Ačkoliv byl Snooks Eaglin všeobecně zařazován k bluesovému stylu, jako kytarista byl mimořádně všestranný. Jeho zájem zahrnoval i rock´n´roll, jazz, funky, country či latinskou hudbu. Se svým obsáhlým repertoárem, čítajícím neuvěřitelných 2,5 tisíce písní "od Beethovenovy Pro Elišku po Ready for Love skupiny Bad company", byl přezdíván "lidský jukebox".
Eaglin se narodil do louisianské hudební rodiny v roce 1937, krátce po svých prvních narozeninách oslepl. Už jako dítě se začal věnovat muzice, jeho prvním nástrojem bylo ukulele. V pubertě byl členem lokálně populární rhythm&bluesové kapely Flamingos, jejímž pianistou byl tehdy třináctiletý pozdější gigant neworleanské hudby Allen Toussaint.
Zejména v pozdních 50. letech byla barva Eaglinova hlasu přirovnávána k Rayi Charlesovi, jeden čas dokonce vystupoval pod přezdívkou Little Ray Charles. Jeho nejčastějším působištěm byla neworleanská nároží, kde hrál "do klobouku", zároveň se stal objektem zájmu folkloristů a sběratelů terénních nahrávek blues a folku. Z jejich záznamů také vyšla první Eaglinova alba.
Od 70. let se Eaglinova pověst roznesla do celého světa, mimo jiné i díky nadšeně přijatým vystoupením na slavném New Orleans Jazz And Heritage Festivalu. V následujících desetiletích sklízel obdiv posluchačů, ale i kolegů muzikantů celého světa a patřil při své originalitě k hlavním "národním pokladům" hudby amerického Jihu.
Většinu nahrávek, které po Snooksi Eaglinovi zůstaly, vydala značka Black Top ve druhé polovině 80. a v 90. letech, kdy už si kytarista - který vyměnil akustickou kytaru za elektrickou a využil jejích možností k vybudování svého zcela svébytného hráčského rukopisu - zaslouženě užíval pozice legendy, koncertující spíše výjimečně. Naplánovaného comebacku na letošním ročníku jarního New Orleans Jazz Festu se už bohužel nedožil.
