Bezprostředně po remíze 2:2 s Libercem šli hráči na děkovačku před červenobílý kotel. Radostná bouře neznala mezí, slávisté se hledišti klaněli a to vyvolávalo jejich jména.
Na opačné straně hřiště byl k vidění jev také sympatický.
Liberečtí fotbalisté se zdravili se svými fanoušky a ti jim aplaudovali, jako by se mistry stali oni. Inu, splněno měli už před zápasem, kvalifikaci Evropské ligy měli jistou.
Navíc remízou s čerstvým mistrem Škorpilovi svěřenci potvrdili, že stále patří k tomu nejlepšímu, co česká nejvyšší soutěž nabízí.
A na středový kruh už pochodovali žáci s bílými a červenými hvězdami na hlavách, tyto barvy byly prostě v sobotním Edenu v kurzu.
Mezitím se stavělo slavnostní pódium, s červeným podkladem a rovněž ve tvaru hvězdy. Ale obrovské, aby se na ni mistři vešli. Pozlacený pohár přinesla k pódiu slávistická legenda, pětašedesátiletý František Veselý.
Pár slávistických nadšenců vniklo na hrací plochu, ale když je od mikrofonu tiskový mluvčí domácího klubu Ondřej Zlámal požádal, aby oslavy nekazili, stáhli se zpátky do hlediště.
Hráči Slavie se mezitím v kabinách převlékli do mistrovských dresů a potom už se z amplionů ozývala jejich jména. Stejně tak byli vyvoláváni trenéři a členové realizačního týmu.
Svazový místopředseda Jaroslav Vacek společně s ředitelem profesionálního fotbalu Ivo Lubasem předávali fotbalistům medaile, každého z nich provázel bouřlivý aplaus.
Pro mistrovské medaile si přímo v Edenu přišli i ti, kteří v zimě ze Slavia odešli - Tavares, Krajčík a Šenkeřík. Také jim patří slávistický titul.
Jako poslední z hráčů šel kapitán mužstva Erich Brabec a ten k medaili dostal i vzpomínaný pohár. Vystoupil s ním na pódium a v dalších okamžicích už trofej poletovala nad hlavami všech slávistů.
"Báječná atmosféra," rozdával úsměvy brankář Martin Vaniak. "A podobná nás provází vlastně při každém domácím zápase. Novému Edenu všichni děkujeme, ten byl pokaždé naším strašně důležitým dvanáctým hráčem."
Pavel Fořt, který se z jarního hostování vrací do Toulouse, přiznal: "Z téhle party se mi snadno neodchází, na tohle jaro a na tenhle den nikdy nezapomenu."
Kapitán Brabec byl také unešený. "Je to opravdu paráda. Přesto si myslím, že jsme ten pohár měli dostat už na Žižkově, když jsme o titulu rozhodli. V těch chvílích jsou emoce prostě největší a to dekorování k nim patří," poznamenal v radostné vřavě.
"Možná by stálo za úvahu, aby se tenhle ceremoniál příště odbýval po zápase, který o mistrovi rozhodne. Ale samozřejmě, že proti dnešním oslavám nic nemám. Ujišťuju vás, že si je užívám se vším všudy," dodal Brabec.
Ceremoniálem přímo na hrací ploše oslavy slávistického titulu nekončily.
V těsném sousedství stadionu bylo připraveno pódium, na které měli v sedm večer všichni slávisté nastoupit a potěšit se s fanoušky. Ti pódium obsypali, sotva hráči po slavnostním ceremoniálu zmizeli v kabinách.
V Edenu se v sobotu čekala fotbalová radost až do noci. Ba možná až do rána.
