Prchavá záležitost: jedna sklenka sladkého teplého šampaňského. Neopije, neuškodí, zanechá jen trochu lepkavou pachuť a z hlavy se brzy vypaří.
Přesně tak chutná romantická komedie Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh. Měsíc od první projekce si člověk nevybaví, o čem film vlastně vypráví; na druhé projekci si připomene, že v podstatě o ničem.
Od mobilu k internetu
Ale vypráví kultivovaně, to je pravda. Sice v duchu nevýbojného televizního bakalářství, tedy mile, úhledně, ne(vz)rušivě; avšak na počátku zase v tempu, jaké u českého filmu překvapí.
Sotva si hlavní hrdinka v podání Kamily Magálové vyřídí první z bohužel nekonečných esemesek a generační pošťuchování ve škole, kde učí francouzštinu, ujme se rázně řízení porodu. Zastavuje vlastním tělem sanitku, za jejímž volantem těší Milan Šteindler, načež se zdravotnice hroutí a lékař alias Oldřich Kaiser marně shání kleště, neboť po ruce prý mají jen hasák. Svižná situace plus slovní přestřelky - co se z toho urodí?
Romance pěstěného středního věku a nablýskaného středního stavu, aférka mezi paní profesorkou a panem doktorem, kterou hrdinka v nadbytečném vypravěčském rámci opatrně pojmenuje "Sblížili jsme se úplně" - jako by ji stydlivě popisovala jeptiškám.
Následuje přesně odpozorovaný vánoční blázinec košaté rodiny, v němž baví babička - čarodějnice i ryzí dáma Jaroslavy Adamové - a hrdinčin exmanžel Jiří Bartoška, jenž strojí stromek, dostává infarkt a sarkasticky glosuje pubertální milostné úlety své bývalky. Třeba její intimní SMS poslanou omylem všem, kterou už nelze zastavit - a Bartoška k ženině hysterii podotýká: "Mobil neudusíš."
Bartoška nechtěl běhat, Poledňáková ho ale donutilaČtěte dojmy tvůrců herců z plzeňské premiéry |
Leč esemesky, mobily a e-maily přijdou ke slovu ještě tolikrát, až se zdá, že buď jiný způsob hybatele děje režisérku nenapadl, nebo propadla pozdnímu okouzlení zákeřnou moderní technikou. Na třetí možnost, product placement - využití sponzorských výrobků - sázejí jen duše zcela cynické. Nicméně tak či onak je ve filmu "přeesemeskováno" a "přemailováno", přičemž každé sdělení vidí divák na displeji a poté mu je herci ještě přerecitují nahlas.
Sex ve městě bez sexu
Když si milenci zrovna nepíšou, absolvují, plánují nebo ruší své schůzky, případně se zabývají příbuznými: ona na chalupě vnuky, on svou chotí, jejíž představitelka Eva Holubová prodává vděčný nástup "bagru" v obchodech i citech. Magálová má těžší pozici: zůstává elegantně bezbarvá, utopená do vnitřních monologů či do sebelítosti, když si ji Bartoškův ironik dobírá: "Romeo nepíše? To víš, sobota..." Kaiserův záchranář vedle kouzla prošedivělého kluka dostal k dobru černý profesní humor, jenže toho je málo.
Chybí-li banalitě vývoj, uživila by jiskřivější dialogy a la Woody Allen, neboť pouze lidové hlášky typu "Dnes večer přijdu až ráno" dvouhodinový film neutáhnou. Ani situační komiky se moc neurodilo: hezkou epizodku má Karel Šíp, úlevný dech normálnosti do apartní společnosti postav jak z reklamy vnášejí Nela Boudová či Martha Issová, o pár běžných legrácek se podělí děti. Ten největší fór - bezděčný - zosobňuje spojení Bartošky s mlékem.
Pár roztomilých hereckých etud však nezastře, že se vztahový živočichopis točí v kruhu odnikud nikam, z bezradnosti zopakuje i "esemeskovou zmýlenou", a když už neví kudy ven, místo pointy si pootevře vánoční vrátka k smíření - nebo k pokračování.
Líbáš jako Bůh se zkrátka vzdor odlehčenému názvu drží při zemi obalem i obsahem. Krokodýly sice poráží, ale na "allenovky" nemá, leda tak na povadlý Sex ve městě bez sexu. Vždyť nejkrevnatější figurku, Lucii Bílou v roličce Romky, tvůrci neomylně vystřihli a nechali ji jen v titulcích, aby diváky probrala k životu.