"Je mi strašně, bolí mě nohy a nechce se mi vůbec běhat," vykládal uřícený Karel Kotous, jeden z těch, kteří se s extraligovými hokejisty dobrovolně mučili.
Dopředu věděl, že ho čeká perný den, skutečnost byla ale ještě horší. Po dopoledním zápřahu v tělocvičně mu bylo tak špatně, že se málem pozvracel. "Zítřejší ráno nechci vidět, asi nevstanu z postele," řekl a ztěžka vyloudil na zpocené tváři úsměv.
Přesto byl šťastný, že si mohl vyzkoušet, jaké to je být profesionálním hokejistou.
Buďte si jistí, že není o co stát. Těžko bylo i Pavlu Zelenkovi, jenž se živí jako hasič a fyzicky by na tom tak měl být dobře. "Jenže se to vůbec nedá srovnávat, ten rozdíl je značný. Hrozná zátěž, těžko se to zvládá," přiznal.
Oba muži ale nakonec vydrželi až do konce. Na rozdíl od dvou dívek, které je po pár výbězích do ostrých kopečků už jen s úsměvem pozorovaly.
"Mám namožené nohy. Úplně brutálně," smála se Irena Bohuňková. "Je zajímavé potkat se s hokejisty, ale moc jsem si s nima nepopovídala. Jsem hrozně utahaná, takže mám myšlenky úplně někde jinde."
Co bylo na celé té námaze nejhorší? "Běhání," shodli se všichni. "A také přizpůsobit se tempu hokejistů, kteří jsou zvyklí na jinou zátěž a hlavně trénujou delší dobu," dodal Kotous.
Tak úplně ale pravdu neměl. Z výrazů jednotlivých hráčů bylo jasně zřetelné, že letní příprava je náročná i pro ně.
