Halo Wars – komandujte Spartany po svém

Microsoft, dobře si vědom síly značky Halo, zadal tvorbu nové strategie známým Ensemble Studios. A dobře udělal.

Halo Wars

Podle přísloví kuj železo, dokud je žhavé, se Microsoft vrhl na rozšiřování světa Halo. Ale vzhledem k tomu, že příběh Master Chiefa byl již v klasické FPS trilogii uzavřen, tak se musel porozhlédnout jinde. Mytologie okolo fiktivního Halo světa je ale natolik rozšířená, že si hlavouni v Microsoftu usmysleli, že vytvoří real-time strategii. A když byla řeč o tomto žánru, tak se Billova družina rozhodla projekt svěřit vývojářům nejpovolanějším – Ensemble Studios.

Halo Wars se odehrává 20 let před prvním Halo, v době, kdy galaxii před mimozemskou aliancí Covenant chránili elitní vojáci z projektu Spartan. Pozemské jednotky UNSC ještě neměly o ničem jménem Halo ani potuchu a Master Chief si pravděpodobně ještě hrál na pískovišti.

Vzhledem k danému žánru hry, nabízejí Halo Wars pořádnou porci příběhu, jenž je vyprávěn jak renderovanými, tak herními videosekvencemi. Samozřejmě se ale nejedná o žádný intelektuální opus, ani kdovíjakou story plnou zvratů. Příběh Halo Wars je sci-fi každým coulem a naleznete v něm to, na co jste u celé série zvyklí. Nechybí ani několik výrazných postav, z nichž některé budete ovládat přímo na bojišti a které si brzy získají vaše sympatie.

Herní schéma je jasné hned od počátk, tedy čistokrevná strategie v reálném čase konzolového ražení. Čekají vás především boje s dobře známými jednotkami, z nichž některé budete konečně moci sami ovládat. Jejich rozdělení i zpracování je na prvotřídní úrovni.

Jsou zde letecké jednotky, vozové i ty pěší a každou z nich lze povětšinou i vylepšit. Mezi vozovými naleznete známé warthogy, škorpióny, ale i nováčky. Pěší pluky obstarávají vojáci UNSC, jednotky ODST (ano, ty, které se dočkají vlastní hry) a samozřejmě Sparťané. Pěšáci jsou navíc schopni krýt se za překážky, což není jev pro RTS úplně typický.

Upřímně si nepamatuji, že by v jakékoliv strategii byly přítomné takto silné pěší jednotky. Sparťané mají dobíjející se štíty a jsou schopni ovládat i nepřátelská vozidla. Přesně jako Master Chief. Sparťana v Halo Wars navíc nelze zabít, pouze dočasně vyřadit z boje.

Přítomny jsou dvě hratelné strany, kterými jsou, jak jinak, UNSC a Covenant. Pokud se však před multiplayerem vrhnete na příběhový režim, tak se s hrou za Elity, Grunty, Bruty a další rasy z mimozemské aliance rovnou rozlučte. V kampani o patnácti misích totiž dostanete do rukou pouze UNSC a nazdar.

Příběhový pohled na motivaci Covenantu z jiného úhlu i mise za toto spolčení, to mohlo být dost zajímavé. Co se týče hratelných stran a možnosti hry za ně, tak Halo Wars oproti přímému konkurentovi v podobě Command & Conquer: Red Alert 3 tedy lehce pokulhávají.

To ale nemění nic na tom, že si opět užijeme slušnou porci pro fantasy žánr tak typických klišé.

Budování je ve hře omezeno na stavění vlastní základny. Tu lze však vybavit relativně solidním náčiním. Okolí základny je pak navíc ohraničeno čtverci, na které lze umístit další budovy. Základna může být i upgradována a počet volných čtverců v jejím okolí se tak zvýší. Pro výstavbu vozovny, kasárny i hangáru je ovšem zapotřebí nejdříve výrobního skladu a reaktoru. Bez nich se neobejdete. K obraně základny pak slouží ozbrojené věže, které při vylepšeních jako plamenomet či odpalovač raket, dokáží nepřátelům pěkně zatopit.

Výrobní sklad zpracovává surovinu, která je však těžena odnikud. Nemusíte tak hledat cenné Tiberium, ani další suroviny, jen prostě čekat dostatečně dlouho na doplnění finančních jednotek. Takovýchto konzolových úprav, nad kterými by PCčkáři ohrnovali nosy, je pak ve hře ještě několik. Většina z nich je schůdná bez problémů, ale například gigantická šipka přes třetinu obrazovky, která ukazuje směr, kam se máte vydat, je až idiotsky zbytečná.

Samotná hratelnost je čistá a velmi svižná. Halo Wars prostě sviští, jsou zábavné a nekomplikované. Experti na žánr jistě ocení několik obtížností. Zkuste se postavit umělé inteligenci na obtížnost Legendary. Nejspíš příliš nepochodíte. Mapy jsou středně velké, což sice znamená, že by mohly být větší, ale osobně mi pro strategické i akční vyžití bohatě stačily.

Narazil jsem však na jeden nedostatek, který shazuje celou hratelnost i umělou inteligenci protivníka, a tím je posunování jednotek. Jakmile máte označeny všechny, tak se nikdy nic nestane a vždy dorazíte do cílové destinace. Pokud však máte označeno jen několik jednotek a chcete se s nimi dostat za jiné vlastní a nelze je jednoduše objet, tak čekejte úplně nesmyslný zádrhel.

Nejdříve totiž budete muset s vlastními jednotkami, které druhým blokují cestu, odjet. Samozřejmě se jedná o situaci, kde jste uvězněni například mezi skalami, ale přeci jenom jsem si za ta léta na automatické vyhýbání vlastních jednotek zvykl.

Sběratelská edice

Stejně jako druhé a třetí Halo, tak i Halo Wars se dočkají labužnické edice. Tentokrát však zapomeňte na obří sparťanskou helmu, na kterou se vám bude prášit a podobné šílenosti. Limitovaná edice Halo Wars obsahuje kromě hry samotné také komiks Halo Wars: Genesis, unikátní vozidlo, multiplayerové mapy pro Halo 3, herní karty a speciální balení. Mňamka.

Co se týče kampaně, tak složení misí je fantastické a ani u jedné se nebudete nudit. V mnohých z nich jsou opravdové nápady, které zaujmou. Prozrazovat ale více nebudu. Zaprvé vás nechci připravit o potěšení ze hry a zadruhé nechci být v diskuzi označen za krále spoilingu.

Stejně jako předchozím hrám ze světa Halo, tak ani této RTS nechybí smysl pro humor. Ten nejenom že je přítomen při hraní a ve videosekvencích, ale i v tipech hry. Jen sledujte.

U Halo Wars by bylo podcenění multiplayeru stejně fatální, jako nezařadit do ní Flood. Naštěstí se tak nestalo. Velkou lahůdkou je kooperativní kampaň, kterou si můžete ve dvou vychutnat jak po system linku, tak samozřejmě i Xbox Live. Společně drtit Covenant je ještě lepší zábava, než v singleplayeru. I když nutno říct, že to obvykle chce nejdříve vybudovat více jak jednu základnu. Klasický versus multiplayer je pak nekonečnou zábavou. Hrát lze až v šesti, a to v nejrůznějších variacích kdo proti komu.

Vizuálně je na tom hra velmi dobře, byť o nejpohlednější hře na Xbox 360 hovořit nelze. Jednotky jsou detailní, budovy interaktivní, prostředí různorodá. V tomto ohledu si není na co stěžovat. Zoom je dostatečný a Halo Wars vypadají dobře nejenom na HDTV, ale i na televizi s klasickým rozlišením. Působivé vizuálno podtrhují dech beroucí videosekvence, o kterých se zmiňuji již poněkolikáté, ale nemůžu si prostě pomoci. Jsou prostě báječné.

Hudba je částí hry, které nelze vytknout vůbec nic. Orchestrální soundtrack je plný pompézních motivů, které se objevují i v komornějších verzích, hraných například na flétnu. Dabing je plně profesionální a hlasy k postavám sednou stejně jako Master Chief do brnění Mjolnir.

Halo novely

Rozsáhlý svět Halo vyloženě křičel po literárním zpracování a toho se také dočkal velmi brzy. V současnosti existuje již pět knih a na šesté se pracuje. V českém překladu vyšly tři první novely. Nejedná se o nejlepší čtení pod sluncem, ale o solidní sci-fi, které se zavděčí především jeho vyznavačům a fanouškům videoherní předlohy.

Halo: Zkáza cíle – Pravděpodobně nejlepší z Halo knih, které u nás vyšly. Příběh popisuje výcvik druhé série Sparťanů a odhaluje příběh Sparťana 117 alias Master Chiefa. Věděli jste, že je to zrzek s pihami?
Halo: Potopa – Knižní zpracování prvního dílu Halo. Novela přináší relativně málo nepoznaného. Snad jen pohled na příběh ze strany Covenantu. Nejspíše nejhorší díl.
Halo: První úder ­– Tam kde první Halo skončilo, tak První úder pokračuje. Pro fanoušky se jedná o dobré intro k událostem v druhém dílu.

Speciální zmínku si pak zaslouží česká lokalizace v podobě titulků. Za svou téměř pětadvacetiletou herní kariéru jsem hrál již spoustu konzolových her, z nichž jen málo bylo obdařeno češtinou. Ve většině případů česká lokalizace potěšila, ale spíše působila uměle a bavila humorem nechtěného. V horších případech pak vyvolávala rozpaky. Počeštěné Halo Wars jsou ale famózní. Tým, který hru překládal, si dal na své práci záležet a nejspíše znal i samotný svět Halo. Na výsledku je to totiž znát.

Vzhledem k tomu, že byla hra od počátku vyvíjena pro konzole, tak je ovládání odladěno do nejmenších detailů. Je rychlé, přesné a efektivní. Myš a klávesnice? Cože? Neslyším.

Halo Wars jsou tedy hrou cílenou jasně pro fanoušky známé sci-fi série. I ostatní si ji užijí, ale jistě ne tolik. Halo fanatici budou totiž ohromeni možností ovládat Skaraba, novými druhy Floodu či první sérií Sparťanů. Hra sice má patrné zápory, ale ty jsou dost v menšině a alespoň je do příště co zlepšovat. Doufejme, že to příště bude co nevidět.