Encyklopedické heslo načechrané v distribuční slogan totiž režisér Dušan Rapoš ilustruje metodou "první signální" – všemi klišé, která se v dané spojitosti každému okamžitě vybaví.
Třeba kočující Romové v úvodu, to jsou širá pole, letní nebe, koně, vozy, děti a housle; umělé znaky nespoutanosti. Následné porodní drama na mostě je sice slušně natočeno, ale od prvního slova tahají za uši "plechové", dodatečně dabované dialogy.
TRAILER K FILMU CINKA PANNA
Ráz naivistické pohádky kazí fakt, že se bere vážně; výpravnosti zas ubližuje těžkopádnost popisu. Film Cikáni jdou do nebe zůstává nedostižným vzorem, jeho přirozenou živelnost a poezii nahrazuje Cinka Panna skanzenovou náhražkou dodávanou mechanicky zvnějšku.
Titulní hrdinka představuje pseudoromantickou směsku beztak už odvozených přislazovaných odrůd. Tak trochu jako Bathory nahlíží do politických intrik prostřednictvím vlídného zámeckého pána; tak trochu jako Angelika brání čest svou i svého rodu; a trochu jako kolegyně z Andělské tváře objevuje lásku na druhý pohled. Její představitelka Anna Gurji má sice půvabný zjev, ale spíše jemné princezničky než ohnivé čarodějky smyslů; nadto ji scénář vodí jako loutku.
Raně emancipační vzpouru i posedlost muzikou předvádí doslovnými výjevy, kterak od vařečky utíká k houslím, a její mužský převlek, v němž tajně hraje po krčmách, by prohlédl každý host pod tři promile.
Hudebního folkloru je příliš, pouze prodlužuje únavné čekání, kdy se konečně něco začne dít. Až ve finále se stane všechno, a úplně mimo smysl: sex v listí, krev, odveta i vítězný dovětek po letech hraničí se sebeparodií.
Klady by spočítal prvňáček. Deset procent za fakt, že už se na Slovensku točí; deset za sebeironický prvek štamgasta Jánošíka; a deset za podmanivý svatební obřad, kde si muž a žena navzájem dávají napít z dlaní. To je vzácný čistý okamžik, kdy Cinka Panna nepřipomíná národopisné vystoupení ze Strážnice.
Cinka Panna
Slovensko, režie D. Rapoš, hrají A. Gurji, M. Huba, Z. Kronerová, J. Vajda, M. Dejdar, 122 min.
Hodnocení MF DNES: 30 %
