Tom Clancy's EndWar PC - ovládání hlasem není všechno

Velká očekávání vkládaná do první realtime strategie ovládané hlasem jsme posoudili už i v počítačové verzi.

Tom Clancy´s EndWar

Už několik let platí, že herní vydavatelský dům Ubisoft umí přicházet s neuvěřitelně lákavými koncepty. Ty navíc dokáže náležitě propagovat a následně dobře prodat koncovým zákazníkům. Tedy věc, která se například Electronic Arts příliš nedaří.

Ubisoft si ale klidně může dovolit přijít s novými značkami a být si takřka jist úspěchem. Zářným důkazem je simulátor středověkého vraha Assasins Creed.

Ale také Tom Clancys EndWar bere cosi z této aureoly. Pravda, tento titul se může zaštiťovat přinejmenším jménem slavného autora konspirativních bestsellerů (Ubisoft jen to jméno koupil za 60 milionů dolarů!), na druhou stranu je EndWar zcela původním kusem, který se od prvního představení promenádoval na vlně originality.

Původně mělo EndWar vyjít pouze na Playstation 3 a Xbox 360. Nakonec si udělalo odbočku také na Nintendo DS a dokodrcalo se až na počítače, kam žánrově – jedná se o realtime strategii – spadá ze všeho nejvíce. Největším příslibem samozřejmě bylo ono „úžasné a revoluční ovládání hlasem“. Co se však hodí na konzole, nemusí na PC, kde je hráč s klávesnicí a myší jedna ruka, působit příliš dobře.

Jistě, ta představa, že veškeré dění na monitoru ovládáte hlasovými příkazy, působí přinejmenším lákavě. Snad každý si ji chce vyzkoušet. V Tom Clancys EndWar navíc pozná, že to skutečně může fungovat. Tady autoři odvedli slušnou porci práce, když zajistili, že se hlasem dá hra v pohodě hrát a dohrát. Stačí zadávat rozkazy aspoň trochu srozumitelnou angličtinou a naučit se několik hesel označujících jednotky, nepřítele, jištění, útok apod.

Recenze Xbox 360 verze

"Princip „kámen, nůžky, papír“ se totiž opět těší své pochybné slávě, takže s helikoptérami neútočte na transportéry (!), transportéry neposílejte proti tankům a tanky proti helikoptérám. Naštěstí ale hra ledacos promine, neboť umělá inteligence trpí hrubými nedostatky: nepříteli například nečiní pražádných potíží opakovaně umisťovat svůj výsadek na totéž místo, kde už byl třikrát vyhlazen, tedy přímo do vaší křížové palby," píše Emanuel Svoboda v recenzi konzolové verze.

- číst celou recenzi (70%)

Nasadíte si headset a hrajete. Zhruba hodinu strávíte experimentováním a budete se těšit z toho, že to funguje. Jenže brzy se z hlasového ovládání stane rutina, navíc ne tak přesná a rychlá jako kombinace myši a klávesnice, nad níž hráč přece jen nemusí absolutně přemýšlet a může se soustředit jen a jen na hru.

Spolu s tím se začnou objevovat nedostatky: na EndWar je až příliš patrný jeho konzolový původ, a přestože efektní bitvy z třetí světové připomínají strategii World in Conflict, hloubky, atmosféry, zábavnosti a taktického vyžití předloňského hitu dosáhne „clancyovka“ jen v minimu případů.

Spisovatelovo jméno tu vůbec působí dosti nepatřičně. Pokud se na jeho základě těšíte na pořádnou konspiraci a atraktivní příběhové pozadí, nechte si raději zajít chuť, nebo se připravte na rozčarování. Něco takového vymyslí i céčkový až déčkový scénárista.

Píše se rok 2016 a po atomové válce v Saudské Arábii se velmoci USA, Rusko a Evropa pouští do války o zbytky ropy na kdysi malebné planetě. Více v podstatě nepotřebujete vědět. Hra si po sedmi v podstatě neprovázaných tutoriálových misí stejně nedává žádnou snahu, aby vás vtáhla do děje nelineární kampaně.

Příběhová nuznost se přelévá i do průběhu samotných misí. Tam, kde bychom čekali zajímavé a dějem tažené hlavní, potažmo dodatečné vedlejší úkoly, nacházíme pouze neustále stejné mustry. Buď je třeba vymlátit všechny nepřátele, aniž byste tušili proč, nebo získat a udržet důležité budovy, případně se na určitou dobu zmocnit strategických bodů.

Nelineární a dynamická kampaň – to sice zní slibně. Jenže! Díky neustále se posunující frontové linii nakonec budete muset již tak stereotypní mise hrát několikrát. Takový Dawn of War 2 to řeší o poznání lépe.

Samotné bitvy připomínají na první pohled vynikající World in Conflict. Namísto stavění základen a rekrutování jednotek si své – menší – bojové grupy navolíte prostřednictvím přehledných menu, a ony jsou prakticky okamžitě přineseny na bojiště. Každá ze tří partají se opírá o sedm typů jednotek. Každá má pochopitelně své výhody a zápory, čímž je postaráno o poměrně přehledný „kámen-nůžky-papír“ systém.

Tom Clancy's EndWar už i v kapse (recenze DS verze)

Dnešní svět dobře ví, že se tvůrčí invence neválí po ulicích. Doby hudebních alb s tříminutovými skladbami, nacpanými svěžími nápady, jsou pryč. V herní oblasti je pak nedostatek originálních myšlenek o to citelnější, že by se mnohdy i projevily, ale obavy z komerčního nezdaru tlačí tvůrce k zemi. Daleko častěji tudíž máme co do činění s různě přetíranými kopiemi a klony už jednou dobře zavedeného.

Podobné myšlenky vytanou člověku při spuštění „Clancyho“ kapesní válečné strategie jaksi automaticky. „Hm, to vypadá jako Advance Wars,“ bručí si hráč pod fousy, ale vzápětí se opraví: „Ne, to nevypadá jako Advance Wars, to JSOU Advance Wars!“ Dlužno dodat, že jsem tuto žertovnou větičku ukradl Angry Nerdovi z jeho úžasného videa o biblických hrách a kosmeticky ji upravil. Dobré nápady se totiž neválí po ulicích.

- číst celou recenzi

Vyvážení jednotek je slušné, i když nikoliv dokonalé. Ty nejsilnější jednotky se totiž zdají být poněkud rozkolísané. Američané a Rusové musí vystačit jen s polovičatě využitelnými a pancéřovanými drony, zatímco Evropané se mohou opřít o mocný kolos.

Horší je to s vyvážením RPG prvků. Vydělané peníze investujete do vylepšení, ale zhruba po deseti hodinách jsou jednotky tak silné, že převálcují jakéhokoliv protivníka. Další upgrady jsou víceméně zbytečné.

Aby toho nebylo málo, problémy s vyvážením vylepšování se přelévají do hlavního multiplyerového módu, kde hráči používají své vylepšené jednotky. Nováčci proti nim potom nemají absolutně žádnou šanci. Jsou tu sice i klasické skirmishové bitvy, ty se ovšem nepočítají do žebříčků, takže je nechce nikdo příliš hrát.

Kdo zůstane offline a do nepřátelské pozice obsadí umělou inteligenci, bude se moci po většinu času dloubat v nose, protože AI trpí značnými výpadky, nijak netlačí, ani nepřekvapuje. Jistou překážku tak tvoří pouze nepřirozená kamera, která se lepí vždy na vybrané jednotky a značně tak omezuje manévrování. Jinak je ale v otázce ovládání vše kvalitně a robustně provedené.

Vizuální stránka hry není špatná a čas od času ten pohled opravdu stojí za to. Celkově bychom ale přivítali větší množství detailů v úrovních. Takhle se sice můžete těšit z ostrých textur a pěkných animací, ale musíte se smířit s určitou anonymností.

Wallpapery

  

Počítačová verze Tom Clancys EndWar nás o svých přednostech zrovna nepřesvědčila. Nejedná se o špatnou hru, ale po všem tom humbuku by natěšený hráč čekal přece jen více. Většina hru bude ovládat klasicky, přesto jsou ale hlasové instrukce zajímavým elementem a dodávají titulu nový, netradiční rozměr. Evidentně jim je přizpůsobena také obtížnost.

Proto, pokud už se pro tento rozporuplný kousek rozhodnete, doporučujeme přistoupit na jeho pravidla a přednosti, tedy především hlasové ovládání. Pokud ale hledáte tradičnější realtimovku s velkým taktickým vyžitím, zejména pak v multiplayeru, tohle pro vás nebude to nejlepší řešení.