Za dobu své "kariéry" už si žena zvykla na nejistotu spojenou s řemeslem. Někdy si pro obraz přijde deset zákazníků za dva měsíce, jindy ale do ateliéru nikdo nevkročí třeba čtvrt roku. Po tu dobu malířka žije z nastřádané rezervy. Například teď, protože poslední obraz prodala před Vánocemi.
Za metrová plátna zaplatí zákazníci okolo třiceti tisíc. Pár stovek vydá malířka za barvy a pár korun za ty nejobyčejnější štětce pořízené v drogerii. "Profesionální z veverčích ocasů stojí třeba osm tisíc," vysvětluje.
"Pořád přežívám tak, že nemusím mít vedlejší práci, ale jsem v nejhorším období svého života, do důchodu mám pět let a nic jiného neumím," říká malířka, která vzala štětec do ruky až ve třiceti. Za komunismu musela mít běžnou práci, a tak například umývala nádobí.
"Některé obrazy tady mám roky," ukazuje ve svém ateliéru Zlatohlávková. Kolem stěn se v několika řadách vrství desítky obrazů čekajících na kupce. Nemůže za to prý ale finanční krize, protože nárazové byly prodeje vždycky. Spíše si myslí, že už má klientelu, sestávající z podnikatelů, lékařů či právníků nasycenou.
"Naštěstí mám okruh přátel, kteří dělají hudební slavnosti a pár přátel z podnikatelské sféry," pokračuje a vzpomíná, že nejlépe se obrazy prodávaly v devadesátých letech, když si podnikatelé začínali zařizovat kanceláře po vzoru západních kolegů. Pomocí známých také Zlatohlávková vystavuje.
S obrazy na trh
Galerie jsou pro české umělce vstupní branou na trh. Dovolit si je ale nemůže každý. Měsíční nájem totiž vyjde řádově na desítky tisíc korun. Umělec pak doufá, že si někdo na výstavě obrazy koupí a prostředky se mu vrátí. Kromě nájmu stojí další peníze i tisk katalogu či pozvánek. "Ke sto tisícům se člověk dostane," tvrdí Zlatohlávková, která se proto galeriím vyhýbá.
Dorota Zlatohlávková"Většinou mám rozpracovaných několik věcí. Za loňský rok jsem namalovala asi dva obrazy do měsíce" |
"Většinou jsem při výstavách prodělala," svěřila se Zlatohlávková, na kterou se zájemci obraceli přímo, aby nemuseli kupovat drahé obrazy v galeriích. V devadesátých letech prodávala svá díla řádově za deset tisíc, nyní za trojnásobek. Základní cenu vypočítává podle velikosti plátna. Za loňský rok namalovala asi dva obrazy měsíčně.
Klasici válcují současné umělce
Ani někteří galeristé to zřejmě nemají lehké. "Klientela je tvořena více z mladších manažerů a tam je cítit opatrnost," hovoří majitel galerie Vltavín o klesajícím zájmu o současné umění. Naproti tomu klasikové jako Josef Čapek nebo Kamil Lhoták se prodávají stále dobře.
"Zájem o umění vzrostl. Zaregistrovalo se nám hodně lidí z řad podnikatelů, kteří teď draží," tvrdí pracovnice aukční síně Galerie Národní 25. Tato galerie draží umění první poloviny dvacátého století. Jako důvod zájmu pracovnice uvedla spolehlivé uložení finančních prostředků.
Galerie Národní 25"Zájem o umění vzrostl. Zaregistrovalo se nám hodně lidí z řad podnikatelů, kteří teď draží" |
Výjimkou jsou proslavení současní umělci jako je Zdeněk Sýkora nebo Václav Boštík. Sýkorovy obrazy se před šesti lety prodávaly maximálně za půl milionu, teď ale stojí až dva miliony korun. To jsou ale výjimky.
Zájem o současné umělce spíše klesá. V pražské galerii Zlatá lilie poblíž Karlova mostu mluví přímo o vlivu finanční krize. "Jsme na místě, kde více kupují cizinci, jsme závislí na turistickém ruchu," líčí majitelka galerie Hana Svobodová, jak obchody váznou kvůli odlivu zahraničních turistů.
Majitel Vltavínu nicméně řekl, že sběratelé se zatím umění nezbavují, aby získali hotovost.
