Psychedelická hudba Franka Zappy, filmy Davida Lynche, knihy Williama Burroughse. Každý je zná, někdo si je oblíbil a sotva už mohou někoho šokovat. Už jsme prostě zvyklí na to, že umělci si občas dovedou pořádně šňupnout nebo vložit papír pod jazyk.
Ale schválně – vzpomněli byste si na nějakou počítačovou hru, u které jste pochybovali o drogové střízlivosti nebo duševní rovnováze programátorů? Možná ano. Nicméně pokud se vám do mechaniky dostala více než jedna z níže uvedené herní hitparády šílenství, měli byste se vážně zamyslet, zda jste sami duševně zcela zdrávi.
Ještě pro úplnost dodám, že většina her zde vyšla v období mezi lety 1995 a 1998. Tato doba byla jistým předělem mezi hrami "starými", které ještě programovalo několik zapálených nadšenců, a "novými", které už začaly vznikat pod křídly velkých společností za použití nákladných technologií a s vidinou slušného komerčního výdělku.
Právě druhá polovina devadesátých let je dle mého názoru takovým mezidobím, ve kterém už sice byly programátorské možnosti docela široké (vysoké rozlišení Windows, vznik a rozšíření 3D karet), ale zároveň se ještě celá herní scéna nestihla přetvořit v regulérní zábavní trh, jako je tomu dnes. To dávalo dobrý prostor pro rozličné experimenty. Některé se uchytily a staly se zakladateli žánru. V té době vznikl například první Tomb Raider, Quake, Thief nebo Oddworld. Některé ale byly až příliš divné. Podívejme se na ně blíže.
10. Sanitarium
Začneme bez rozjezdu a naskočíme v plném kvapu pomatenosti. Dobře hodnocená a ve své době docela populární adventura Sanitarium z roku 1998 začíná docela nevinně. Jedete pozdě v noci z práce a voláte své ženě: "Nebudeš tomu věřit, dnes jsem na to konečně přišel. Doma ti vše povím." Následně nezvládáte zatáčku a bouráte.
Hra začíná probuzením ve fantasmagorickém sanatoriu. První postavou, se kterou se setkáte, bude chlap tlučící zkrvavenou hlavou o kamennou zeď. Vůbec nic si nepamatujete. Neustále se prolíná realita a sen – pardon, noční můra.
Navštívíte vesnici zmutovaných dětí, které povraždily své rodiče na popud mluvící mimozemské rostliny (třeba holčičku se dřevěnýma nohama, která vesele skáče přes švihadlo). Ztroskotaný cirkus, jehož vystupující požírá mořská příšera. Převtělíte se do kyklopa, abyste zachránili svět před invazí technokratického hmyzu… Šílené snové vize se střídají se scénami z psychiatrické léčebny, kde vás doktor neustále přesvědčuje, že "všechno je v pořádku." Opravdu? Kde je hranice mezi skutečností a šílenstvím? Sanitarium je zkrátka skvělý herní kousek, a to hlavně pro mladší hráče před spaním.
9. Galapagos: Mendel’s Escape
V této hře trochu přitáhneme uzdu fantasmagorie dějové a vizuální, zato ji však nahradíme pravděpodobně nejšílenějším herním systémem, který počítačové hry pamatují. Galapagos totiž experimentuje s nejzákladnějším principem interaktivní zábavy – že hlavní postavu ovládá hráč. Jinými slovy, vy neovládáte hrdinu, ale jeho okolí. Hlavní postava, pavouk Mendel, má vlastní AI a odvisle od vašeho činění pak reaguje. Jde tedy o jakousi 3D plošinovku naruby.
Problém je následující: vy nejen že většinou netušíte, co máte vlastně dělat, ale ani pavouk Mendel nepojedl příliš chytré kaše a většinou se zmateně motá po úrovních a jako lumík bez zaváhání skáče do nástrah vstříc smrti. Celá hra se tak smrskává na vaše vytřeštěné očekávání, co ten insektoidní idiot provede.
Grafika je navíc vyladěná do futuristického techno stylu, plného temně svítivých neonů a halucinogenních barev, takže ve spojení s hratelností je delší hraní Galapagos jistou cestou do ústavu pro duševně choré a narušené.
8. Toonstruck
Pokračujme něčím veselejším. Toonstruck je, podobně jako Sanitarium, podařená a před lety hojně hraná adventura.
Zajímavá je v prvé řadě už tím, že její hlavní role se zhostil slavný americký herec Christopher Lloyd (hrál například šíleného vědce v trilogii Návrat do budoucnosti nebo strýčka Festera v Addamsově rodině), což je samo o sobě příslibem sympatické úchylnosti. Hrajete zde komiksového kreslíře, který je pohlcen televizí a přenesen do bláznivého komiksového světa.
Zde máte za úkol zničit temnou paprskovou zbraň, která ve všech těch roztomilých kreslených zvířátkách probouzí jejich zlomyslné a zvrácené alter ego. A v tom je vlastně záludnost hry. Zatímco z některých obrázků na vás zapůsobí jako titul, který si může zahrát každý od šesti let výše, po několika obrazovkách byste limit navýšili o pěkných pár let dál. Ale koneckonců: co je špatného na sado-masochistických hrátkách ovečky v latexu a kravky, která vypadá jako pravidelný návštěvník baru Modrá ústřice?
7. Deus
Napadlo vás někdy, jak jsou v RPG hrách nerealistické tělesné funkce vaší postavy? Třeba že jste několik dní nejedli a pak jste spořádali na posezení patnáct chlebů, čímž jste zároveň okamžitě zacelili všechny rány po nakládačce od příšer. Nebo že jste si po mrazivých pláních mohli vesele poskakovat jen tak ve zbroji, a neukápla vám ani nudle od nosu. Pokud ano, zkuste si zahrát Deus. Vaší hlavní starostí v tomto RPG totiž nebude pobití příšer nebo získání lepšího vybavení, ale hlavně udržení své postavy naživu. Vašimi úhlavními nepřáteli nebudou monstra, ale infekce, kterou si přivodíte nedostatečnou péčí o své rány, otrava, kterou dostanete, když nepřevaříte nalezenou vodu, viróza…
Hra se chlubí více než dvaceti možnostmi vaší smrti. Váš inventář vypadá spíš jako vybavení mobilní nemocnice a informace o vaší postavě zase údaje z předoperačního vyšetření, potažmo celá hra tak trochu působí jako zábavná učebnice pro studenty medicíny. Tedy, je zde i příběh, děj a všechno, co ke správnému RPG patří, ale co z toho – beztak dřív nebo později zapomenete vzít antibiotika, morfin, vyléčit popáleniny. Až v této hře podvacáté umřete, aniž by se vás dotkl jediný nepřítel, nastupující šílenství vás jistě nemine.
6. Bad Mojo
„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ Možná poznáváte slavnou úvodní větu, kterou otvírá Franz Kafka svou novelu Proměna. Tou se nechali inspirovat vývojáři z Pulse Entertainment a pustili se do vývoje její moderní počítačové adaptace. Jste Roger Samms, entomolog, momentálně disponující ukradeným milionem dolarů a plánem útěku do Mexika. Jediné, co vám na cestu chybí, je medailonek symbolizující brouka, památka po zemřelé matce. Šperk vás ale promění ve švába.
Prolézáte kanalizací, bojujete s krysami, kočkou (která se mimochodem jmenuje Franz) a hledáte svou minulost. Celou hrou vás mimochodem provází hlas zemřelé matky. Bad Mojo se stalo v roce 1996 undergroundovým herním kultem a před pěti lety vyšel jeho remake s vylepšenou grafikou.
- pokračování zítra
