Scenárista Jiří Brdečka a režisér Oldřich Lipský se sice v roce 1977 geniálně strefili do nálady šestákových detektivek, je ale otázka, kolik diváků tehdy, a dvojnásob dnes, mohlo porovnat jejich dílo s předobrazem.
Tím byla mnohačetná série příběhů dokonalého detektiva Nicka Cartera, která (myšlena svými autory ve druhé polovině 19. a v první půli 20. století zřejmě víceméně vážně) byla zapadána prachem a přebita modernějšími hrdiny brakové literatury.
To se ale mění. Nakladatelství XYZ zahájilo vydávání série knih s Nickem Carterem. "Celá série bude obsahovat pět dílů vždy se třemi příběhy. Vydávat budeme přibližně dva díly ročně, další díl tedy vyjde na podzim tohoto roku," sdělila iDNES.cz Vanda Stankeová z Nakladatelství XYZ.
První svazek nese název Král zlodějů a jiné příběhy a obsahuje tři příběhy, jejichž už jen samotné názvy evokují "staré dobré časy": Král zlodějů aneb Zaživa pohřben, Pěstní zápas aneb Carterův nejlepší převlek a Inez Navarrová, žena ďábel.
Ukázka: Král zlodějů aneb Zaživa pohřben
|
Ještě než si oblékl vestu, připjal si na tělo vlastní vynález - nevelký plochý přístroj, jehož hlavní součástí byla celá soustava řemenů a řemínků. Na dvou nejsilnějších řemenech visely dva malé revolvery, které se snadno daly ukrýt pod kabát. Jakmile však Nick Carter zdvihl ruce - k čemuž byl nejednou nucen děsivým vyzváním "hands up", které lze v Americe slyšet jistě častěji než "pochválen buď Ježíš Kristus" - vymrštil mu přístroj revolvery okamžitě rukávy do dlaní. Slavný detektiv potřeboval pak jen stisknout kohoutky a kulky již pršely.Fanoušky rodokapsové klasiky sice možná zklame fakt, že Nick Carter neobývá klasický sešitový formát, nýbrž je "svázán" do podoby knihy, důsledná retropodoba titulní stránky desek je ale přece jen jakous takous náplastí. Málo platné, "nickcarterovky" dnes už spíš než mezi regulérní "populární literaturu" patří ke klasice a ta si žádá své.
Nick Carter je poměrně typický hrdina brakové literatury, oproti kolegům mu ovšem bylo naděleno všeho nejméně dvojnásobné množství: inteligence, logického myšlení, tělesných schopností, cti, širokého rozhledu po nejmodernějších výdobytcích vědy a techniky, citu pro spravedlnost, neústupnosti... Zároveň ale jeho činnost není prosta chyb - jen v prvním příběhu aktuální knihy udělá dvě, které ho málem stojí život.
Ačkoliv v "nickcarterovkách" samozřejmě je za všech okolností hlavní postavou samotný detektiv, podstatné jsou i další rozkošně "papírové" figury: padouši (první tři příběhy propojuje "král zlodějů" Morris Carruthers coby skutečně silný Carterův protihráč) i nahrávači ze stejné strany zákona (jen mírně zpomalený ředitel newyorské policie McClusky).
Kdo je otcem Nicka Cartera
První příběh Nicka Cartera vyšel v časopise New York Weekly 18. září 1886 pod názvem Žák starého detektiva aneb Tajemný zločin na Madison Square. Jeho autorem byl John R. Coryell (1848-1924). Nejznámějším a také nejpilnějším autorem "nickcarterovek" byl Frederick Van Rensselaer Dey (1861-1922; na snímku), který napsal více než tisíc příběhů "největšího amerického detektiva". Dalšími autory byli například Thomas C. Harbaugh či Eugene T. Sawyer. |
Zcela zvláštní postavou je detektivova pravá ruka Carter Kuřátko (v originále Chick Carter), někdy uváděný jako bratranec, jindy adoptivní Nickův syn či synovec, který se v podání Petra Bruknera mihl i Adélou. Ten schopnostmi svého slavnějšího příbuzného natolik dotahuje, že si vysloužil svou vlastní seriálovou řadu, v níž exceluje.
Procházet se příběhy Nicka Cartera má stejné kouzlo jako dívat se na filmy pro pamětníky. Přinášejí nádherně naivní pohled na svět, atmosféru časů, které už neznáme ani z přímého vyprávění, jazyk, jehož mnohá slova i gramatické obraty dnes (bohužel) do naší mluvnice nepatří. Vzbuzují nostalgický úsměv a ctitelům pokleslých žánrů dávají nejeden podnět k dalšímu studiu.
Detektiv ve filmu
Postava "největšího amerického detektiva" byla samozřejmě vděčným objektem pro filmaře, i když možná nebyla zdaleka tolik vytěžena, jak by se vzhledem k její popularitě dalo čekat (kolegové Sherlock Holmes nebo James Bond jsou na tom nesrovnatelně lépe, byť počet jejich případů se oproti Carterovým liší až o dva řády).
Prvním filmovým Carterem byl slavný herec Walter Pidgeon, který detektiva ztělesnil ve třech filmech podle originálních scénářů: Nick Carter, Master Detective (1939), Sky Murder (1940) a Phantom Raiders (1940).
V 60. letech natočili Francouzi dva carterovské snímky Nick Carter va tout casser (1964) a Nick Carter et le trèfle rouge (1965) s americkým hercem Eddiem Constantinem v titulní roli. Adéla ještě nevečeřela, vnímaná jako parodie (byť předešlé dva filmy na její hraně balancují neméně už kvůli době svého vzniku) z roku 1977 je (zatím?) posledním vstupem Nicka Cartera na stříbrné plátno.
