El Paso se ptá, zda být Romem opravdu znamená být vinen

Skutečná rodina jich měla devět, filmoví Horváthovi mají dětí sedm. Po mužově nečekané tragické smrti s nimi matka zůstane sama a má hned dva problémy najednou: dluhy po manželovi a romský původ. Těžko říct, který je větší.

Aby udržela všechny pohromadě, bojuje žena s úřady, jenže si sama neví rady. Sociální odbor žádá soud, aby jí děti odebral a svěřil do ústavní péče; město je přestěhuje do jedné místnosti ubytovny. Vše se rozhýbe, když případ, zprvu jen kvůli kariéře, převezme mladá advokátka.
 
"Film se od faktů liší: ubral jsem dvě děti, skutečná maminka se znovu vdala a to by působilo jako kýč," přiznává režisér Zdeněk Tyc a dodává, že dalším důvodem je, že nechtěl točit dokument. "El Paso nekončí happy endem, pouze jeho příslibem; bez lakování narůžovo nabízí pozitivní příklad. A čas na přemýšlení, zda být Romem opravdu znamená být vinen."

Práce s dětmi

Režisér Zdeněk Tyc

Natáčení s dětmi je svízelné vždycky a s romskými to násobte desetkrát. Nejmíň. Nemají ctižádost, rychle se unaví, otupí, přestane je bavit práce a nasadí destrukci naplno! Svatou trpělivost prokázali kameramani, maskérky a kostymérky, protože děti stále někam lezly, padaly a špinily se. Všichni však El Pasu věřili, takže zaťali zuby a vydrželi.

Látku Tyc objevil náhodou: byl nemocný a v posteli listoval novinami, kde zahlédl zmínku o Romce, jež se nechce vzdát svých devíti dětí. "To je vlastně celý děj filmu. A taky mé milované téma: jedinec proti společnosti. David proti Goliášovi. Československo proti Sovětskému svazu. Přesila. Výzva," shrnuje režisér, který aktéry skutečného případu osobně poznal.

Nejen jim, ale hlavně divákům ponechává naději. "Samozřejmě přiměřenou, nevylhanou, sice malou - avšak možnou, uskutečnitelnou naději," říká režisér o filmu, jehož název převzal ze slangového výrazu pro přepadení; hodlá prý totiž i diváky tak trochu "přepadnout".

Herci v šoku

S romskými dětmi měl Tyc zkušenost ze svého předchozího snímku Smradi, nyní ovšem musel sehnat i romskou hrdinku hlavní dospělé role. Castingová agentura mu sezvala veškeré české herečky připomínající Romky: "Vesměs dobré, vyškolené, spolupracující. Jenže kočka není tygr," vzpomíná Tyc. Vyhlásil tedy další konkurzy a na jeden přišla zpěvačka romské kapely Gulo čar Irena Horváthová.

"Hned jsem instinktem vycítil, že je ta pravá," tvrdí režisér o herečce, která svůj předobraz paradoxně nikdy osobně nepotkala, ale vztah si k ní vytvořila. "Když jsem ji hrála a pak hotový film viděla, musím přiznat, že mě to opravdu vzalo. Úplně ji obdivuju."

Protipól živelné matky bez vzdělání představuje uhlazená pěstěná plavovláska s právnickým diplomem, kterou hraje Linda Rybová; po jejím boku se ve filmu objeví i hereččin životní partner David Prachař. "Mohly nastat komplikace v chodu domácnosti, máme tři malé děti, takže jsme museli udělat na dlouho dopředu technický scénář, aby to všechno klaplo a o děti bylo postaráno," říká  Prachař, jenž spolu s Rybovou patří po léta k Tycovým přátelům.

V dalších rolích se objeví Igor Chmela, Vladimír Javorský, Jana Janěková ml., Petr Lněnička, David Matásek či Igor Bareš.

Profesionálním hercům prý první setkání s Irenou Horváthovou způsobilo šok: neustále měnila text, živelně improvizovala. "Pamatuji si naprosté zděšení skvělého Vladimíra Javorského po prvním zkoušení a prvním společném záběru, kdy mu odpovídala pokaždé jinak, pauzy také dělala jindy než on - byla to jízda na divokém koni. Ovšem smysl postihla, takže herci museli vyjít ze škatulek a reagovat na ni přímo," vysvětluje režisér.

A malí herci? "Natáčení s dětmi je svízelné vždycky a s romskými to násobte desetkrát. Nejmíň. Nemají ctižádost, rychle se unaví, otupí, přestane je bavit práce a nasadí destrukci naplno! Svatou trpělivost prokázali kameramani, maskérky a kostymérky, protože děti stále někam lezly, padaly a špinily se. Všichni však El Pasu věřili, takže zaťali zuby a vydrželi," vzpomíná Tyc.