Akční střílečky rozhodně nepatří mezi žánry, o jejichž zástupce by byla nouze. O to více se setkáváme s rizikem špatných titulů a nemnoho z nich v nás zanechá pocit – tohle musím sjet ještě jednou. Mezi tuto skupinu patřil mimo jiné první Riddick, který nyní přichází s novým dobrodružstvím.
Rozhodně už se nejedná o tak strhující zážitek, jakým bylo právě původní dílo, ale pořád tu máme povedenou akci z pohledu první osoby, z velké části postavenou na stealth prvcích.
Ono sousloví Dark Athena ve hře reprezentuje název kosmické lodi, ze které se v kůži filmového antihrdiny Riddicka budete muset dostat. Cesta je to nesmírně zajímavá, a ač by se mohlo zdát, že se veškeré dění bude odehrávat právě na Dark Atheně, není tomu tak.
Příběh jako takový má obrovsky silnou oporu ve svém podání. Málokdy se ve hře setkáme s tak skvělým dabingem jako právě zde a už jen to, že hlavního „hrdinu“ ztvárnil a namluvil Vin Diesel, doslova mluví za své.
Trošku komplikovaná by se zápletka mohla zdát nováčkům, protože najdeme četné odkazy na předchůdce Escape From Butcher Bay. V praxi se však nejedná o vůbec žádný problém, protože před sebou máme titul, který lze označit za 2 v 1. Kromě nového dobrodružství zde totiž nalezneme i remake toho starého.
Nerad bych se zasekl u pouhého porovnávání Escape From Butcher Bay s jeho, dnes recenzovaným, pokračováním. Původní hra ale byla natolik kvalitním titulem, že se k tomuto úkonu budu muset čas od času uchýlit.
Stejně jako u předchůdce, i zde se setkáme s poměrně dobře vyváženou hratelností, která nás v roli sympatického antihrdiny provede celým titulem. Žel bohu před námi stojí o poznání akčnější, a ruku na srdce i tuctovější, dílo.
O první části se dá tvrdit (pochopitelně mluvím o první části Assault on Dark Athena), že jménu The Chronicles of Riddick nezůstává nic dlužno – skvělá hra světla a stínů, díky níž nacházíme četné úkryty ve tmě a nutnost uvažování, v jakém pořadí budeme neřády likvidovat. Dojde i na čistě akční pasáže, ale dost často máme na výběr, jestli protivníky skolit za pomoci střelných zbraní, nebo si s nimi pohrát v Riddickových šikovných rukou.
Dva za cenu jednoho |
V průběhu recenze jsem se pochopitelně věnoval novému dobrodružství Riddicka. Nemůžeme ale opomenout díl předchozí, Escape From Butcher Bay, jehož remake přímo v Assault on Dark Athena nalezneme. Obě hry lze hrát nezávisle na sobě. "Pokud se rozhodnete Riddicka si zahrát, budete odměněni hrou se skvělou grafikou, perfektním designem, výborným a drsným namluvením a spoustou dalších libůstek, které jsou popsané výše. Jednoznačně do toho jděte!" |
To druhou část můžeme označit za dosti akčnější, ne však horší, jen již není tolik využíváno předností původního titulu. Stealth prvky i adventurní pasáže jsou odsunuty stranou. Mnohým tento fakt půjde proti srsti, ale i tak má druhá půlka co nabídnout.
Naše snažení se v druhé půli přesune na zdevastovanou planetu kolonistů a její ztvárnění lze, dle mého názoru, označit za excelentní. Během hraní této části titulu mne prostupoval nádech zmaru (i díky skvěle pasujícím zvukům a hudbě), který výtečně vystihoval osud planety.
Platí to i díky tomu, že se bývalý domov kolonistů dočkal povedeného zpracování, které ve mně evokovalo některé světy z Mass Effectu zkombinované s Half-Life 2.
Dobrodružství v Butcher Bay se vyznačovalo tím, že kladlo velký důraz na stealth akci, stejně tak na četné „kecací“ pasáže. U pokračování můžeme pozorovat značný odklon od těchto prvků, a zatímco běžnému hráči to bude po chuti, fanoušek originálu radostí do stropu skákat nebude.
Celkově máme co dočinění s o poznání přímočařejším titulem, který sice úplně nepohřbil odkaz předchůdce, ale dokonale na něj také nenavázal.
Mně osobně vadilo zejména ustoupení od adventurních pasáží. Ve hře sice nebudeme o konverzaci úplně ošizeni, ale postav, se kterými se dáme do řeči, není mnoho. Titul daleko více sází na bezprostřední akci, jíž občas míchá s plíživými pasážemi.
Jejich vzájemné souznění působilo poměrně dobrým a vyrovnaným dojmem, přesto bych však ocenil častější tiché likvidování. Boj nablízko je stále tím nejzajímavějším, s čím se ve hře můžeme setkat a hráči se ho dostává méně, než by mělo.
Střelba po protivnících není špatná a zbraní (počítaje i ty nablízko) ve hře nalezneme dostatek. Nechybí obligátní brokovnice nebo útočná puška, ale setkáme se i s neobvyklejšími kousky. Nejpříjemnějším (ve zvráceném smyslu slova) se mi jevil paralyzér, jenž byl k nalezení už v předchozím díle.
Není nad to potichu se plížit tmou a ve vhodném okamžiku omráčit protivníky dobře mířenou střelou. Zbývá pak chvilka času, než se neřád vzpamatuje. V případě, že se jedná o osamoceného jedince, můžeme ho v klidu dorazit, ale pokud má poblíž parťáky bude lepší se nejdříve postarat i o ně.
Jakým způsobem už zůstává na nás, a míváme na výběr, jestli to sfoukneme dobře mířenou kulkou, obratně zlomenou páteří či šikovně umístěnými řezy. S trochou zármutku ale musíme zkonstatovat, že častěji na výběr nemáme.
Opět se dočkáme pasáží, ve kterých se chopíme otěží bojového mecha a ujdeme s ním nějakou tu část hry. Stejně tak se zmocníme vlády nad jedním z dronů.
Nepřátelé se na nás pohrnou v dostatečném počtu. Naštěstí nemůžeme tvrdit, že by jejich kvalita byla nahrazována kvantitou, byť s onou jakostí na tom nejsou zrovna nejlépe. Nepatří sice mezi nejhloupější, ale už jsme měli možnost vidět i případy bystřejšího umělého myšlení.
Co do počtu variací nepřátel nelze mluvit o závratných číslech, ovšem alespoň já jsem se nesetkal s tím, že by mi to nějak vadilo.
Velmi hezké, zejména při boji nablízko, bylo zpracování zranění na tělech zlořádů, pokud se tedy jednalo o člověka. Důsledky rány pěstí, či jinou k tomu určenou zbraní, v obličeji byly ztvárněny velmi pěkně. O cákancích krve na našich dorozumívadlech a rukou nemluvě.
Obtížnost se autorům povedlo posadit příjemně vysoko, ale navíc přistoupili i k záchranným krokům. Zdraví zde není uváděno v podobě nějakého čísla, nýbrž čtverečků. Čas od času narazíme na uzdravovací stanici, žádné lékárničky nehledejte (pouze „náplně“ do stanic).
Boj nablízko |
Zcela zásadní činnost ve velké části titulu. V první řadě je nutné poznamenat, že hra umožňuje krýt se. Zároveň by mělo platit, že provádí útoky na základě toho, jakou směrovou klávesu zmáčkneme současně s tou pro útok. |
Technická stránka u každého titulu je velmi podstatná a u Riddicka to platí dvojnásob. Světlo a stín se zde dočkaly velmi povedeného kontrastu a zejména v první půlce najde jejich souhra i praktické využití.
Celkově se grafika povedla a statečně jí sekunduje zvukový podkres, který velmi vydatně podporuje i v jiných ohledech skvělou atmosféru. Slyšitelnou část titulu můžeme jedním slovem označit za vynikající.
Dnes recenzovaný titul se povedl, ale rozhodně zůstal ve stínu svého předchůdce. I tak nabídne solidní hratelnost a případně se můžeme uchýlit směrem k multiplayerovým kláním. Nemluvě o tom, že před sebou máme dva v jednom a bylo by hříchem nesjet si znova (či poprvé) Escape From Butcher Bay, který zde také nalezneme.