Z filmu Strážci - Watchmen
Projekt se měl totiž původně točit v Česku, jenže po několikaletém jednání odešli producenti za výhodnějšími finančními pobídkami do Kanady.
Ligové hvězdy – ve hře byli Tom Cruise či Jude Law – by sice Praha nehostila, neboť režisér Zack Snyder nakonec obsadil méně známé herce, ale v komiksu to nevadí. Naopak: hlavní pozornost na sebe nepoutá pár slavných tváří, nýbrž celková stylizace. A nutno uznat, že vedle komiksové besídky jménem Spirit zrodili Strážci opravdu film.
Za kouření je smrt
Fanoušci se budou do krve bít za svou pravdu, že komiks Alana Moorea patří k těm „nejfajnovějším“ ve svém žánru. Nezasvěcení uznají, že vysloužilí supermani, kteří se vracejí zachránit svět před jadernou zkázou, mají na rozdíl od většiny svých pohádkových kolegů alespoň nejednoznačné vztahy a skvrny na charakteru. Hlavně Komediant, jenž od začátku mohutně kouří, za což jej Hollywood nutně a rychle ztrestá smrtí.
Hned v úvodní bitce se také ukáže režijní taktika Strážců – hravě poupravené retro podpořené skvělou hudbou od písně Časy se mění po Zvuk ticha, která rytmizuje zpomalované a zastavované záběry. Zprvu okouzluje, ale postupně se z náladových hrátek stává manýra.
Ke komiksu pochopitelně patří výlevy o temném městě, pekle, stokách a krvi, již smývá věčný déšť; potíž je v tom, že se sklon k prodlužování okamžiků a ulpívání na detailech potkal s principem Sedmi statečných. Než se všichni bývalí parťáci obejdou a představí své osudy, spotřebují každý zvlášť i všichni dohromady až příliš mnoho vzpomínek, rozjímání a nostalgie.
Naštěstí i návraty do minulosti obsahují silná místa, jako drsný pokus o znásilnění, studentské demonstrace, vězeňskou vzpouru či výjevy z Vietnamu. Pomohou také pěkné, nikoli okatě efektní triky, k nimž patří přelévání stínů na Rorschachově masce, erotika v podání rozdvojeného doktora Manhattana nebo jeho „duchařské“ oblékání. Vyloženě filmařské libůstky podpoří občas vzácný zlomek humoru typu „Nadčlověk existuje – a je to Američan“.
Ovšem jinak se Strážci jako každý komiks berou zcela vážně. Rádoby existenciální, leč spíše politicky omšelé a lehce naivistické vnímání světa se zase zbrzdí dlouhými nastavovanými úvahami o stvoření, času, strachu, zradě, válce, míru, lži a pravdě. Někomu může chybět akce, jíž se překvapivě šetří, zato dost místa našly operetní motivy neznámého otce hrdinky či sexu ve vesmíru.
Zkrátka sága se spoustou hrdinů, odboček a pomlk, jejíž závěrečné morální dilema rezavě skřípe, hrozí svou šíří udolat sama sebe i publikum. Že se tak nestane, je zásluhou velmi šikovného filmařského řemesla, byť ohleduplnějšího ke skalním fanouškům než běžným divákům.
