Kromě toho hrál více než stovku dalších postav: kardinálem Richelieuem počínaje, Gomézem z Addamsovy rodiny konče. Britský herec, první velká hvězda zlínského filmového festivalu, je v Hollywoodu na roztrhání.
Proč jste se jako Londýňan přestěhoval do Kalifornie?
Podívejte se na svůj svetr, tak šedá byla v Anglii obloha. Po jedné dlouhé zimě, kdy už jsem se nemohl dívat na to, že je ta obloha k nerozeznání od hladiny Temže, jsem v divadle řekl: Sbohem, jedu do Kalifornie. Tou dobou už jsem hodně točil v Hollywoodu, a přestože miluji britská divadla, přesídlil jsem za teplem do Los Angeles.
TRAILER K FILMU THE ROCKY HORROR PICTURE SHOW
Anglie vám nechybí?
Mně je v Kalifornii dobře. Není to jen sluncem, baví mě motat se kolem kamer. Navíc jsem zahradník a tam můžete zahradničit celý rok. Ale chybí mi londýnský divadelní svět. Ten americký je trochu povrchní, jde v něm hlavně o efekt. Emoce a jenom emoce, víc se tam po vás nechce. A taky postrádám britský venkov. Vyrůstal jsem tam v západní Anglii, mezi pahorky a mezi ovcemi.
Je pravda, že otec byl kněz?
Přesně tak, jak to víte? Tatínek byl metodistický kaplan u námořnictva. To platilo lépe než církev, proto šel k armádě. Kolem lodí se ale motala celá rodina, matka byla specialistka na ráhna. No vážně! My jsme byli vůbec taková zajímavá rodina: všichni se motali kolem lodí, babička s dědečkem se brali v Hongkongu, maminka s tatínkem v Káhiře. Sestra se mi narodila v Jižní Africe. Jen já jsem "trapný" Angličan. Ale zase jsem vyrůstal po přístavech. A s těmi ovcemi, samozřejmě.
Kdo je Tim CurryTim Curry se narodil 19. dubna 1946 v anglickém Grappenhallu. Budoucí herec a zpěvák vystudoval drama a anglistiku v Cambridgi a Birminghamu. |
Prvních úspěchů jako herec dosáhl v roce 1968 v muzikálu Hair, poté vystupoval v Royal Shakespeare Company. Světoznámým se stal svou rolí Doktora Franka N. Furtera ve zfilmovaném muzikálu Rocky Horror Picture Show z roku 1975.Jak jste se od ovcí dostal k hraní?
Přes zpěv. Zpíval jsem soprán v metodistickém sboru a odtud vedl už jen krůček k muzikálům. Začínal jsem Vlasy v Londýně.
Balil jste na zpěv holky?
Byl jsem grázlík, ze školy mě málem vyhodili. Kouřil jsem na chodbách, nechodil do školy. Jeden z profesorů mě nechtěl pustit k závěrečným zkouškám, protože mě prý v životě neviděl. Ale že bych balil holky na to, že jsem rocker... Idolem jsem se stal až po americkém filmu Rocky Horror Picture Show. Ale ani tehdy jsem z toho moc netěžil, spíš naopak, ten zájem byl nepříjemný. Lidé se mi hrabali v popelnici před barákem, dva satanisté mi vyhrožovali smrtí.
Rocky Horror Picture Show jste prý oslnil i princeznu Dianu.
To taky víte?! Dala si mě zavolat, když jsem byl v rakouském Burgtheatru. Princ Charles si mě změřil přísným pohledem a tím svým typickým způsobem pronesl: Promiňte, ale vás neznám. Zato Diana zářila. To jste vy z toho Rocky Horror Picture Show? ptala se. Ano, madam, ale nenapadlo by mě, že zrovna takový film znáte, na to já. A ona se na mě podívala zpod těch svých dlouhých řas a špitla: Nejen že znám. Až díky němu mohu říct, že mám úplné vzdělání. Diana byla nádherná osoba. Krásná, chytrá. Ale smutná, bohužel.
Dostalo se vám někdy většího komplimentu než od Diany?
V hlavě mi zůstalo spíš to, jak Marlon Brando, když viděl Rocky Show, řekl, že s „tím Currym“ už nechce stát na jevišti. To zabolelo.
Hrál jste víc než 150 rolí ve filmech všemožných žánrů. Je záměr, že je takhle střídáte?
Už v mládí jsem si řekl, že se nechci specializovat. Že chci život poznat ve všech barvách. Uměl jsem zpívat, hrát, trochu kreslit, a nevěděl jsem, co nakonec zvítězí. Navíc je to takhle výhodné. Když mě omrzí zpěv, jdu točit, když mě nebaví hrát zloduchy, vezmu veselou roli v muzikálu.
Není to kontraproduktivní?
Je pravda, že hollywoodští režiséři občas zapomínají, že existuju. Mají rádi škatulky a já do žádné nepatřím. Nicméně stejný problém řeší i velké hvězdy. Nejmenovaná herečka takhle musela před jednoho mladého režiséra vyložit na stůl tři Oscary, aby jí uvěřil, že je známá. Taky musím občas přinést svoje sošky a představit se, mladí režiséři znají tak akorát můj štěk v komedii Sám doma 2: Ztracen v New Yorku.
Dost lidí zná jen váš hlas. Mluvíte stovky kreslených postav.
To mě dost baví, člověk se vyřádí. Když se mě ale zeptáte, jak ty hlasy vymýšlím, nebudu to umět vysvětlit. Prostě to ze mě nějak vytryskne. Je to legrace. Kde jinde bych si mohl zahrát šišlající vosu s jednou nohou a jedním zubem? Tu si na mě mimochodem vymyslel právě režisér Csupo, se kterým jsem natočil Kletbu Měsíčního údolí. Je velmi talentovaný, znám ho už léta - svého času jsem mu vyřizoval zvací dopisy do Ameriky, jako Maďar se k nám těžko dostával.
Když už jsme animovaných filmů, jak je to s těmi kočkami?
Kočky rád nemám, jen je rád hraju. Třeba Garfield byl skvělý: dělal jsem na něm s Billem Murrayem, s nímž se přátelím od chvíle, kdy jsme propili jednu úžasnou noc v newyorském baru Johna Belushiho. Byl to také Murray, kdo mi dohodl roli v Charlieho andílcích. Báječný chlap.
Z FILMU KLETBA MĚSÍČNÍHO ÚDOLÍ
Do Zlína
Do Zlína jste přijel s filmem Kletba Měsíčního údolí, který jste natočil s Dakotou Blue Richardsovou. Ptal jste se jí na zlínský festival?
Ona tu byla? Loni? Tak to jsem netušil. Nemluvili jsme spolu od natáčení, a to už jsou bezmála dva roky. Slibuju, že jí o Zlínu budu vyprávět já. Je tu hezky. Jen tu máte hroznou zimu.
Nedávno jste měl narozeniny. Nechystáte se je slavit ve Zlíně?
Myslím, že po šedesátce by člověk měl zapomenout, že nějaké narozeniny vůbec existují. Party po mně nechtějte. Ale radost si udělám, ze Zlína jedu do Itálie na dovolenou. Itálie je země, kde bych chtěl žít a umřít. Jezdím tam už šest let stále do jednoho domu v Umbrii a připadám si tam jako v ráji.
Proč zrovna Itálie?
Když jsem tam byl jako student, nadchlo mě, že ta země je stejně zkažená, jako jsem zkažený já. Od té doby se tam cítím jako doma.
