Talent je pro obě práce potřeba stejný. Nakreslit studii domu pro ni tedy nebylo zas až tak obtížné. A s projektem jí pomohla kamarádka Markéta Tesaříková, která je architektka.
O tom, jak by měl dům v Praze 10 vypadat, měli celkem jasnou představu. "Chtěli jsme malý dům, který by se dal v případě potřeby snadno rozšířit," vypráví Aleš Háma.
Světlíkem nad schodištěm by tedy mohlo v budoucnu vést schodiště do dalšího patra domu. Střecha už je na to dimenzovaná, počítá se s dřevostavbou.
V obývacím pokoji by na prosklenou stěnu jednou mohla navazovat zimní zahrada. "Je to ale hudba budoucnosti, zatím nám dům stačí tak, jak je," doplňuje moderátor.
Obývací část je v přízemí propojena s kuchyňským a jídelním koutem. Pod zrcadlem je krb
Úspora energií na prvním místě
O co jednodušší to bylo s "vizáží" a dispozicí domu, o to složitější to bylo s výběrem materiálu, z něhož bude postaven. V úvaze byla i dřevostavba.
"Energie jsou hodně drahé již dnes a do budoucna to bude spíš horší. Proto jsme kladli důraz na to, aby byl dům dobře tepelně izolovaný, a tedy energeticky úsporný," popisuje Háma.
"Nakonec padla volba na liaporbetonové tvárnice. Přímo v nich je totiž zalitá izolace, takže mají výborné termoizolační vlastnosti."
Navíc jsou takzvaně kalibrované, což znamená, že se nespojují maltou, ale lepí se. Bez problému se z nich dá stavět i v zimě, kdy stavební firmy nemají tolik práce, a jsou tudíž i levnější. Hámovi tedy začali stavět na podzim.
Stropy z litého betonu zůstaly v celém domě přiznané
Jako v průmyslové hale
Když už se rozhodli pro betonové zdivo, zůstali tomuto materiálu věrni v celém domě. Všechny stropy jsou proto z litého betonu. Zůstaly přiznané, takže zaujmou na první pohled. Surovou šedou barvu si totiž většina z nás spojuje spíš s průmyslovými objekty.
Ve stejném stylu jsou i podlahy. V přízemí je eutit, což je tavený čedič. "Je to neuvěřitelně odolný materiál, vydrží snad všechno," pochvaluje si moderátor.
Do patra zvolili průmyslovou mozaiku. Je poskládaná z dřevěných zbytků, odřezků, které vznikají při výrobě parket. Jak napovídá již název, běžně se používají v průmyslových objektech.
Podlaha z nich je tedy mimořádně odolná. A vyšla levně. Navíc působí velice elegantně. Není se tedy co divit, že ji brzy objevili architekti. Dnes se tak jedná o velice módní materiál s tomu odpovídající cenou.
Technickému vzhledu je přizpůsobeno také schodiště. Msto zábradlí jsou tabule z tvrzeného skla. Jedinou výjimkou jsou dveře, ty jsou všechny dřevěné.
Bydlení a práce jsou odděleny
Dispozice domu jsou navrženy v souladu s tím, že moderátor i jeho žena doma často pracují. V přízemí domu se nachází dvě pracovny, z nichž se dá vyjít na malé molo k jezírku, dále pak koupelna s prádelnou a garáž.
V patře je směrem do zahrady obývací prostor propojený s kuchyní a jídelním koutem.
Kuchyně má tvar písmene U a je celá v červené barvě. Z té má moderátor obzvlášť velkou radost.
"Do některých věcí se mi ale původně z finančního hlediska nechtělo. Například kamenná deska z brazilské žuly na kuchyňské lince se mi zdála zcela zbytečná," přiznává Aleš Háma.
"Dnes toho však nelituji. Dá se na ní třeba válet i těsto. Jsem z toho nadšený. Jen krájet na tom nejde, protože by se tupily nože.
"Skutečnou perličkou je potom malý nákladní výtah. V přízemí má dvířka do garáže a do technické koupelny a v patře do kuchyně a do chodby vedle koupelny. Nejčastěji se jím tedy dopravují nákupy a prádlo.
V obývací části zase zaujme krb. Je zabudovaný ve zdi, takže na první pohled jej lze snadno přehlédnout.
"Když se v něm zatopí, je tu do půl hodiny vedro," pochvaluje si moderátor. "A to se s ním původně vůbec nepočítalo. Udělali jsme ale dobře, je to úžasné."
Směrem do ulice jsou dětské pokoje a ložnice. Starší syn Jáchym má svůj pokojíček zcela samostatný. Dvouletý Mikuláš jej má zatím propojený s ložnicí rodičů.
Do budoucna je možné pokoje přepažit. A ještě jedna varianta se nabízí. Stěna mezi oběma pokojíky je pouze ze sádrokartonu. Jde tedy odstranit, čímž by vznikl jeden velký pokoj.
Kuchyňská linka má pracovní desku z brazilské žuly
Zahrada jako ze starých časů
Z obýváku je vstup na zahradu. Dům je ve svahu, a tak je na posezení málo místa. Přesněji, aby vznikla vůbec nějaká plocha pro relaxaci, bylo nutné část svahu odstranit a postavit zídku, která vypadá jako ze starých cihel.
Stejně tak dlažba. Odpověď na otázku, kde vzali tolik starých cihel, byla překvapující. Jde totiž o probarvené betonové kvádry s úpravou ostaření. Spočívá v tom, že se dají do speciálního válce, který se otáčí a kvádry se v něm otlučou. Po vyjmutí vypadají, jako by již něco pamatovaly.
Nad zídkou je bylinková zahrádka. Moderátor se přiznal, že je to jeho hobby. Navíc rád vaří. Zbytek zahrady připomíná louku a na ní vzrostlé stromy. Dominantou spodní části je jezírko.
