Souboj s krutým mrazem, ledovými řekami, větrem, který mění sněžení v neprůhlednou clonu. "Poslední velký závod na Zemi," říká se.
Je to výzva, do které se letos pustilo 67 spřežení. Některá už vzdala. Nor Andersen skončil po ošklivé nehodě v nemocnici.
Mackey, dvojnásobný vítěz, který v minulosti zdolal rakovinu, se zase málem ztratil. Dohnala ho únava, usnul na saních. Když se probudil, byl mimo trasu. Přitom jeho psi ujedou v průměru až 16 kilometrů za hodinu. "Mohlo mě to stát celý závod," říkal AP.
Netušil, kde je, a tak musel otočit spřežení. "Což psy demoralizuje. Když jsem se pak dostal zpátky na trať, jeli o polovinu pomaleji," říkal Mackey.
Pořád však měl dost velký náskok, aby jako první dojel k řece Yukon. Odměnou mu bylo jídlo o osmi chodech včetně steaku a jahodového dezertu. Polovinu večeře nechal kamarádovi. Taky získal zhruba 71 tisíc korun. "Manželka už má určitě plán, co s nimi."
Vítěz celého závodu získá auto a více než 1,5 milionu korun. Peníze si vydělá první třicítka. Je to náplast za devět a více dní dřiny, kterou obnáší kočírování až 16členného spřežení mezi stromy, na prudkých svazích a ledu. Psi musejí mít "boty", aby si o něj nepořezali nohy. K tomu do výbavy saní patří jídlo, sekera, sněžnice, spacák.
Trať se trochu obměňuje. Závodí mladí i staří, muži i ženy, profesionální mašéři i třeba právníci. Jezdí po trase, kudy spřežení dovezla v roce 1925 z Anchorage do Nome lék na záškrt. I sem však už patří moderní technologie. Polohu saní hlásí každých 15 minut vysílač GPS velikosti kreditní karty.
