Ne, trénování se ve dvaašedesáti ještě nevzdal, od příští sezony by se na hřiště rád vrátil.
"Škoda, že čas utíká tak rychle," říká typicky rozvláčným stylem známý trenér Zdeněk Zeman.¨
Právě tenhle muž, který od roku 1969 poznával fotbal v Itálii, ukázal Nedvědovi cestu do velkého světa. V roce 1996 ho přivedl do Lazia Řím.
Proč byste ještě Nedvěda přemlouval, aby hrál dál?
Protože na to má. Takový hráč se rodí jednou za padesát let. Pavel žije fotbalem, je to velký hráč, velký profesionál.
Proto jste si ho před třinácti lety vybral do Lazia? Vzpomenete si na to ještě?
Já vídám strašně moc Čechů a nikdo nebyl a není jako on. Měl jsem štěstí, že jsem zrovna tehdy byl na návštěvě v Praze. Národní mančaft se připravoval na přátelák před mistrovstvím Evropy, Strahov byl pod sněhem, já se v mrazu choulil v poslední řadě a pozoroval jednoho hráče v teplákách. Všechno dělal na sto procent, rozcvičení, sprinty, střelbu. Tak mě upoutal, že jsem ho chtěl.
Ale klubový prezident Cragnotti prý nechtěl o nějakém Nedvědovi ani slyšet.
Nechtěl. Hádali jsme se o něj. Cragnottiho přesvědčilo až mistrovství Evropy, ovšem po něm už stál Pavel čtyřikrát víc. Navíc byl problém, že Pavel byl domluvený s Eindhovenem, tak jsem mu zavolal a zeptal se ho na rovinu: Nelíbila by se ti spíš Itálie? On hned souhlasil.
Tušil jste tehdy, že by to mohl dotáhnout až ke Zlatému míči?
Kdepak, to vůbec. Pavel nikdy neměl talent jako Zidane, Baggio, Totti nebo Del Piero. To nebyl hráč stvořený pro Zlatý míč. Přitom byl mnohem platnější než ti, kteří Zlatý míč obvykle získávají. To, co svým mužstvům dává, je víc, než může dát jakýkoli hráč s lepší technikou. Pavel hraje patnáct let na sto dvacet procent, to ostatní neumějí.
Jak dlouho by ještě mohl hrát?
Nevím. Už čtyři pět let opakuje, že ho bolí kolena, ale pak vyběhne na hřiště a žádné problémy nevidím. On musí cítit, že je čas, ne já.
Kdy jste se viděli naposledy?
To už je let. Ale na Vánoce jsme se slyšeli.
Volal jste mu?
Já? Jsem přece starší a Pavel je slušně vychovaný. Zavolal, popřál krásné svátky, popovídali jsme si.
Myslíte, že je vám vděčný za tu šanci, kterou jste mu tehdy dal?
Spíš bych mohl já poděkovat jemu. I když jsem ho trénoval jen šest měsíců, dokázal jsem, že jeho přestup byla trefa.
Myslíte, že by byl Nedvěd stejně úspěšným, kdyby do Lazia nešel?
Nejde o Lazio, ale o italskou ligu, ta ho naučila. Kdyby přestoupil do Holandska, tak by se ztratil. Itálie člověka zocelí. Hraje se tu úplně jiný fotbal než všude jinde na světě, náročnější. Je obtížné ho pochopit, zvyknout si.
A jak si zvykal Nedvěd?
Trpěl, neuměl jazyk. Zlom nastal ve druhé sezoně, kdy přišel trenér Eriksson, přivedl si své hráče a Pavla posílal na tribunu. Tam se ukázal pravý Nedvěd. Bojovník a pracant, který se nevzdává, i když trpí.
Našlo by se něco, co byste mu vyčetl?
Ze začátku strašně moc padal. Někdo se kolem něho mihnul a Pavel hned ležel. Odnaučil se to. Trochu.
Myslíte, že ještě někdy najdete nového Nedvěda?
Ne, takový typ nikde neběhá. Někteří kluci se mu jenom podobají. On, kromě fotbalových kvalit, má ještě charakter a velkou vůli jít dopředu.
Pokud nyní končí kariéru, neukouše se teď Nedvěd nudou?
Nevím. Když si vybere práci, která ho bude naplňovat, bude šťastný. Ale asi musí zůstat u fotbalu, to je jeho život.
