Téhož dne za dvě hodiny připsal: "Sláva. Je to přesně to, co už rok hledám. Silný příběh podle skutečné události, z kterého může vzniknout velký biják." Od té doby se rodil Normal, jehož akcie zvyšují faktické zločiny v pozadí a Dagmar Havlová v popředí.¨ Skvělá reklama
Začínala ve vaně
Ševčík upoutal už koprodukční prvotinou Restart, také k Normalu přizval zahraniční posily v čele s mexickým kameramanem Antoniem Riestrou, který pracoval na filmech Frida nebo Amores perros – Láska je kurva. Představitele vytrvalého sadistického zabijáka z Düsseldorfu si vyhlédl na Slovensku – za Milanem Kňažkem jel tehdy do Brna, kde herec v představení Picassa podle režiséra "kvičel jako prase, usmíval se a zdál se být schopen všeho". Jeho protihráčem v roli mladého obhájce se stal divadelní herec Pavel Gajdoš.
REPORTÁŽ K FILMU NORMAL - MILAN KŇAŽKOAle klíčové setkání se odehrálo téměř rok po schválení projektu, 12. listopadu 2007. Režisér si o něm poznamenal: "Vstupuju do pražské kanceláře Dagmar Havlové. Odmítám si připustit, že by roli odmítla. Nemám variantu. Stres. Pak pijeme dost silný čaj, všechno o mně ví z internetu. Povídáme si o roli a hned zkoušíme první nové nápady. Rozhodující den příprav mám za sebou. Jsem šťastný. Je mi jasné, že film uděláme. Máme skvělé herce a skvělý scénář."
Natáčení začalo loni 2. dubna "lynchovskou" scénou v hotelové chodbě, prý jednou z nejtemnějších v temném filmu; štáb pomalu pochopil, že po šest týdnů neuvidí denní světlo, natož slunce. Hned následující den přišly na řadu první záběry s Havlovou ve vaně, nad níž se tyčil obří kamerový jeřáb, který se do původně vybraného ateliéru nevešel.
Po třech týdnech následoval výjev z baru, kde se paní Kurtenová a ctižádostivý obhájce jejího muže setkají poprvé: jeden z mála, u nějž smělo být pár novinářů a jenž se mihne také ve filmu o filmu. Co se z něj
dá vyčíst? Pečlivá dobová výbava. Orchestrion, korálkový závěs, animírka v síťovaných punčochách, noviny z roku 1935 píšící o úmrtí Ignáta Herrmanna. Výtvarná hra s barvami a přítmím. Tichý dialog.
Na otázku, zda ji muž nutil k sňatku, hrdinka odpovídá: "Ale ne, samozřejmě, že ne. Zamilovali jsme se, potřebovali jsme se. Já jeho, on mě." Pak zvrátí tok rozhovoru vlastními dotazy: "A vy jste ženatý? Nepotkal jste tu pravou?"
A bez zaváhání pokračuje: "Vaše rozhodnutí obhajovat Petra je odvážné. Při všech těch lžích, co se o něm píšou v novinách. Chtěla bych ho vidět." Obhájce jí musí říci pravdu: že je manžel obviněn z devíti vražd. Žena nehne brvou: "Je to můj muž. A je ve vězení. A potřebuje mě." Pak přidá ještě dvě otázky: "Zabijí mého muže? Pomůžete mu?"
REPORTÁŽ K FILMU NORMAL - DAGMAR HAVLOVÁHavlová přiznává, že takový typ role ještě nehrála: "Nejen kvůli předválečné atmosféře 30. let, ale i díky zajímavé postavě ženy stíhané osudem." Hereckou prodlevu nepocítila, připadala si prý, jako by točila den předtím. A chválí celý tým včetně Riestry: "Nikdy jsem se nesetkala s tak úžasnou obrazotvorností!"
Mimochodem Riestru si Ševčík vybral i proto, že na rozdíl od českých kameramanů vidí v Havlové prostě herečku jako každou jinou. Sám ji prý obsadil, protože i životní příběh Havlové, ač jinak než u hrdinky Normalu, prodělal veliký vývoj. "Navíc je vizuálně přitažlivá a zapadá do výtvarné kompozice," líčí.
"Kurtenová stále balancuje na hranici šílenství a v jedinečném podání Havlové je to postava naprosto uhrančivá. Pokud se vám podaří obsadit tak výraznou osobnost, nemůžete jí roli nepřizpůsobit. Havlová je nesmírně precizní herečka, která se musí s postavou plně sžít. Její herectví je tak silné, že ani neexistuje možnost, že by roli podcenila. Na scénáři jsme dlouho pracovali, i během natáčení měnili dialogy i situace, abychom si byli jisti, že postava je celistvá a že jí oba věříme. Pro roli Kurtenové a celý film to bylo naprosto zásadní."
Drama v Makedonii
O prázdninách se štáb vydal za koprodukčními Makedonci do města jménem Bitola, kde točil největší davovou scénu se čtyřmi stovkami komparzistů, s historickými auty, reálnými policisty v dobových kostýmech, v pětačtyřicetistupňovém vedru. A bez Kňažka.
Čtyři hodiny před klapkou zjistili, že na letiště v Bratislavě herec dorazil se starým pasem. Do Makedonie ho nepustili, takže se rychle hledal dubl a měnil program. Do Kňažkova úboru se nasouká jedině místní pobuda, ve dvě ráno udeří písečná bouře, která rozkýve jeřáb se svítící rampou nad zástupy statistů...
Ale už ráno se všechny mraky rozplynuly, jak stojí v režisérově deníku: "Přijíždí Dagmar Havlová, s kolonou aut a ve velmi dobré náladě. Jíme lasagne a hned vymýšlíme další obrazy inspirované místním tureckým bazarem starého města. Kňažko už je také s námi. Někdo mu během předešlé noci obstaral nový pas... budiž. Neptám se."
Po návratu z Makedonie, na jejíž půdě se točil mimo jiné proces s Kurtenem, odstartovaly dokončovací práce. Ševčík si dal načas, do poslední chvíle prý snímek vylepšuje – a kromě slibných upoutávek drží pod pokličkou. Ani z pozvánky do kina, kterou ve filmu o filmu vysílaném na HBO pronáší právě Havlová, nebude divák dvakrát moudrý. Láká v ní na film "krásný, ojedinělý, umělecký a přitažlivý".
