Přestože Martina Dejdara plně zaměstnává práce na "dospěláckém" seriálu Comeback televize Nova, účast na akcích pro děti nezanedbává. Příkladem byl úterní Den s Českou televizí.
"Mám pocit, že hrdinové dnešních dětí jsou až příliš virtuální. My jsme si vystačili s kusem dřeva, ony potřebují náročnou počítačovou hru. Příliš brzo přicházejí o fantazii a to se snažím napravit," vysvětlil, proč mu na kontaktu s dětmi tolik záleží.
Kdo je podle vás větším hrdinou pro dnešní děti: Ozzák, nebo Martin Dejdar, který pro ně moderuje pořad?
Obávám se, že Ozzák. Ukázalo se to i na fotografiích, které si děti přinášely. Ale slova "obávám se" vlastně nejsou na místě, vždyť Ozzák je v podstatě velmi pozitivní hrdina. Mluví slušně, přestože na to nevypadá. Nejde špatným příkladem ani v tom, že by lidem krájel hlavy. Jedinou "vadou na kráse" Ozzáka je to jeho pivo. Ale to se dá.
Mimochodem, co vaše vlastní děti? Nemají zmatek v tom, kdo je Ozzák a kdo tatínek?
Ty jediné v tom na rozdíl od většiny národa zmatek nemají. Navíc se jim jako Ozzák neukazuji. Výjimku jsem udělal jen jednou, když měla dcera čtvrté narozeniny a já na nich chtěl být. Uprostřed natáčení jsem si domů odskočil v kostýmu.
Jaká byla její reakce?
Trošku ji to zaskočilo, ale tím to skončilo. Dcera je naštěstí dítě ze "staré školy", to znamená, že si ráda hraje. A to nejlépe na někoho. Měla období, kdy byla kůň. Teď je pes, protože máme štěňata. Sárou je jen výjimečně. A já to podporuji, protože myslím, že dětská fantazie je dar, který bychom měli rozvíjet.
Prince jsem také hrál a byla to moje první profesionální role. Jmenoval jsem se Princ z Popletománie a ucházel jsem se o princeznu Zívalku. Víc si nepamatuji, bylo to v šesté třídě.
Takže na ni štěkáte?
Martin Dejdar
Ne, jdeme na procházku a já jsem páníček. (smích) Teď vážně. Jsem rád, že je v tomhle dcera normální. Byl jsem podobné dítě, také jsem měl vysněné světy. Se sestrou jsme všude chodili "ve čtyřech", ačkoliv jsme ve skutečnosti byli jenom dva. Hráli jsme si na to, že máme partu.
Zpět k dětským hrdinům. Liší se od těch, které jste měl vy?
Výrazně. Současné děti mají bezejmenné virtuální hrdiny. Nic o nich nevědí a jeden s druhým jim splývají. My jsme měli Vinnetoua a mušketýry, které jsme znali lépe než spolužáky. A to nemluvím o tom, že hrdinové videoher mají z osmdesáti procent destruktivní vlastnosti. Nechci moralizovat, ale jestli můžu apelovat na ty, kdo hrdiny vytvářejí, ať to aspoň dělají hravě. Třeba jako příběhy s Bobem a Bobkem.
Hrál jste vlastně někdy prince?
Hrál, a dokonce to byla moje první profesionální role. Jmenoval jsem se Princ z Popletománie a ucházel jsem se o princeznu Zívalku. Víc si nepamatuji, bylo to v šesté třídě.
Ptám se proto, že si vás jako klasického českého prince nevybavuji.
To mě nepřekvapuje. Za svou kariéru jsem určitě hrál nějakých šest princů, ale málokdo si vzpomene. Z nepochopitelných důvodů jsem totiž hrál prince cizokrajné, což znamenalo, že mi na hlavu nasadili příšerný turban. Tudíž jsem jako princ nevypadal. A když jsme u toho, co jsem naopak nehrál skoro vůbec, jsou čerti.
Vás by čerti bavili?
Hrozně moc. Ale zkusil jsem si to jen jednou. Tak si říkám, bude teď nabídek víc, když jsem "záporák" Ozzák? (smích)
Přestože si všichni myslí, že se o mě filmaři perou, čeká mě momentálně jen jeden casting do ruského snímku. Co se týče mých projektů, ty musí zatím počkat. Rozhodně jsem však na produkování filmů nezanevřel. Už delší dobu chystáme film s pracovním názvem Nazareth, kde by měla vystupovat stejnojmenná skupina. Práva na písně jsou koupená, skupina domluvená. Zbývá jen najít čas. A aby nevznikla mýlka: tenhle nápad vznikl dřív, než přišel Ozzák.
