Prototype nešetří brutalitou ani prostorem

Máme před sebou zajímavě vypadající akci v otevřeném světě. A není to špatné.

Prototype (PC)

Nahlodává vás pocit, že by to chtělo nějakou další hru, v níž se vžijeme do role padoucha? Máte ji mít. Kromě toho dostanete i řadu speciálních schopností a velký prostor k dovádění. Tak tedy – vzhůru do New Yorku!

Prototype se na první pohled může jevit originálně. Věřte ale, že po chvilkovém hraní naleznete řadu inspirací odjinud a nabudete vědomí, že se jedná o poměrně běžnou rubačku. Ve skutečnosti nejde o vůbec nic špatného, protože se autorům povedlo skloubit všechny částečky dohromady. Samozřejmě ku prospěchu všeobecného blaha.

Základních esencí hratelnosti je hned několik: otevřené město, konzumace osob i zrůdiček, bojový systém a nákup schopností. V recenzi se jim budu věnovat víceméně v tomto pořadí. Nejdříve se ale koukneme na zoubek příběhu.

Hlavní „hrdina“ se jmenuje Alex Mercer. Ten již není obyčejným člověkem a probuzení v márnici v obležení „pitvalů“ s ochrannými obleky dává tušit, že následný život nebude jednoduchý. Z Alexe se nám totiž stal mutant, jenž disponuje zvláštními schopnostmi, které bez ostychu použije, aby zjistil, kdo mu tohle provedl.

Hlavní hnací motor příběhu je venku, ale okolní omáčku se dá označit za zajímavější. Zápletka byla situována do New Yorku, v němž se začíná šířit zrádná nákaza, která z lidí dělá chodící mrtvoly (ne úplně, ale daleko k nim nemají). My se tak pídíme po pravdě ve městě, ve kterém se postupem příběhu šíří tahle apokalypsa.

Jednotlivé kousky příběhové skládanky nám jsou předhazovány v podobě videí a hlavně mírně zmatených flashbacků. Ty se nám promítnou po konzumaci (o ní později) určitých osob. Nebýt zmíněné zmatečnosti, která ale není nějak kardinální, tak si není nač stěžovat.

Otevřené město představuje obrovské hřiště k dovádění a tvoří základní stavební kámen celé hry. Na rozdíl od jiných titulů se nebudeme pohybovat po ulicích, jako spíše nad nimi. Alexova mutace dovoluje lézt po stěnách domů, skákat do závratných výšin a díky schopnosti plachtění v nich i nějaký čas setrvat.

Otevřenost světa se promítla z větší části i do misí. Někdy nám byl přesně nalinkován postup a nezbývá, než ho dodržet. Jindy je zadání úkolu volnější a zůstává jen na nás, jak se s ním vypořádáme.

Nepočítejte s tím, že by vám typy úkolů vyrazily dech po stránce originality. V naprosté většině případů se dostaneme k tomu, že budeme zabíjet, likvidovat a konzumovat.

Hunter

Tyhle potvory dokážou být nesmírně nepříjemným protivníkem. Zejména ze začátku bude nutné hledat vhodnou taktiku k jejich přemožení. Zatímco u jiných nepřátel si vystačíte s víceméně chaotickým klikáním (berte s rezervou), tak u hunterů musíte zapojit i trochu fantazie.

Největší problém nečiní jejich výdrž a ani jejich síla. Zásadním oříškem je něco, co bychom mohli nazvat řetězový útok. Ten vypadá následovně – hunter začne máchat pařáty a navíc jde dopředu. Byť to zní primitivně, divili byste se, jak je těžké se z řetězového útoku vymanit.

V zásadě tak alespoň ze začátku platí, že bývá lepší uštědřit jednu či dvě rány a změnit pozici, aby nás hunter neprofackoval. Každý si najde svou strategii a někomu třeba nebudou činit potíže vůbec. Odměnou za jejich konzumování je poměrně značné doplnění zdraví. Ve hře se vyskytují i vyspělejší varianty.

Ovšem právě ona konzumace sem vnáší punc nevšedního. Za prvé doplňuje zdraví. Za druhé poskytne maskování v případě potřeby a za třetí se dočkáme flashbacku u vyznačených osob. K prvnímu bodu asi není moc co dodávat. Hlavní postava sice disponuje schopností regenerace, ale ta je v praxi nedostatečná, a právě proto musíme čas od času někoho pohltit. K tomu nám poslouží běžný občan, nakažený občan, zmutovaný občan, zrůda nebo voják.

Ohledně maskování je situace o něco zajímavější. Po konzumaci běžného človíčka nebo vojáka dostaneme možnost přepnout se do jeho podoby. V praxi se toho využívá v některých misích, kde je nezbytný například převlek důstojníka. Ani maskování ale není dokonalé, a jakmile nás ostatní jednou prokouknou (detektory, zabití jiného vojáka), tak si můžeme slušivou vojenskou uniformu i tvářičku nabouchat.

Třetí zmíněný bod víceméně souvisí s příběhem. Konzumace vyznačených cílů během misí je povinností a nic s tím nenaděláme. Většinou se nám ale dostane výraznějšího osvětlení příběhu. To označené osoby mimo mise požírat nemusíme, ovšem na druhou stranu se ošidíme o mnohdy zajímavé části skládanky, jež se ve hře jmenuje Web of Intrigue.

Odměnou za slupnutí označeného jedince může být i schopnost. Konzumace obecně jsou zajímavým nápadem, který se povedlo do hry celkem vkusně zakomponovat. Nemluvíme-li o poměrně surové animaci samotného požírání.

Nepřátelé ve hře přítomní nejsou zrovna čajíčkové, což souvisí spíše s jejich počtem. Během bitek s nimi se neobejdeme bez Alexových speciálních schopností (kamenné ruce, pařáty ala Wolverine, meč místo paže) a umu bojovat.

Zatímco běžné vojsko nečiní téměř žádné potíže, jejich jezdící a zejména létající prostředky už ano. Mluvme o helikoptérách. Hlavní zákeřností je skutečnost, že málokdy přiletí po jedné. Postupem času se naučíte poletuchy krást a serióznost těchto strojů ve smyslu boje opadne. Do té doby ale musíte počítat s nejedním horkým a možná až frustrujícím momentem, kdy si nevíte rady, co se skvadrou létajících protivníků dělat.

Naučíme se krást a řídit i obrněnou pozemní techniku, jejíž využívání mnohdy ulehčí naše počínání.

Ve značném množství případů nám nezbude, než se spolehnout na vlastní, byť zmutované, ruce. Soubojový systém je zaležen na zběsilém klikání, s nímž si po většinu času vystačíme. Za likvidaci nepřátel (vojsko, běžní nakažení, jiné nepříjemné potvory) a plnění misí získáváme speciální měnu, za níž si koupíme lepší komba, která není od věci si zapamatovat.

Zvláště se hodí ta, která provádíme v tzv. critical mass – zbývá nám poslední kousek zdraví nebo ho naopak máme nadbytek. Tyto útoky jsou velmi silné a dokážou nás dostat z nejhoršího. Mnohdy se ale stává, že jsme pod drnem, než se nám povede je vykonat.

Stejně tak si pořídíme vylepšení pohybových možností nebo zvýhodnění v oblasti zdraví (nárůst maxima) nebo konsumace (ostatní lze pohltit bez toho, aby si nás kdokoliv všiml).

Na začátku hry se spokojíme s tím, že běháme rychleji než ostatní lidé, lezeme po stěnách nebo skáčeme výše. Časem se objeví tolik vylepšení ve všech možných směrech, že nám nebudou stačit body na nákup. Pochopitelně, čím větší vylepšení, tím vyšší cena.

Ohledně hratelnosti si nelze naříkat. Celé dění je přímočaré, prakticky hned pochopíte, jak se věci mají, ale na zábavnosti to hře neubírá. Problémy se bohužel nevyhnuly obtížnosti, která místy nabývá dostatečné tuhosti, a někde zase drtí víc, než by bylo zdrávo.

Herní doba má příjemnou délku, která je nastavená i díky postraním misím. Povětšinou zábavné úkoly v několika odvětvích (přesun mezi checkpointy na čas, likvidace atd.) zabaví na dlouhou dobu a odměnou nám bývají body na nákup vylepšení.

Černého Petra v oblasti zpracování si vytáhla grafika. Ta působí, jako by na ni nezbyl dostatek prostředků. Město sice překypuje životem, ale vizuální provedení má dost velké rezervy, kterých si všimne většina z nás. Problémy bude tropit i nepříliš poslušná kamera. Zvuky a hudba jsou ale velmi povedené a aspoň z části kompenzují horší grafiku.

Prototype mohl v některých ohledech dopadnout lépe. Týká se to zejména grafického zpracování a nezmíněného, ale logického, stereotypu. I přesto se v jádru jedná o nesmírně povedenou mlátičku, která nešetří prostorem a velmi dobře se hraje. Jak na odreagování, tak i delší hraní ideální záležitost.