"Na žádný jiný festival už nepůjdu," potvrzuje zpěvačka. "Slavkov je taková srdeční záležitost. Já se hlavně ráda bavím a tady je vždycky veselo."
Předloni jste vystupovala v Hradci Králové na velkém festivalu Rock for People. Jak se vám zpívalo na takové přehlídce?
Něžně jsem vzdychala nějakou písničku a na vedlejším pódiu hrála tvrdá rocková kapela. Rušilo mě to, takže jsem zkrátila plánovaný čas vystoupení. Ale já to nemám pořadatelům za zlé. Učím se. Dívala jsem se na Jirku Macháčka, trochu jsem to od něho okopírovala. Přijdu na velkou scénu a zařvu "Ahoj!" I když se to k písni moc nehodí, tak mávám rukou, víte, jak se to dělá. A lidi mávají také, je to veselé.
Víte, co na Slavkově zazpíváte?
Ještě ne. Pro mne je důležité, před kým a po kom budu zpívat. Mám s sebou Petra Maláska a "his boys", jak jim říkám. Rozhodneme se až na místě. Na Slavkově vystupuji každým rokem, ale nejsem tam jediná. Fakt je to, že už i na tomto festivalu mám zaplaťpámbu své publikum, se kterým si rozumíme.
Takže na ně není třeba volat ahoj?
Ale proč ne, já se poučuju. Mě to baví. A lidi se hned uvolní. Snažím se, aby se lidi bavili, nemusí jen téci slzy, chci, aby se také smáli. Život je jak o smíchu, tak o pláči, co si budeme povídat.
HANA HEGEROVÁ NA KONCERTĚ
Máte ještě trému?
Vždy mám trému, je to však spíš pocit zodpovědnosti. Někdy si člověk může myslet, že publikum neuchopil, že nepřekročil tu hranici mezi jevištěm a hledištěm.
Snažíte se lidi upoutat slovem, nebo zařadíte jinou písničku?
Někdy úplně změním repertoár večera. Pracuji s muzikanty, kteří mě perfektně znají a okamžitě zareagují. Stačí, když řeknu: "Teď vám zazpívám to anebo to." Mám i svého osvětlovače, který přesně ví, jak má svítit.
Zazpívala byste s někým jiným než se svou kapelou?
Všechno jde, ale to pak vyžaduje čas a zkoušky. Nanečisto bych to mohla udělat jako gag, žert. A přiznat jej. Ale kdyby to mělo být míněno vážně, vždy chci mít zkoušky. Já už jsem líná, tak jsem ráda, že nemusím moc zkoušet. Beztak zkoušíme půl nebo tři čtvrtě hodiny před každým představením.
Omezila jste koncertování po republice. Nyní budete vystupovat na stálé scéně v pražském Divadle Kalich a mimo hlavní město se vydáte spíš kvůli výjimečné příležitosti. Další koncerty máte až na podzim...
Čeká mě operace. Pak budu běhat jako laňka, sice trochu raněná, ale snad tu berličku konečně odložím. Držte mi palce.
Až se po operaci uzdravíte, začnete víc jezdit?
Myslím, že ne. V mém věku je drzost, že ještě hopsám na scéně. A sezení v autě je pro mne velmi náročné. Ale nebudu muset jíst tolik prášků. Pražský Kalich mi velice vyhovuje. Mám ráda divadlo, připadám si jako v bývalém Semaforu.
Dopřejete si dovolenou na Šumavě?
Každým rokem ji tam trávím. Jsem čtrnáct dní u moře, v Turecku, pak na Šumavě. A jeden celý měsíc v létě bývám v Praze. Má to své kouzlo, já třeba ráda chodím na rynek. V srpnu je rynek na "Haveláku" nejbohatší, prodává se tam spousta ovoce a hlavně zeleniny a různé české výrobky… To mám moc ráda. V každém městě, ve kterém jsem kdy byla, jsem chodila na rynek. I v Rusku.
Co si na trzích vybíráte?
Vždycky hledám jejich místní speciality. V Litvě mají velmi dobrý bylinkový extrakt, ve kterém je i trocha alkoholu. Z ruské kuchyně mám ráda pelmeně. Jsem spíš na jídlo, přiznávám. Pocházím ze Slovenska, kde jsme jedli hodně zeleniny, ale samozřejmě mám také ráda maso. Mám doma různé oleje a ještě budu hledat další. Víte, hodně záleží na tom, na jakém oleji si jídlo připravujete. Mám ráda různost ve výběru.
Přeskočme k vaší chystané desce. Jak jste daleko s její přípravou?
Každým rokem říkám, že v srpnu ji budu točit. Řeknu to znovu. Mám předsevzetí, že letos ano, ale jestli k tomu dojde... Pokud toho budu schopna. Ale jinak jsou všichni kolem mne připravení. Mám hodně skutečně velmi dobrých překladů nebo přebásnění francouzských šansonů. Některé mi doma leží patnáct let. A možná by na desce byl nějaký bonus s domácí písničkou. Já ráda říkám písnička, ne šanson.
Koncerty k vašim narozeninám jsou již proslulé. Ovlivňuje vás skutečnost, že další jubileum oslavíte v roce 2011?
Už teď o tom dumám. Mám nějakou představu o hostech. Já musím mít na koncertu hosty, kteří jsou zajímaví a k tomu velmi dobří. Hosté jsou pro publikum překvapení, je to takový můj dárek. Proto se snažím vybrat lidi, kteří nejsou tak známí nebo by je nikdo ve spojitosti se mnou neočekával. Podobně jako jsem pozvala Radůzu v době, kdy ještě nebyla tak známá širokému publiku.
A máte už někoho vybraného?
I kdybych znala jména svých hostů, tak vám je neřeknu. Má to být přece překvapení.
