VIDEO: Extrémní skoky do vody mohou být jako štípnutí i náraz do zdi

  • 31
Během tří vteřin se několikrát přetočí ve vzduchu. Tělo během nich musejí nasměrovat tak, aby v rychlosti kolem sta kilometrů v hodině zaletěli po špičkách do vody. Jinak by si o hladinu mohli ublížit stejně, jako kdyby padli ze čtvrtého patra na beton. Odvážlivci v Red Bull Cliff Diving Series.

"Dobrý odraz vám téměř zaručí dobrý dopad, který je z celého skoku nejnebezpečnější. Když se povede, jste šťastní. I když je dobrý, trochu zabolí. A když chybujete, je to stejné, jako byste se rozběhli plnou rychlostí a narazili do zdi," líčil Orlando Duque.

Američan je devítinásobným mistrem světa v cliff divingu, tedy doslova skoku do vody z útesů. Při první letošní zastávce Red Bull Cliff Diving Series se ovšem skákalo z můstku na věži Saint Nicolas ve francouzském přístavu La Rochelle. Z výšky 27,5 metru do vody, jejíž hloubka je něco přes pět metrů. Šestý se mezi třináctkou odvážlivců umístil Čech Michal Navrátil. Přihlíželo třicet tisíc diváků.

Michal Navrátil, jediný Čech v sérii Red Bull Cliff Diving Series, při skoku z věže Saint Nicolas v La Rochelle ve Francii.

Skok hodnotí pět rozhodčích, nejlepší a nejhorší známka se škrtají. Výsledek se násobí koeficientem obtížnosti. Pád trvá přibližně tři vteřiny. "Během něj myslím na provedení skoku už od odrazu po dopad," popisuje Navrátil. Jinak by totiž mohl skončit jako Francouz Laurent Fischer, jenž tělo při jednom z pokusů neuhlídal a pod hladinu letěl po hlavě. Naštěstí se nezranil.

Cliff diving pochází z Havaje. Tamní král jím testoval oddanost svých bojovníků. Skok si žádá absolutní pozornost a napětí těla. Proto se této disciplíně věnuje zhruba jen 50 závodníků. Soutěžní skoky jsou jen tři. "Nárazy hodně unavují tělo, kosterní aparát dostane co proto. Tři skoky denně jsou maximum. Ono se vám nahoru víckrát už ani jít nechce," míní Navrátil. "Opravdu úplně stačí jednou denně. Tělo vyplavuje adrenalin ještě patnáct minut po skoku. Člověk si připadá, jako by létal."

V rámci skokanské série, jež má osm zastávek v různých evropských zemích, se skáče z výšek od 23 do 28 metrů. Při dopadu působí na skokany síly až devětkrát větší než při olympijském skoku z desetimetrové věže. Ne nadarmo se účastníkům přezdívá kamikaze. První klání vyhrál Ukrajinec Andrej Ignatěnko. Je mu 44 let. "Mám za sebou tisíce skoků. To je můj trumf."

Strach mám vždy, když se podívám pod sebe, říká jediný Čech mezi skokany

Michal Navrátil, jediný český skokan v sérii Red Bull Cliff Diving Series.

Kdyby mohl, chtěl by umět všechny jazyky, procestoval by celý svět. A taky by si přál umět létat.

Však se mnohokrát se odrazí z velké výšky, v níž se přibližuje nebi. Místo letu však sbalí tělo do salt a vrutů a na konci se zapíchne do vody.

Třiadvacetiletý Michal Navrátil, jediný Čech v sérii Red Bull Cliff Diving Series, se jako kluk věnoval plavání a gymnastice. Jenže ve 12 letech jej po zranění touha soupeřit ve vodě opustila. Táta, plavecký trenér, mu náhradou navrhl skoky do vody. Nejprve se jim Navrátil věnoval v bazénu, před hranicí dospělosti začal stoupat do větších výšin.

Vzpomenete si na svůj první skok z velké výšky? Co se vám vybaví?
Na ten nezapomenu. Bylo to "pouhé" salto vpřed ze dvaceti metrů. Odvážil jsem se k němu přímo na závodech, když mi bylo dvacet. Trénoval jsem ho z deseti i patnácti metrů, ale dvacet, to už je něco úplně jiného. Máte poměrně hodně času na provedení skoku, ale musíte mít i větší kontrolu nad tělem, abyste dopadli na nohy. Salto vpřed se může zdát jako lehký skok, ale je snadné ho přetočit na břicho nebo na přirození, což někdy pěkně zabolí.

Z jaké největší výšky jste zatím skákal?
Ze 27,5 metru ve Furore v Itálii v roce 2008, což byly moje první velké závody. Předtím jsem skákal pouze ze 20 metrů na mistrovství Evropy v cliff divingu a měl jeden skok z 25 metrů. Pak rok nic a až tři závodní skoky v této výšce. Skončil jsem sedmý z jedenácti lidí. Byl to můj start mezi elitu v cliff divingu.

Při dopadu letíte rychlostí kolem 80 až 100 km/h. Devítinásobný mistr světa Orlando Duque říkal, že bolí i povedený dopad. Jak moc?
Spíš pěkně štípne, někdy víc, někdy méně. Ale při této výšce a rychlosti vás náraz zákonitě čeká. Jen je zapotřebí se zpevnit, aby si s vámi voda nepohrála.

A nepovedený dopad, jak ten bolí?
Může znamenat třeba nalomenou kůstku v kotníku, což se mi povedlo v listopadu z výšky 25 metrů. Nebyl jsem dostatečně zpevněný. Noha propnutá do špičky se mi po dopadu ohnula ve fajfku. Kotník se mi pod vodou zakroutil. Hned jsem věděl, že s ním něco mám. Měsíc jsem si nezaskákal.

Potkala vás i další zranění?
Z 15 metrů jsem dopadl při tréninku na hrudník. Měl jsem popraskané průdušinky a týden vykašlával krev.

Jak vlastně trénujete? Musíte jen skákat z velkých výšek nebo vám pomáhá třeba i trénink z klasické věže u bazénu?
Trénoval jsem jenom z věže v Podolí, ale podmínky v Česku mě donutily k tomu, abych se sebral a vyjel do ciziny. Od října jsem v Číně v Šen-cenu.

Jaké tam máte podmínky?
Můžu tu natrénovat, co potřebuji. Máme tu třímetrové skokanské prkno, ale i můstky ve výšce 10, 12, 15, 20 i 26 metrů. Pracuji a trénuji tu na skokanské show spolu s Rusy a Ukrajinci. To je nejlepší trénink, jaký můžu mít. Jsou to kluci na nejvyšší skokanské úrovni, kteří skončili kvůli zraněním, dávají mi nejlepší rady. Věděl jsem, že tu trénuje i Rus Artem Silčenko, jeden z nejlepších skokanů. Jsem s ním dobrý kamarád. Teď po závodech ve Francii zjistil, že má jednu kůstku v klenbě chodidla mimo.

Měl jste při skákání někdy strach?
Vždy, když se kouknu pod sebe. Ať už skáčeme z 15 či 27 metrů, je tam velký respekt.

Co kromě skoků do vody děláte v tréninku?
Relaxuji.

Podle záběrů a fotek se zdá, že nemáte na těle ani gram tuku. Hlídáte si hodně stravu?
Snažím se jíst tak, abych mohl být připravený k výkonu jak na show, tak na tréninku. Jím ovoce, v němž je hodně cukrů. Ale samozřejmě i normální jídlo. Všehochuť.

Dá se vaším sportem uživit?
Všichni skokani mají stálé zaměstnání. Jde spíš o to, že se sejde banda lidí různých národností na různých místech, pokecají a společně zdolávají výšku, užijí si závod a následnou party. Ale když jste dobří, můžete si najít sponzory.

Michal Navrátil, jediný Čech v sérii Red Bull Cliff Diving Series, při skoku ve Francii.

Vašemu odvětví se věnuje asi padesát lidí na světě. Co musí závodník dělat, aby mohl být úspěšný?
Nebát se a trénovat. A odmala mít zkušenosti ve skocích do vody. Já jsem výjimka mezi skokany, co se věnují cliff divingu. Začal jsem se skoky v bazénu hodně pozdě, nemám téměř žádné výsledky, neměl jsem takovou průpravu, jako jinde na světě. Všichni kluci mají mnoho úspěchů na různých mezinárodních soutěžích a ještě jich pár skáče na závodech v bazénu. Já si řekl, že jim ukážu, že i Česká republika může mít dobré skokany do vody. Chtěl bych být mezi první pětkou na světě.

Jaká je největší výzva pro závodníka ve vaší disciplíně?
Být na stupních vítězů. A nerozplácnout se o vodu.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž