Lazio Řím porazilo ve finále Sampdorii Janov v penaltovém rozstřelu. A držte se, právě český stoper šel zahrávat pokutový kop ve třetí sérii.
To jste se o penaltu sám přihlásil?
Ale vůbec. Před rozstřelem za mnou přišel asistent s trenérem a řekli mi: Jdeš na to. Jako třetí v pořadí, jo? Tak jsem pokrčil rameny, což znamenalo, že souhlasím.
Copak jste nebyl nervózní? Kolik takových penalt jste v životě kopal?
V dospělé kariéře ani jednu! Natož tak důležitou. Naposledy jsem stál u penalty v žácích, to jsem ještě jako útočník dával hodně gólů. Samotného mě překvapilo, jak jsem byl ve středu v klidu. Nervozita? Nějak ke mně nedošla. Možná se rozklepu za tři dny, až mi dojde, před čím jsem stál a na co jsme dosáhli.
Penaltu jste proměnil jako mazák, jako někdejší brazilská hvězda Sócrates: dva kroky a rána pod břevno. To jste nacvičil kde?
Takhle to občas dávám na tréninku, proto jsem si říkal, že nebudu vymýšlet nic nového a udělám to stejně. Hlavně nekoukat na brankáře a na fanoušky Sampdorie, kteří stáli za brankou.
Penalta se vám povedla báječně a nakonec brankář Muslera vychytal v sedmé sérii triumf pro Lazio. Prožil jste hodně opojnou noc?
Byl to fantastický zážitek, hlavně kvůli fanouškům, kteří vytvořili nádhernou atmosféru. Viděl jsem pak plakat našeho doktora a spousta kluků měla slzy na krajíčku. Lazio ten zápas strašně prožívalo. Tahle sezona pro nás nebyla moc povedená, ale tenhle triumf ji napravil. Pro příští sezonu jsme v pohárech.
Jak jste to oslavili?
Víte, že zatím nijak? Po slavnostním ceremoniálu jsem pospíchal domů, v hledišti jsem měl manželku a taťku. Dlouho jsme si povídali, jaké to byly pro fanoušky nervy, já začal pomalu vypínat a teprve jsem pochopil, že se stalo něco velkého.
Vy už jste vyhrál s Bruggami belgickou ligu a s Paříží zase Francouzský pohár. Kam řadíte tuhle trofej?
Na úroveň Francie, protože belgická liga má trochu nižší úroveň. Každopádně to byla strašně těžká cesta. V osmifinále jsme porazili AC Milán na jeho hřišti až v prodloužení, v semifinále jsme dvakrát porazili Juventus. To je přece něco!
A jak je těžká zlatá trofej? Vnímal jste ji vůbec?
Vnímal, ale z dálky. Upřímně, já ji doteď neměl v ruce. Teprve v noci jsem si uvědomil, že jsem si na pohár ani nesáhnul. Ale co, ta trofej nepatří mně, ale nám všem. Patří Laziu.
