"Bez plešatých staroušků bych se obešla, ale můj rozpočet ne," říkala třeba Lilly. "A jaký díl bych si měla sundat?" odpověděla policistovi, který ji informoval, že dvoudílné plavky jsou na dané pláži zakázány.
Komiksová Lilly se v roce 1955 změnila v panenku, zprvu jen pro pány, později i pro děti. Tu si ve stejném roce na dovolené ve Švýcarsku zakoupila i Ruth Handlerová, manželka spoluzakladatele hračkářského koncernu Mattel.
Koupila hned tři kusy. Jednu pro dceru Barbaru, druhou pro syna Kennetha (nejsou ta jména povědomá?) a třetí pro sebe. Z tohoto kusu vznikl v roce 1959 její model Barbie. Nikdo z něj příliš nadšen nebyl, obchodníci jej odmítali, ale Ruth byla posedlá myšlenkou, že si panenku děti oblíbí a budou ji chtít oblékat.
Barbie byla představena na veletrhu hraček 9. března 1959 v New Yorku. Na tento den také připadají její oficiální narozeniny. Měla zlaté náušnice, rudé nehty a obrovské sluneční brýle. Vypadala napůl jako Lilly, napůl jako paní Handlerová.
Může být čímkoliv
Nabídka zprvu zahrnovala převlek na cesty, šaty mažoretky a večerní róbu. Každým rokem však Barbie přibývá jeden model.
V 60. letech je balerínou, ošetřovatelkou, zpěvačkou, stevardkou a učitelkou. V roce 1965 dokonce astronautkou, první ženou ve vesmíru. Ve stejném roce se Mattel stává největším výrobcem oblečků.
Později je Barbie lékařkou, krasobruslařkou, ředitelkou, pianistkou, rockerkou, diplomatkou, lyžařkou, atletkou, důstojnicí námořnictva, závodí v automobilech, získá pilotní průkaz na stíhačky... V pozdějších letech se neobejde bez mobilu a laptopu. Učí hluché děti. V roce 2000 je zvolena prezidentkou USA.
Postupně získává řadu sester afroamerického, hispánského i asijského původu. Má i přítelkyni Becky upoutanou na kolečkové křeslo. Má asi čtyřicet zvířat - kočky, psy, koně, pandu, mládě lva a zebru. Z aut si oblíbila zejména Chevrolet Corvette, obytné přívěsy a vozy značky Jeep.
Když se na počátku 80. let zdálo, že prodej definitivně upadá, přišla produktová manažerka Jill Baradová se sloganem "My holky můžeme všechno" a vytáhla Barbie mimo jiné do pilotní kabiny. Myslela tím pochopitelně: "Můžeme se oblékat jakkoli". Ale na zvýšení prodeje to stačilo. Z Jill se vyklubala Barbie sama o sobě (na zahradě má sochu Barbie v životní velikosti).
Vyrojili se světoznámí návrháři, kteří pro Barbie ušili obleček. Mezi nimi i Armani, Givenchy, Calvin Klein, Versace, Vivienne Westwoodová, Christian Dior, Diane Von Fürstenbergová, Dolce & Gabbana, Gucci či Oscar de la Renta.
V roce 2000 se objevily modely s ohebnými končetinami. Jedním z nich byla Barbie-fotbalistka, druhým modelka, která se uměla napudrovat a vyfénovat si vlasy. A přišly i první parodie: Barbie jako vymítačka ďábla, manufakturní dělnice či Barbie-lesba. Členky Organizace pro osvobození Barbie pokoutně vyměnily hlasové aparáty v mluvících panenkách, aby říkaly "Pomsta bude sladká" namísto "Pojďme nakupovat".
První zemí, která Barbie zakázala, se v srpnu stala Saúdská Arábie. Prý jde o symbol dekadence. "Šejkové smějí mít osmnáct manželek, ale ani jednu Barbie," komentoval to ve své večerní talk show Jay Leno. Britský umělec Simon Tyszko představil Barbie-islámskou fanatičku a sebevražednou atentátnici.
Posměváčci to však nemají lehké, protože Mattel je kdykoli ochoten jít k soudu, třeba kvůli maličkostem.
Soudí se i s konkurencí, kterou poráží na hlavu. Většinou dosáhne svého, i když například se žalobou proti dánské skupině Aqua a jejich hitu Barbie Girl ("Jsem pitomá blondýna ve vysněném světě") neuspěl.
Rovněž ustoupil kritice, která jej obviňuje z napomáhání k anorexii, a rozšířil Barbie poněkud pas. Přesto prodej barbíny v posledních letech stagnuje, či dokonce klesá.
Barbie už asi byla vším. A vším byla ráda.
