Vzpoura v Seattlu potěší ty, jimž bije srdce výrazně nalevo

Na nezávislý film za osm milionů dolarů přináší Vzpoura v Seattlu poměrně velkorysou podívanou – a dokonce i pár hvězd, jimž vládnou Woody Harrelson a Charlize Theronová v rolích policisty a jeho těhotné manželky.

Jenže na to, aby si příběh zasazený do nepokojů v Seattlu v roce 1999 divák náležitě vychutnal, musí jeho voličské srdce bít hodně nalevo.

Nastrčený anarchista

Scenáristická a režijní prvotina irského herce Stuarta Townsenda, jenž se objevil třeba v Lize výjimečných coby Dorian Gray, totiž spojuje náladově působivé výjevy z mohutných protestů proti zasedání Světové obchodní organizace s obsahem nepokrytě tendenčním.

Výtečně nasnímaná úvodní scéna, v níž aktivisté na lanech vyvěšují transparent, získává výhradně příjemným, zdatným a odhodlaným mladým lidem první sympatie. Ze zástupů se vyčlení čtyři, dva muži a dvě dívky, na něž se zaměří policie i kamera.

Vstřebat jejich rozhovory však vyjde nastejno jako číst hesla v průvodu: mluví vesměs v obecných proklamacích. Obklopují je další postavy zosobňující jiná klišé: od televizní reportérky, jež změní stranu barikády, až k soukromé tragédii a prozření policisty a jeho ženy, zaranžovaných přesně podle dané teze.

Nejednoznačnou postavu zprvu vytváří Ray Liotta coby starosta města, jenž vede hru vlídné chápavosti na obě strany; dokud to jde.

Dá se až příliš snadno uhádnout, zda se nakonec přikloní k "hodným", nebo "zlým". Hlavně však film o jedněch ani druhých mnoho nenapoví. "Zlí", čili delegáti zasedání, se prakticky nepředstaví, pouze dvě bílé vrány mezi nimi: lékař žádající léky proti AIDS a zástupce rozvojových afrických států.

Ani "hodní", čili aktivisté, téměř neprozradí své motivace či představu nápravy, natož aby se tvůrci zajímali, kde berou na své dokonalé vybavení a důkladnou organizaci.

Filmová Vzpoura v Seattlu se tak omezuje na to, co zvládá nejlépe, totiž na rekonstrukci dobových událostí hodinu po hodině a krok za krokem z pohledu obou táborů. Za nervní davové scény by se nemusel stydět ani režisérský klasik, ač na nich má zásluhu zejména kamera Barryho Ackroyda, jenž s obdobnou skorodokumentární stylizací točil Let číslo 93. S obrazem a střihem ladí i hudba Neila Davidge, takže po půlhodině, jakmile jde na plátně poprvé do tuhého, nabírá vyprávění na síle.

Bohužel "první internetová demonstrace v dějinách",  jak ji účastníci pojmenují, doplácí na ideologický výklad filmařů. Jeden příklad za všechny: na obchody násilně zaútočí jediný anonymní anarchista – samotář, kterého ostatní, andělsky mírumilovní demonstranti marně napomínají; navíc se ukáže, že to byl tajný provokatér.

Glosa

Vstřebat rozhovory demonstrantů vyjde nastejno jako číst hesla v průvodu: mluví vesměs v obecných proklamacích.

Účinný záznam pouliční války se zabedněnými výlohami, požáry, panikou a policejní brutalitou není zrovna příjemný na pohled, ale jeho propagandistickou práci vždy vymažou slova. A čím blíž do finále, tím víc úvah, frází a výzev tu zní; revoluční nadšení pak završí přehled následujících protestních akcí ve světě.

Obraz dlažebních kostek létajících Prahou sice chybí – zřejmě spadl do kolonky "a další", nicméně tehdejší tísnivé pocity film připomene. A kdo tehdy naopak jásal, nechť si k hodnocení dvacet procent přidá.

Vzpoura v Seattlu
USA, režie S. Townsend, hrají Ch. Theronová, W. Harrelson, R. Liotta, tit., 100 min.
Hodnocení MF DNES: 60 %