RECENZE: Jsou filmy blbé a blbější. A pak už jen Vieweghova „nevěrná Klára“ na plátně

Natočit dobrý film je umění. Ještě větší kumšt je ovšem natočit film, ve kterém je úplně, ale úplně všechno špatně. Režisér Roberto Faenza to dokázal. Případ nevěrné Kláry, šestá adaptace Vieweghova románu, je učebnicovým příkladem všeho, čeho by se měl dobrý filmař vyvarovat.

On-line chat

Ten film je špatný, řekl Viewegh

Spisovatel Michal Viewegh, autor literární předlohy filmu Případ nevěrné Kláry, on-line odpovídal na dotazy čtenářů iDNES.cz.

Zazní první věta a český divák se chytá za hlavu. Dabing k filmu, který se točil v česko-italské koprodukci, nás vrací do dob Heleny a jejích chlapců.

Může být hůř? Může. Kašírovaný hlas trhá uši, ale horší je to, co se nám odehrává před očima. Tvůrci argentinských telenovel by se od Faenzy mohli učit.

Případ nevěrné Kláry

10 %

Itálie / Česko, 2009, 92 min

Režie: Roberto Faenza

Hrají: Laura Chiatti, Iain Glen, Claudio Santamaria, Aňa Geislerová, Kierston Wareing, Zuzana Fialová, Dorota Nvotová

Kinobox: 37 %

IMDb: 4.6

"Neměli bychom chtít od života víc? Jsme to ještě vůbec my?" ptá se manželky hlavní hrdina, soukromé očko se specializací na odhalování nevěr, když si s ní chce popovídat o kvalitě jejich vztahu. S klienty empaticky přemítá, proč si lidé lžou, a u whisky v benátském baru pak superinteligentní, superkrásné a supernevinné studentce filozofické fakulty odpovídá na otázky typu: "Znáš tu story, jak Kafka miloval Jesenskou?"

A to jsme teprve na začátku. Luxusním bytem s výhledem na Hradčany dekorativně bloumá superinteligentní, superkrásná a superchápavá manželka v podání modelky Pavlíny Němcové ("dole bez"). Strádající malý chlapec s harmonikou vyběhne ze školy a dojemně štká do deště, zatímco na opačném konci bedekrově dokonalé Prahy preluduje v tramvaji krásná dívka a zoufalý hudebník Luca jí cpe tisícovky do kapes. Esmeralda hadr.

Zajímavosti ze zahraničí

Zajímavosti ze zahraničí

UVEDENÍ FILMU Případ nevěrné Kláry v Itálii předcházely spory o podobě plakátu. Italská distribuční společnost nakonec zvolila umírněnější verzi, na níž se představitelka hlavní role Laura Chiatti neobjevuje nahá. Český distributor zvolil odvážnější řešení.

REAKCE KRITIKŮ se různily, většina se ale pozastavovala nad erotickými scénami a literárními dialogy.

Paolo D'Agostini, La Repubblica: Čistá pocta fotogenii Prahy a nahé kráse těla Laury Chiatti. Místy působí jako cudná variace na pornofilmy.
Massimo Borriello, Movieplayer.it: Popravdě dialogy "o lásce" patří spíš do fejetonů než do filmu... Nechybí snaha podmanit si diváka erotickými scénami, ve kterých se objevuje zcela nahá Laura Chiatti. Chybí jim ovšem smysl, který by jejich přítomnost ospravedlnil.... Závažnost, se kterou Faenza příběh vypráví, navíc občas hrozí vyvolat nechtěný smích tam, kde o něj tvůrci nestáli.     

Původně měl Vieweghovu "detektivku o lásce a zradě" točit Filip Renč. Měl už zkušenosti s předchozím Románem pro ženy a publikum po další vieweghovské látce prahlo. Nakonec práva koupili Italové a knihy se ujal zkušený Roberto Faenza, nositel dvou italských výročních cen David. Kdo zná jeho majstrštyky, jako je film Za bílého dne, jen těžko pochopí, že je pod "Klárou" podepsaný opravdu on.

Povrchnost, apartnost, dialogy šustící papírem, to všechno by se jakžtakž dalo omluvit: ostatně ve Vieweghově předloze hlavní zápletku rozehrává spisovatel a tomu se dá pusa plná klišé ještě jakžtakž odpustit.

Filmový Luca (Claudio Santamaria) je ovšem muzikant a dýdžej, takže když ze sebe začne pateticky tlačit Danteho citace, bezděčně přestáváme dýchat. Podobně je na tom bohužel i jinak charizmatický britský herec Ian Glen alias detektiv, kterého si Luca najme na sledování partnerky Kláry (Laura Chiatti).

Velké pravdy, které svému klientovi "mezi řečí" sděluje, čnějí z plátna jako brčko z pompela a Glen s tím nemůže udělat vůbec, ale zhola nic. Stejně jako jeho italský kolega totiž nemá na čem stavět. Chatrný scénář předepisuje přepjaté emoce, ale pozapomíná, že pokud je herec nevykřeše ze samotné látky, budou působit kontraproduktivně.

Výsledek? Rozesmáté kino. U společenské tragikomedie by to byla výhra, ovšem pouze za předpokladu, že se smějeme tam, kde se smát máme. V případě Kláry se smějeme všude, JEN NE TAM, kde máme.

"Za naději dám cokoli!" křičí Luca, když zaslepený žárlivostí podepisuje statisícový šek za sledování své partnerky, a kino se směje (nikoli poprvé). Směje se i ve chvíli, kdy leží zubožený v nemocnici poté, co se velmi nemotorně vraždí pádem ze schodů (asi tak čtyř), a zdravotní sestry v nemocnici soustrastně šeptají jeho přítelkyni: "Je zázrak, že přežil." 

Když se pak zpod obvazů, za které by se nemusel stydět ani desetkrát resuscitovaný Indiana Jones, ozve přerývané "Kláro, já tě miluju", chytají se za madla sedadel i ti, kdo dosud křečovitě udrželi pokrovou tvář. A ve chvíli, kdy detektiv na terase Tančícího domu nad četbou pražské kroniky konstatuje, že o Lucově sebevražedném pokusu "mluví celá Praha", spojí se sporadické výbuchy smíchu v jeden dlouhý smíchový orgasmus.

A propos, když už jsme u orgasmu: neměli bychom zapomenout zdůraznit, že právě orgasmy - nikoli ty humoristické - tvoří celkem podstatnou část Faenzova snímku.

Režisér se snaží nepromarnit jedinou příležitost a nahá těla v orgastickém záchvěvu (či alespoň nahé klíny a detaily naběhlých bradavek podpořených silikonem) ukazuje neustále a všude a pořád. S jistou nadsázkou by se dalo říct, že tam, kde hrdinové vzletně nekonverzují, souloží. Bohužel také vzletně: což znamená, že při "tom" stihnou probrat všechno, co si nestihli říct u večeře na malebném břehu Vltavy.

Krása plavovlasých div (mimochodem výhradně plavovlasých - i v tom bude určitě "umělecký záměr") navíc působí stejně uměle jako jejich vnady, takže ani mužské publikum si na své příliš nepřijde (tedy alespoň dle reakcí mých mužských kolegů).

Abychom ale Faenzovi nekřivdili: život tak do Vieweghovy adaptace přece jenom jednou vstoupí. To když se detektivova (blonďatá) asistentka rozeřve z plátna: "Nekecej, netvař se tak pateticky. Do pr...., to neumíš říct nic lepšího?!" Jako by mluvila recenzentům z duše.