Nad Krušnými horami visí černé mraky, které věští hnusný liják. Hokejový brankář Dominik Hašek však nasedá na kolo a jede trénovat. Nerozhodí ho totiž žádné počasí. Leje, když musí dřít do kopců? On jen sundá triko a šlape dál. "Jednou jsem mu ale musel zahřívat ruce, protože už nebyl schopný držet řídítka," líčí jeho trenér Josef Bruk. A pak, jako mnohokrát během dne, dodá: "Je to Zvíře."
Hašek se ve 44 letech rozhodl vrátit k hokeji. S Pardubicemi vyjede na led 20. července, v pondělí poprvé okusil společný trénink na suchu s týmem. Do té doby se však chystal sám. Chodil na squash, spinning, plážový volejbal, posiloval...
Tentokrát začíná den na kole. Na rovné silnici jej čekají úseky vyměřené dvěma auty: šest kilometrů jedním směrem naplno, deset minut pauzy a dalších šest na opačnou stranu, aby měl pro změnu vítr do zad. "Bejčí" s obličejem zkřiveným námahou, nahlas oddychuje a na konci prudce vyfoukne vzduch. "Má tep 180, ale za minutu a půl se dostane na 120. I podvanácté," říká kouč Bruk.
Seriál |
V jedné jízdě olympijského vítěze předstihne o 29 let mladší slovenský kolega Michal Dovina, který s ním trénuje. "Teď se naštval," vypálí Bruk a ještě svěřence popíchne: "Co to bylo? Mladej ti dal."
Hašek je totiž nesmírně soutěživý. Takže v další jízdě zabere ještě víc. Jakmile cvaknou stopky, s úsměvem křikne: "Tak co, byl jsem rychlejší?" Byl. Nejrychlejší ze všech jízd.
Po obědě a krátkém oddechu zamíří do tělocvičny brankářského centra v Lomu u Mostu. V patře je umělá hmota, na níž se dá bruslit a kde na gólmany pálí kotouče pukomet rychlostí až 160 km/h. Střelnici však letos Hašek vynechá. A tak jde do tělocvičny, kde najde speciální náčiní od balančních desek až po míčky, co uskakují do nečekaných směrů, čímž cvičí postřeh.
Odpolední fázi zahájí na rozehřátí stolním tenisem s pálkami v obou rukou. Zatímco mu trenér staví překážkovou dráhu z tyčí, Hašek se protahuje. Je jako hadí muž. "Cítím se stejně jako před dvěma třemi lety," pochvaluje si.
A dril začíná. Na trampolínce se Hašek otáčí, skáče do stran. Poté přitom ještě žongluje. "Zahoď to!" křikne na něj za chvíli kouč a místo malých míčků strčí Haškovi do rukou tři dvoukilové kuličky.
Gólman se obuje a přesouvá se k "bludišti" z tyčí, v němž skáče snožmo bez pauzy přes překážky vysoké asi 70 centimetrů. "Dvacet vteřin. Mateníka. Jak tě to napadne," říká kouč. Hašek nemá stejnou výbušnost jako mladší kolega Dovina, ale dře. "Ještě to zkus s obratem," pobízí jej Bruk.
Následuje cvik se dvěma zdravotními míči, na nichž se Hašek musí zvednout do stříšky. Je to těžká dřina, z gólmana crčí pot. Podruhé už si nechává jen míč po nohama. Slajdování, tedy skluzy ze strany na stranu na pásu ze speciální hmoty, vypadá proti tomu jako brnkačka.
Cvičení se valí jedno za druhým. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu třeba s vodním pytlem na zádech dělá výpady. Pak při nich válec prudce vystrkuje před sebe, jako by chtěl někoho srazit. A následují úkroky do stran.
Při posilování břišních svalů mu kouč velí: "A teď deset vteřin do fofru, Dame." Až zhruba po 45 minutách přijde krátký oddech. A po něm kupa dalších "mučení", mnohdy krkolomných. Zdaleka tu nejsou popsána všechna.
Hašek stojí na jedné noze, druhou má vytrčenou do pravého úhlu a točí na ní obručí. Aby to náhodou nebylo snadné, ještě si o zem odráží míček z ruky do ruky. "Koušou tě?" vyzvídá trenér, zda jej bolí svaly. Hašek odvětí: "Trošku." Bruk se nevzdává: "Udělej mi radost, řekni, že jo."
Pak přinese Haškovi tříkilový házenkářský míč, který si gólman dá mezi kolena. K nim přimkne lokty, aby ze sebe udělal jakousi kolíbku. Ve stejné pozici se musí udržet, i když jej kouč tahá za nohy a houpe.
V závěru Bruk vezme z poličky modré manžety a naplní je závažími. Pět kilo připne Haškovi na každý kotník. "To je poslední, slibuju. Čestné slovo," pronese. Gólman poté se zátěží v tempu krokuje přes kus švédské bedny, jako by se přes překážku přesouval od tyčky k tyčce. "Tři, dva, jedna a děkuji," zakončí trénink Bruk.
Hašek vypadá znaveně, ale za chvíli už se zase usmívá. Co ho bolí? "Trochu záda. Ale teď je to dobrý, bude to bolet později." Jeho kouč jen dodá: "Ale ráno zase přijde s úsměvem. Zvíře."
V čem Haška poráží jeho koučHašek o tom, že neumí odpočívat. "Člověk musí něco dělat. Ale to neznamená, že se někdy rád nepodívám na televizi, nevezmu si knížku nebo nejdu do kina. Ale kdybych byl týden na dovolené a jen seděl u vody nebo popíjel, to by mě nudilo." O tom, co je pro něj v přípravě nejtěžší. "Těžko říct. Když jsme jezdili kopce, bylo to hodně náročné. V tělocvičně toho kolikrát mám plné zuby. A když nás pak trenér ještě vyžene do písku na beachvolejbalové kurty, jsou to neskutečně náročné věci. Relativně nejlehčí je squash." O tom, co mu v tréninku moc nejde. "Třeba pruty, flexibary. Když si je vezme pan Bruk, je o hodně lepší než já. Rozkmitá je ve svých letech, mně to pořád ještě nejde. Ale je to součást tréninku a je zábava zkoušet něco nového. Pro svaly je to dobré." O tom, proč se mu nechce v červenci na led. "První dva týdny jsou nejhorší. Venku svítí sluníčko, lezete do mokré výstroje, je to nepříjemný pocit." O tom, zda si kvůli dřině někdy nevyčítal návrat. "To mě nenapadlo. Někdy jsem byl hodně unavený. Ale když trénink skončí a člověk se osprchuje, má pak dobrý pocit. Na tohle jsem byl připravený." O tom, jak o sebe pečuje. "Protahuju se před tréninkem, po něm. Na masáže jsem nikdy moc nebyl. Důležité je dobře se najíst, napít, vyspat se a rozcvičit. Masáže z vás neudělají lepšího hráče. Pro brankáře je nejdůležitější rychlost a obratnost. Mým cílem je udržet je stejné, jako byly dřív." |
