ABECEDA KOMUNISMUKaždý týden přináší MF DNES a iDNES.cz ve spolupráci s občanským sdružením PANT jeden díl seriálu Abeceda komunistických zločinů. Dobu minulou přibližují příběhy konkrétních lidí, kterým komunisté výrazně zasáhli do života. - více o seriálu a partnerech |
Šťastnou náhodou se mu podařilo uniknout zatčení. Skrývá se u Jelínkových a je vážně nemocný. Má tuberkulózu. Aby se však vyhnul dalšímu zatčení, musí se léčit sám a s pomocí známých.
Snad se uzdraví. Pokud ne, místo na hrob se bude hodit.
"Vypadalo to opravdu, že umře. Byl tehdy vyrovnaný se svým osudem. Nemluvil," vzpomíná Stanislav Jelínek, jehož otec, krejčí, se tehdy Dokulila ujal.
Netušil zpočátku, jak dlouho to může trvat. Netušil, že kněz Jan Dokulil se bude před tajnou policií skrývat neuvěřitelných sedm let.
Většinou právě u Jelínků, v malé studené místnosti, kterou prakticky nemohl opustit. To byl nejspíš i jeden z důvodů jeho vážného onemocnění. "Věděl jsem, že to ukrývání snáší těžko. Když v té vlhké místnosti bydlíte rok dva, nesmíte ven, tak to samozřejmě na vás působí. Nestěžoval si, ale bylo jasné, že psychicky strádá. Zhubl. Bylo to horší než kriminál, pro něj, i pro všechny kolem," popisuje jeho příbuzný Karel Dokulil z Mastníku na Třebíčsku.
Šťastný útěk
Hned na začátku měl kněz Dokulil obrovské štěstí. Patřil ke skupině katolických (a samozřejmě komunistickým režimem pronásledovaných) spisovatelů, jako byl například Jan Zahradníček, se kterým se obzvlášť přátelil. V roce 1950 se Dokulil dozvěděl, že má být zatčen, a tak si v zahradním plotu za svou farou v Uhříněvsi vylomil tři plotové tyčky, aby se mohl dírou v případě nouze protáhnout a hned utéct.
Bylo to rozumné rozhodnutí. "Až později jsme se dozvěděli, že ho o plánovaném zatčení informoval okrskář. Útěk se mu podařil, utekl ve spodním prádle," popisuje Karel Dokulil.
Bylo to 23. července 1950. Od tohoto dne je Dokulil na útěku. Nejdřív místo svého pobytu střídá. První útočiště najde na samotě u vesnice Geršov nedaleko Velkého Meziříčí. Pak se různě přemisťuje, aby své případné pronásledovatele oklamal. Dobře ví, co by ho čekalo. V roce 1951 byl už jeho přítel Zahradníček ve vězení, odkud se dostane až za devět let.
Kdo byl JAN DOKULILBásník a kněz Jan Dokulil patřil mezi katolické spisovatele, jeho fara v Uhřínově na Vysočině se stala ve čtyřicátých letech místem setkávání básníků a spisovatelů, jako byl Jan Čep, Jakub Deml či Bedřich Fučík. Dokulil sám se přátelil zejména s Janem Zahradníčkem, který byl jeho příbuzný. Dokulil měl být zatčen v létě 1950, ale varoval ho okrskář. Pak se sedm let skrýval, v roce 1957 byl konečně zatčen ve svém úkrytu v Kamenici u Jihlavy. Zahradníček byl mezitím odsouzen, Čep emigroval na Západ. Dokulil byl po svém zatčení dodatečně odsouzen k dvanácti letům vězení (obvinění byla vymyšlená), na svobodu se dostal po sedmi letech. Dosáhl zrušení verdiktu, později se směl vrátit ke kněžské činnosti. Zemřel v roce 1974. |
Útočiště v Kamenici
Jenže opakované střídání úkrytů bylo také nebezpečné. Víc lidí víc ví. Od začátku roku 1953 proto Dokulil bydlí trvale u Jelínků v Kamenici u Jihlavy.
"Přišel, že potřebuje úkryt, to už jsme věděli, že je na útěku. Nejdřív byl ve světnici. Babička mu tajně donesla oběd, protože tu byli hosté. Aby bylo jasné, že je čistý vzduch, tak se na dveře neklepalo, ale škrábalo," popisuje Stanislav Jelínek.
Jelínkovi přidělili Dokulilovi malou místnost, kde měl postel. V rohu stál stůl, u nějž každý den ráno v sedm hodin sloužil mši. Samozřejmě jen pro sebe a své ochránce.
SEDM LET NA ÚTĚKUSedmileté skrývání a ukrývání před tajnou policií je v Československu unikátní. StB totiž zatýkací akce pečlivě připravovala. Pokud hrozil útěk nechala třeba celý dům obklíčit, nebo vnikla do domu a zatýkala přímo ve spánku. A pokud se už někomu podařilo před zatčením utéct, snažil se většinou dostat na Západ za železnou oponu. Tajné přebývání ve vnitrozemí bylo velice riskantní, StB měla všude své agenty. Dokulil měl velké štěstí, že lidé kolem něj byli spolehliví. |
"Já jsem ministroval," vzpomíná Stanislav Jelínek. "A moji rodiče byli jako obecenstvo." Ve zbylém čase Dokulil psal a překládal. Ven na procházku mohl jen v noci. A to jen s největší opatrností.
Problémem však bylo jít třeba jen na záchod. Kadibudka stála venku.
Takže také jen v noci. "Jinak mu to babička musela vynášet," vzpomíná Alžběta Jelínková.
Osudová nemoc
Když však Dokulil onemocněl, situace se ještě zkomplikovala. "Ležel, poručil si dát postel na špalky, měl porušenou termoregulaci, tak aby mu tedy bylo tepleji. Ta místnost byla skoro jako sklep. Proto se tam topilo i v létě. Jenže lidem bylo divné, že se v létě kouří z komína," vzpomíná Stanislav Jelínek.
Pak museli zavolat lékaře. Samozřejmě přišel tajně. Naštěstí to šlo - vydával se za zákazníka Jelínkovy krejčovské dílny. Jenže lékař diagnostikoval kostní tuberkulózu. To bylo špatné. Hodně špatné. Musel se sehnat streptomycin. Za každou cenu.
MÝTY A REALITAŘíká se, že: Před StB nebylo úniku. V každé rodině byl udavač nebo komunista, nikdo nemohl věřit ani těm nejbližším. Skutečnost: Příběh kněze Jana Dokulila ukazuje, že navzdory špiclování bylo možné najít okruh spolehlivých přátel, kteří riskovali vlastní svobodu, aby pomohli člověku v nouzi. Svou roli jistě sehrálo, že Dokulil byl kněz a lidé, kteří ho léta ukrývali, věřící lidé. |
"Já jsem povoláním zdravotní sestra. Tak jsem ho sehnala. A myslím, že jsem mu tím zachránila život," popisuje Alžběta Jelínková.
Když se Dokulil uzdravil, začal pro něj zase fádní život domácího vězně. Před zatčením už utíkal sedm let. A to bylo příliš mnoho.
"Zvlášť ke konci to bylo hodně náročné. Vzpomínám si, jak přemýšlel, že by utekl přes Polsko. Později začal říkat, že se přihlásí, ale dědeček Jelínek to nechtěl dopustit za žádnou cenu," vzpomíná Alžběta Jelínková.
Jenže pak se Stanislav Jelínek ženil a v domě začalo být těsno. Navíc i nebezpečno. Tajný host potkal jednou na zahradě sousedku. Pak zjistil, že se na něj někdo dívá oknem z vikýře protějšího domu.
Zatčení po sedmi letech
Takže v létě 1957 si pro něj přišli. Šli už najisto. "Já pracoval ve vedlejší místnosti, všechno jsem slyšel. Všude bylo plno ozbrojenců, dovnitř vtrhli čtyři. Mne a tátu naložili do antona a odvezli," vzpomíná Stanislav Jelínek.
Zatčení. Po sedmi letech skrývání!
V jednom měli Dokulil a jeho ochránci štěstí: psal se rok 1957 a násilí při vyšetřování už skončilo. Nešťastný kněz dostal dvanáct let, na svobodu se dostal po sedmi.
"My jsme neměli kvůli tomu velký postih, jen děti se nedostaly do školy, ale můj nevlastní bratr byl právník a jemu snížili plat," vzpomíná Jelínková. A dodává: "Proč jsme to dělali? Dokulil byl kněz a dědeček se snažil pomoci bližnímu."
výzva čtenářůmRedakce iDNES.cz ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů mapuje dosud nezveřejněné příběhy. Zažil někdo z Vás nebo Vašich blízkých podobný příběh jako ten uvedený výše? Máte k dispozici fotografie nebo jiné související materiály? Pošlete nám je na redakční e-mail, jako předmět uveďte Abeceda komunistických zločinů. ÚSTR čtenáře, kteří poskytnou hodnotné informace umožňující odkrýt bílá místa v minulosti, odmění literaturou související s upevňováním moci komunistické diktatury, například: Demagog ve službách strany. Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého (J. Pávová) |
