Z inscenace Monkey: Journey to the west | foto: Profimedia.cz

Svět válcuje operní show o Opičím králi z pera „gorillazového“ Damona Albarna

  • 4
Divadelní zábava se mění: diváky dokážou masově přitáhnout i náročné projekty – jen se musí dobře podat. Jako třeba současná senzace, čínská cirkusová opera Monkey: Journey To The West.

Z inscenace Monkey: Journey to the westŘíká se, že divadlo je zábava pro intelektuály. Jenže existují divadelní události, které přitahují masy diváků a svým producentům mohou za určitých okolností vydělat značné sumy – takové, že v konečném součtu tržeb "trhnou" i nejvýdělečnější ze soukolí showbyznysu, filmový průmysl.

Příkladem může být divadelní verze Lvího krále, která koncernu Disney vydělala desetkrát více než původní animovaný snímek. Avšak tučné zisky i celosvětovou oblibu nemusí "zařídit" jen muzikály, nýbrž i podstatně experimentálnější a intelektuálně náročnější projekty. Jeden z nich byl nedávno k vidění v Londýně. Jmenuje se Monkey: Journey To The West a stojí za ním mimo jiné Damon Albarn, známý z kapel Blur, animovaných Gorillaz a naposledy The Good, The Bad And The Queen.

MONKEY: JOURNEY TO THE WEST (cesta)

Albarn je jako chameleon. Hudba k dílu Monkey: Journey To The West se v ničem nepodobá jeho předchozí tvorbě. Ve spektakulární divadelní show nevídaných rozměrů se promísila čínská legenda, poetika takzvaného "nového cirkusu" a směska alternativních syntezátorových soundů s videoherním šmrncem.

Nové krédo: experimentovat

Spojení Damona Albarna s kreslířem Jamesem Hewlettem, jenž je autorem vizuální podoby díla, fungovalo geniálně už ve virtuální kapele Gorillaz. Divadelní ztvárnění "opičího nápadu" odkrývá další dimenze, ve kterých Albarn s Hewlettem představují fúzi východních a západních kultur.

Základem je čínský román Putování na západ spisovatele Wu Čcheng-ena ze šestnáctého století, známý jako příběh o Opičím králi. Populární je i u nás díky čínskému televiznímu seriálu. Na začátku divadelní senzace však nestáli Albarn s Hewlettem, ale jak jinak, odvážný "producent": Jean-Luc Choplin, kontroverzní intendant pařížského divadla Châtelet.

Z inscenace Monkey: Journey to the west

Bývalý ředitel pařížského Disneylandu vzbudil svými provokativními projekty rozruch už několikrát: na jevišti uvedl například operetu, která se odehrává v koncentračním táboře, nebo operu Welcome To The Voice se Stingem v hlavní roli. "Když se dělá velká show, není čas na nudu a klišé. V showbyznysu se dnes musí experimentovat! Divadlo je atraktivní forma. Propojuje špičkové technologie s mimořádnými umělci. Uvědomte si, že živé umění dnes dokáže zamotat hlavu filmovým producentům, dovede být zábavné i objevné a umí přilákat davy," tvrdí Choplin.

A jako příklad uvádí nejen jevištní podobu Lvího krále, ale také moderní kanadský cirkus Cirque du Soleil coby jednu z divácky nejúspěšnějších forem zábavy na světě.

Obří Buddha na jevišti

Pro minulou sezonu si Choplin objednal projekt, který prohlásil za první cirkusovou operu na světě. Na Monkey: Journey To The West se spojila čínská, britská a francouzská kreativita pod vedením výrazného jevištního vizionáře, čínského režiséra Čchen Š’-čenga, který připravil i libreto.

MONKEY: JOURNEY TO THE WEST

Před deseti lety v New Yorku uvedl devatenáctihodinovou inscenaci milostného dramatu Pivoňkový pavilon z 16. století, dnes režíruje převážně klasickou operu. Avšak tradiční čínská opera jako fyzické divadlo, plné akrobacie a jevištních triků, režiséra provází jako charakteristický prvek tvorby i nyní.

Opera Monkey: Journey To The West se skládá z devíti volně spojených obrazů, uváděných v mandarínské čínštině. Zachycuje zrození Opičího krále a cestu opičáka Suna, mnicha Tripitaky a jeho žáků do Indie, kde hledají buddhistické poznání nesmrtelnosti. Cestou se setkávají s démony, nástrahami vládních úředníků i přírodními silami.

Z inscenace Monkey: Journey to the west

Na scéně to vše vypadá impozantně. Obří jeviště se proměňuje v džungli, horské stezky a nadživotního Buddhu. Publikum uvádí v úžas více než šedesátka čínských artistů, kteří se na své role připravovali téměř dva roky.

Od pobouření k normálu

Artistické výkony střídají dějově propojující animace, bombastické bojové scény a loutkové divadlo. Orientální nástroje a rytmiku doplňují nezvyklé elektronické zvuky (například vzácné Martenovy vlny), to vše společně s úryvky tradičních textů předlohy. Jistě, je to spektakulární mišmaš, avšak překvapuje svou promyšleností.

Fenomén Opičího krále, který po předpremiéře v Manchesteru a oficiálně prvním uvedení v Paříži více než rok střídá světové metropole s předními festivaly, se během své zahraniční pouti stal žádanou atrakcí světového divadla. V Paříži se inscenace stala událostí sezony, vrcholný zájem budilo též uvedení Královskou operou v Londýně loni na podzim.

Na ně navázala mimořádná šňůra představení ve vyprodaném cirkusovém stanu a hovoří se o dalším uvádění na West Endu, opera se úspěšně představila i v Americe.

Řada kritiků ani diváků si neuměla pop-cirkus na jevišti renomované operní instituce představit. Nakonec však rozhodla vize, jež se čím dál více v Evropě prosazuje: experiment, který dnes pobuřuje, tvoří zítra běžnou součást uměleckého vyjádření a především kulturu běžného diváka.

Náročné téma, plné abstrakcí a metafor, se servíruje masovému publiku v atraktivním obalu a bohaté formě divadla všech smyslů. Svět popkultury, která se neuzavírá uměleckým ambicím, zkrátka přitahuje.

Co se vozí k nám. Přijede Opičí král?

Připravila Kateřina Kočičková

Je vůbec možné, aby Monkey: Journey To The West zaplnil někdy dejme tomu O2 Arenu? Nejspíš ne. Na rozdíl od Británie, Francie či Německa čeští promotéři tolik neriskují a často se orientují na to, co již jednou zabralo. A shodují se: český divák se lépe chytí na to, co zná. To je případ muzikálů Mamma Mia! či chystaného Thrilleru, který stojí na hudbě Michaela Jacksona.

Další omezení přináší velikost trhu a cena show. "Soustředíme se na akce, kam přijdou alespoň tři tisíce diváků," vysvětluje Robert Porkert, majitel agentury Live Nation, a dodává, že i Mamma Mia! na českém trhu zpočátku vyhlížela jako risk. Vyšel však skvěle, na rozdíl od hostování Cirque du Soleil – zde však Porkert věří na osvětu a hodlá zase cirkus přivézt.

Znalci divadelních show venku přesto tvrdí, že do Česka přijela jen "zchudlá" Mamma Mia!, stejně tak zájezdovka Cirque du Soleil byla kvalitou daleko od toho, co cirkus nabízí ve světě. Ale i to by se mohlo změnit. "Přibývá lidí, kteří vidí věci venku. I díky internetu se povědomí diváka zlepšuje," říká Porkert. Snad se časem osmělí i promotéři, jeden úspěch navíc otevírá dveře dalšímu kusu: Po Mamma Mia! Porkert uvažuje o We will rock you, muzikálu z budoucnosti na hudbu Queen.