Před pátým zápasem série vládl klid. "Ticho před bouří. Všichni byli soustředění," popisuje náladu Bartoň. Na konci však přišel oslavný ryk fanoušků. "Ani jsme pořádně nemohli odejít z haly," líčí devětadvacetiletý Bartoň spokojeně. A kdyby Barcelona získala na začátku května v Berlíně euroligovou trofej, přízeň diváků by byla ještě větší. Nejprve však španělský tým musí přejít v semifinále přes obhájce z CSKA Moskva.
Ve čtvrtfinálové sérii jste konečně prolomili prokletí zápasů s Tau, proti kterému se vám v této sezoně nevedlo, že?
Až do druhého zápasu této série jsme proti nim nikdy nesehráli dobrý zápas. Takže teď jsme si dokázali, že i proti nim můžeme předvést náš basketbal a vyhrát. Bude to důležité také do soubojů ve španělské lize.
Ale až v Eurolize nastane čas semifinálového souboje s CSKA Moskva, dojde spíš na duel dvou obran, ne?
Bude to asi pomalejší zápas, v němž rozhodnou taktiky a úspěšnost střelby. Oba týmy hrajou defenzivní hru, takže to asi nebude moc líbivý basketbal. Ale bude zase dost kvalitní.
I vám v Barceloně připadá hlavně obranářská role. Budete vymýšlet systémy na soupeře?
Určitě. Dostaneme každý svoje video a budeme studovat. Zatím jsme neměli příležitost proti CSKA hrát. Viděl jsem je asi dvakrát v televizi proti Madridu. Ne, že by pro nás byli naprostou neznámou, ale budeme muset víc koukat na video. Navíc jde jen o jeden zápas, příprava bude dost důkladná.
Je vám obranářská role v týmu Barcelony vlastní? Jste přece spíš střelec.
Když se podívám na tým, vyjde na mě ta obranářská činnost. Míč je jen jeden a hráčů, kteří umějí dávat koše, je tu moc. Mám takovou úlohu, že když se ke mně dostane míč, jsem připravený a vystřelím. Ale míč moc často nevidím. Abych se udržel na hřišti, musím tam odvádět další práci.
Takže jste basketbalový dělník?
Ve čtvrtek jsem odehrál jen sedm minut, měl dva bloky, pět doskoků a nějaké sebrané míče. Spíš než abych vystřelil pětkrát za pět minut, dělám pro tým tohle.
Ale vyplatí se to, ne? Barceloně se vede ve španělské lize, budete hrát Final Four Euroligy.
Samozřejmě bych chtěl hrát víc, mít víc minut a střel, ale je nás tu dvanáct. Někteří basketbalisté nehrajou vůbec. Že jsme se dostali do Final Four, je zadostiučinění. A ještě jsme určitě neřekli poslední slovo.
Závěrečný euroligový turnaj si zahrajete jako teprve třetí Čech po Jiřím Zídkovi a Jiřím Welschovi. Promluvíte si s nimi?
Určitě budu mluvit s oběma, ale spíš na pokec, nikoli na velké rady. Hrál jsem už na různých prestižních turnajích, vyhrál jsem EuroCup i ULEB Cup. Do sbírky mi chybí ten třetí, největší pohár.
Trofeje jste získal s Badalonou. Je pro vás Španělsko zemí úspěchů?
Od té doby, co jsem se dostal do Španělska, daří se mi hlavně sbírání trofejí. Ale vede se mi i herně. V Itálii jsem měl trochu smůlu. S Boloňou jsme prohráli ve finále, Final Four nám uteklo o chlup. Moje první profesionální sezona byla trochu zbabraná. Mohl jsem něco vyhrát, ale nestalo se. A v Římě to bylo špatné.
Fotbalovou Barcelonu je snadné si představit, jaká je ta basketbalová?
Fotbal je naprosto číslo jedna, na něj chodí hromada lidí. Ale skončí fotbal a lidi se ženou na basket. Jsme číslo dvě, i když hodně vzdálené. Jakmile se tu hraje velký zápas a jde o hodně, lidi přijdou, atmosféra je suprová. Minulé roky tu byly na Barcelonu neúspěšné, ale letos zatím hrajeme dobře a máme diváky na své straně.
Podívejte se, jak Barcelona porazila Tau
Jiří Welsch si na začátku svého angažmá stěžoval na španělskou mentalitu, pro kterou je na všechno čas. Vy už jste si za roky pobytu v zemi zvykl?
Jirka to má třikrát horší, Málaga je víc na jihu. Tady v Katalánsku to není tak hrozné.
Jaký je pro vás život v krásném městě se spoustou památek?
Miluju počasí a jídlo. Můžete tu jíst skoro každé jídlo, co je po světě. Zajdete si do japonské, čínské, thajské, italské restaurace. Kromě české, která chybí, tady máme všechno. Takže české jídlo si musím udělat doma. Čas od času vařím.
Tím jste mi připomněl, že jste před čtvrtfinálovou sérii proti Tau organizoval posezení spoluhráčů v argentinské restauraci. Jste tedy v týmu zastřešující osobou?
Dá se to tak říct. Hlavně kolem cizinců. Jsem tu jeden z nejstarších, takže tomu trochu vévodím. Vždycky se zeptám, kam ostatní chtějí jít jíst. Nikdo se neumí vymáčknout, tak to vezmu do svých rukou.
