Chad Vance si na své cestě vlakem po Austrálii udělal zastávku v městě Port Augusta. Když chtěl znovu nastoupit, zjistil, že jeho vlak právě ujíždí se všemi jeho věcmi včetně pasu. S vypětím všech sil se mu podařilo naskočit na schůdky vagonu a chytit se madla.
Vlak po chvíli zastavil a Chad se snažil křikem a boucháním na okno vzbudit pozornost ostatních cestujících. "Lidé na mě koukali, ale neudělali nic," řekl Chad po otřesné zkušenosti.
Nezbývalo mu než se držet dál vlaku, který se po pár minutách opět rozjel. Jen v džínách a tričku brzy prochladl a síly mu docházely. "Bál jsem se, že moje ruce zmrznou a znecitliví tak, že se neudržím a spadnu," uvedl Vance. Z vlaku, který na trase do Alice Springs dosahuje rychlosti až 110 kilometrů v hodině, vyskočit nemohl a do další zastávky zbývaly ještě dlouhé tři hodiny.
Po dvou hodinách šílené jízdy zahlédl uvnitř člena posádky a začal bouchat a křičet. Naštěstí si jeho křiku všiml vlakový inženýr Marty Wells, ale zpočátku nevěděl, odkud zvuk přichází. Začal ho hledat uvnitř vlaku a zalarmoval i další zaměstnance. Nikoho ovšem nenapadlo, že by volání o pomoc mohlo přicházet zvenčí. Po deseti minutách hledání si pan Wells konečně nešťastníka všiml a zatáhl za záchrannou brzdu. "Když jsme ho zachránili, byl úplně bledý a rty měl modré," řekl Marty Wells.
Chad Vance měl štěstí, že vyvázl jen s prochladnutím. Tenhle odvážný kousek mohl skončit smrtí z podchlazení nebo pádem. "Říkejte tomu instinkt, ale prostě jsem do toho šel a vůbec mě nenapadlo, že bych se mohl dostat do nějakých potíží," řekl americký turista, který na svou jízdu australským vlakem nejspíš jen tak nezapomene.
