Změnila se nějak taktika policie při používání střelných zbraní?
To rozhodně ne. Spíš ale vzrůstá otrlost a drzost pachatelů a jejich ochota použít násilí. Určitě nejsou na vině policisté. Když sahají po zbrani, tak většinou už skutečně musí. Zejména při zastavování vozidel není bohužel k dispozici jiný vhodnější prostředek. Policistovi by jinak nezbývalo, než nechat ho jet. To by v důsledku znamenalo jediné - nikoho nechytat, nic neřešit a vše nechat být. A od toho snad policie ve společnosti není, kam by to došlo.
Co třeba zastavovací pásy?
Jejich použití je v podobných případech velmi omezené. To by znamenalo už dobře připravený čekat na určitém úseku, kam prchající zajede. Byla by velká náhoda, kdyby skutečně zamířil zrovna tam. Navíc podle předpisu musí být před pásy znamení ke snížení rychlosti a v těsné blízkosti pak další upozornění. To je prakticky neřešitelné. Pásy lze použít spíše při nějakých klasických kontrolních uzávěrách, kdy se například hledá uprchlý vězeň.
Střelbě přímo na auto musí předcházet varovné výstřely?
Speciálně k zastavení vozidla se výstražný výstřel nepoužívá. To je výjimka v zákoně.
Je tedy ještě vůbec nějaká možnost ho zastavit, mimo střelby?
Od 1. ledna nově platí, že policista může ujíždějící auto vytlačit svým služebním vozidlem, pokud k tomu je speciálně vyškolen. Takový výcvik zatím v praxi chybí, což je škoda, protože to všechny kolem ohrožuje méně než střelba. V minulosti, kdy zákon neplatil, docházelo k paradoxním situacím. Policista kupříkladu za cenu poškrábaného auta zastavil prchajícího zločince. Dostal za to sice pochvalu, ale zároveň byl stíhán jako viník dopravní nehody se všemi důsledky, včetně přidělení bodů.
Co samotná střelba, jak ji policisté zvládají?
Střelba z jedoucího služebního vozidla na prchající automobil je jedna z nejobtížnějších. V takových případech bude zákonitě nejhorší střelecký výsledek. Veškerá odpovědnost je v takovém okamžiku jen na policistovi, přitom taková situace se nikde netrénuje. Policie ale tento způsob střelby, pro veřejnost nebezpečný, používat bohužel musí. Na toho konkrétního člověka je to strašný tlak.
Zmínil jste střelbu z vozu. Za prchajícím vozem nestřílí stojící policista?
I tak to může být, ale střelba z jedoucího vozu patří v reálu také k velmi běžným.
Co pro policistu znamená takový výstřel?
Většinou spoustu nepříjemností do budoucna. Bude vyšetřován, hrozí mu obrovský postih, když se ukáže, že špatně odhadl situaci. Může mít zničenou kariéru nebo čelit i trestně právním důsledkům. Jít sedět za to, že se snažíte pomáhat společnosti, je na hlavu postavené. Policista má na správné rozhodnutí někdy zlomky sekund, ti, kdo jej pak posuzují, týdny, měsíce i roky.
Proto věřte, že se policisté střelbě raději vyhýbají. Občas se říká, že se policista více než zločince bojí nadřízených a vyšetřovacích orgánů. Když ale střílet nebude, tak to obvykle může stát zdraví nebo život některého z kolegů nebo lidí okolo.
Střílejí u nás policisté častěji než jinde v Evropě?
Například Praha je poměrně divoké město, když to srovnám třeba s mnohem klidnějším Mnichovem. Když jsme měli výcvikové stáže v Bavorsku, tak se divili, jak často se u nás používá zbraň. Jiné to ale zase bude v Berlíně, kde je odlišné složení obyvatel, například množství menšin, východní gangy. Jednotlivá města ani tam nejde nikdy úplně porovnávat.
Liší se nějak zásahy s pistolí u nás a v zahraničí?
V zahraničí se více předchází jejímu použití, a to například využíváním slzných sprejů. Když proti nim stojí například někdo s nožem a přímo hned neútočí, tak nejprve použijí účinný pepřový sprej. Tím mu výrazně ztíží možnost útoku nebo útěku a téměř nic to nikoho nestojí. Také následky nejsou prakticky žádné, žádná krev, zranění či dokonce úmrtí.
Proč je nepoužívají čeští policisté?
To je jeden z největších kamenů úrazu. Náš policista má sprej starý dobrých 35 let, který má dosah jeden metr a neúčinnou dráždivou látku. Většina policistů ho proto logicky ani nenosí. Dnes přitom existují slzotvorné prostředky, které zasaženému znemožní nebo velmi sníží útok nebo útěk. Když někdo mává sekáčkem a po zásahu slzným plynem se už jen plazí po zemi, tak už na něj není třeba střílet. Tyto spreje navíc mají dosah až pět metrů, a při odjištění například svítí, což úžasně pomáhá při použití ve tmě. Nejen v zahraničí je k jejich používání policie cvičena, mají je například strážníci v Praze.
Městské policii Praha to šetří jak zdraví, tak prostředky, a snižuje se tak nápor i na samotné strážníky. Ke střelné zbrani zkrátka mají vhodnou alternativu. Je to navíc ten nejmírnější prostředek, mírnější než třeba obušek, takže pokud by došlo k omylu, není to nevratné jako ničivý úder, nebo dokonce výstřel ze služební pistole.
Co takzvané tasery, tedy elektrické paralyzéry?
Mají slušný účinek, ale jejich cena je nepoměrně vyšší. Také ovládání je výrazně náročnější, takže jsou vhodné tak pro specialisty ze zásahových jednotek. Zatímco velmi kvalitní slzný sprej se dá koupit za 200 korun i s pouzdrem, taser stojí kolem 40 tisíc a další nemalé náklady pak vznikají jeho užíváním a ne zrovna laciným průběžným servisem.
Přesto se mluví o jejich používání policisty.
Nikdy nemohou být rozšířeny tak, aby je měla každá hlídka. Navíc proti nim vznikl takříkajíc "politický" odpor v souvislosti s úmrtími v Kanadě a USA. Někdo je vnímá div ne jako atomovou bombu. Přitom je vždy pro zasaženého mnohem výhodnější, když na něj policie použije taser či již zmíněný sprej a nikoli střelnou zbraň. Nejde jen tak trochu střelit, i když má policista co nejvíce chránit život dotyčné osoby. I zásah do končetiny může být smrtelný, to ovlivnit nikdy nejde.
