"Od okamžiku, co rozhodčí odpískal konec, to byla jedna velká pohádka," říkal dvaadvacetiletý obránce.
Zdá se, že jste si oslavy užil.
Tohle není každý den, byl to neuvěřitelný zážitek. Jak na stadionu s fanoušky, tak potom ve městě. Jeli jsme bílými kabriolety na radnici, pak jsme slavili na náměstí. Těžko se mi hledají slova. To byste museli vidět a zažít. Tuhle party jsem si opravdu užil.
Můžete ty chvíle přiblížit?
Lidé to neuvěřitelně prožívali. Staří, mladí, ženské, chlapi. Všichni bez rozdílu věku. Na náměstí přišlo sto tisíc lidí, chápete? Vždyť tolik má Wolfsburg obyvatel. Do ulic vyrazilo opravdu celé město.
Hned po zápase vtrhli fanoušci na hrací plochu. Neměl jste strach, že vás radostí umačkají?
Trochu jsem se lekl, to je pravda. Byli jsme v euforii, viděl jsem vedle sebe spoluhráče, skočil jsem na ně a najednou na mně leželo dalších deset lidí, které jsem vůbec neznal. Začali z nás strhávat dresy, trenky i stulpny. Blázinec.
Takže jste končil jen ve spodním prádle?
Ne, já stihl jsem utéct do šatny, takže jsem věci uchránil. Když se fanoušci vrátili na tribunu, mohli jsme zpátky na hřiště.
Jaké to je být legendou? Tou jste se s ostatními spoluhráči ve městě stal.
Obrovský úspěch bylo pro nás už loňské páté místo. A tohle? Opravdu nemám slov.
Přitom jste o skvělé jaro mohl přijít, v zimě jste zvažoval odchod z klubu, protože jste nehrál.
Je pravda, že jsem si říkal, jestli by nebylo lepší odejít. Ale po dobré přípravě jsem cítil, že mi trenér věří, a že naskočím. Stalo se. Odehrál jsem čtrnáct zápasů v základní sestavě, zásluhu na tomhle titulu určitě mám. Proti Brémám jsem začal na lavičce, ale trenér mě tam dal na posledních dvacet minut. Tím mi řekl: Dobrá práce, zasloužíš si to.
Wolfsburg zapíjí první titul Zapomeňte, že Wolfsburg je jen místo, kde se vyrábějí auta. Tohle město ovládlo fotbalové šílenství –Wolfsburg se stal mistrem německé ligy. Ano, senzační. Vždyť Wolfsburg, s nímž si slávu užívá i český obránce Jan Šimůnek, byl v polovině soutěže až na 9. místě. To je, jako kdyby v Česku právě teď patřil ligový titul Jablonci. Tipovat Wolfsburg jako německého šampiona v polovině sezony? Neméně bláznivé. Když MF DNES v zimě psala o kandidátech na titul, zastavila se u osmých Brém. S devátým Wolfsburgem se vůbec nepočítalo. I Magath v březnu vtipkoval: "Titul? Ano, když vyhrajeme jedenáct utkání za sebou. Ne, ještě na to nejsme připravení." Jaký omyl. Týmu se podařilo udělat šňůru deseti vítězství, celkově zvítězil čtrnáctkrát, jen jednou remizoval a dvakrát padl. Na jaře jasně kraloval, na cestě za titulem dokonce rozmetal slavný Bayern Mnichov 5:1. "My a šampioni? Na to jsem opravdu vůbec nepomyslel," opakuje Magath, který se s klubem loučí: od nové sezony podepsal smlouvu v konkurenčním Schalke 04. S Wolfsburgem zažil vydařenou derniéru.V ulicích se s přísným koučem loučilo sto tisíc lidí, hráči ho zlili šampaňským a pivem. "Všechny nás obešel a objal, dojalo ho to. Ukázal, že má nějaké city a emoce," usmíval se Šimůnek. "Je to prostě bláznivé. Ale nádherné," říkal novinářům Edin Džeko, bosenský útočník, kterého v roce 2007 klub vykoupil za 100 milionů korun z Teplic. Teď je jeho cena několikanásobně vyšší, zajímají se o něj Manchesteru United, Chelsea, AC Milán či Juventus Turín. Džeko se stal s parťákem, Brazilcem Grafitem, nečekaným objevem sezony. Dohromady nastříleli 54 branek (Grafite 28, Džeko 26) a překonali ligový rekord z počátku 70. let, který držela legendární dvojice z Bayernu Gerd Müller – Uli Hoeness s 53 trefami. "Nedovedu si představit, že bychom nezískali titul," říkal Hoeness, dnes manažer druhého Bayernu, v půli sezony. Stalo se. Možná ani ve Wolfsburgu tomu stále nevěří. |
