Zlatý míč se třpytí u Ronalda. Není těžké být slavný, říká

Muž, který v úterý získal nejprestižnější fotbalové ocenění Zlatý míč pro nejlepšího hráče v Evropě, je... ... jedním z nejrychlejších hráčů planety s akcelerací ferrari, ... úžasným driblerem, jenž kličkami obalamutí takřka každého, ... a také výjimečným střelcem, gólovým nenasytou.

Cristiano Ronaldo z Manchesteru United právě neproměnil šanci v utkání s Evertonem. | foto: Phil Noble, Reuters

"Štěstí, že nevypadá moc dobře, jinak by měl opravdu vše," říká známý trenér Harry Redknapp, ale pak ho smích prozradí, že vtipkuje. Cristiano Ronaldo je ve skutečnosti hezoun. A fotbalově se letos třpytil víc než trofej, jež mu právem patří.

On byl voráchlej, vzpomíná Horváth

Kdo může říct, že hrál v jednom klubu s fotbalovým králem? Pavel Horváth ano. Záložník Plzně se s Cristianem Ronaldem krátce potkal v roce 2001 ve Sportingu Lisabon, to bylo budoucí hvězdě 16 let. "Nevybavuju si nic moc konkrétního, jen jeho talent."

Takže z vás žádnou historku s Ronaldem nevytáhnu?
Jestli jsme se spolu někdy zpumprlíkovali, to už vážně nevím. Ale vzpomínám, že byl už tehdy hodně voráchlej: tedy sebevědomý, někdy až arogantní. Když někdo teď říká, že má manýry a vystupování hvězdy, já si myslím, že se od doby, kdy jsem ho poznal, moc nezměnil.

Byl už tenkrát výjimečný?
Určitě, právě kvůli tomu si ho pamatuju. Mladých s námi trénovalo hodně, ale Ronaldo s Quaresmou (teď hráč Interu) nešli přehlédnout.

Zahrál jste si s Ronaldem v sestavě nějaký zápas?
Nejsem si jistý, ale mám pocit, že jsme si spolu zahráli jeden přátelák.

"Je to jeden z nejkrásnějších dnů mého života, snil jsem o Zlatém míči od dětství," řekl novinářům vítěz. Portugalcova radost byla nefalšovaná, zaskočený však nebyl: jeho vítězství se čekalo stejně, jako se po blesku na obloze čeká na hrom.

"Letos nebylo pochyb, kdo Zlatý míč vyhraje," říká Stanislav Hrabě z týdeníku Gól, který v tradiční anketě časopisu France Football hlasuje za Česko. "Možnost, že by vyhrál někdo jiný než Ronaldo, byla jen hypotetická, v praxi neexistovala."

Vítěze volilo i Česko

Do anketního lístku napsal Hrabě tuto volbu: 1. Ronaldo, 2. Messi, 3. Torres, 4. Casillas, 5. Aršavin. Jeho žebříček se takřka kryl s celkovým pořadím; pouze Aršavin skončil šestý, přeskočil ho Xavi.

Kdyby se měřila aktuální forma, stál by nyní nejvýš Argentinec Messi, ale i nad ním zvítězil Ronaldo právem a s drtivým bodovým rozdílem.

Minulá sezona mu patřila, s Manchesterem triumfoval v Premier League i Lize mistrů. Byl navíc nejlepším kanonýrem obou soutěží a je příkladem, jak jediný člověk může ovlivnit dějiny: nebýt jeho umění a gólů, klub by možná ani jeden z pohárů nezískal.

10 nejhezčích gólů

"Dal za nás coby záložník v sezoně 42 gólů v 49 zápasech, to je naprosto neuvěřitelná bilance," klaní se i kouč Alex Ferguson. Úctyhodné také je, jak dlouho se Portugalec dokázal udržet ve špičkové formě. Vydržel v podstatě dvě sezony, zbrzdila ho teprve letní operace. I když – zbrzdila... I po ní, s přece jen slabší formou, nastřílel unikátních osm branek v 11 utkáních.

Triumf mládí

Vypadá to, že do elitní společnosti držitelů Zlatého míče, v níž jsou i dva čeští fotbalisté Josef Masopust a Pavel Nedvěd, nyní pronikl Pan Dokonalý. Tak to však není. Pravdě se spíš blíží charakteristika Ronalda od agentury Reuters: "Je to víc Jekyll než pan Hyde."

V narážce na slavný román tím Reuters naznačuje, že Portugalcovy klady převyšují zápory, i ty však fotbalista má. Kromě toho, že nedokázal národní tým přivést k prvenství na Euru, jsou to především ublíženost, teatrální gesta a jistá dávka arogance, jež hráči ubírají na kreditu.

"Jsem první, druhý i třetí nejlepší hráč světa," prohlásil nedávno Ronaldo v poněkud nemístném žertu. První však skutečně je. A zcela právem. "Je to můj premiérový Zlatý míč a věřím, že ne poslední," pronesl vítěz.

Proč by neměl mít pravdu? Ač se to nezdá, je mu teprve 23 let, a pokud udrží fazonu, aby si na trofeje vyhradil pořádně velkou místnost.

Ostatně letošní Zlatý míč, to je bujará oslava mládí. Za Ronaldem je jednadvacetiletý Messi, třetímu Torresovi je čtyřiadvacet. Mezi těmito hráči, kteří by mohli být klidně ještě studenty, se nejspíš rozhodne o držiteli ceny pro nejlepšího světového hráče podle FIFA. Ta bude vyhlášena 12. ledna, a kdo i v tomto případě vsadí na Ronalda, asi neprodělá.

Shrňme to: V tomto roce bral fotbalový žonglér vítězství v anglické lize i Lize mistrů, má Zlatou kopačku pro nejlepšího evropského střelce, od úterka Zlatý míč a čeká ho zřejmě také cena FIFA. Dodávat víc snad není třeba.

Technické parádičky

---

---

Má slávu, peníze, úspěchy – vlastně všechno. Ale nebylo tomu tak vždycky. "Když jsem jako malý kluk šel hrát z Madeiry do Lisabonu, brečel jsem každý týden. Po celý rok," vzpomíná Cristiano Ronaldo na fotbalové začátky v magazínu World Soccer. Ten posledního držitele Zlatého míče zpovídal těsně předtím, než prestižní trofej získal. MF DNES vybrala z rozhovoru nejzajímavější otázky a odpovědi.

Kdybyste měl sám zvolit nejlepšího hráče světa, kdo by se jím stal?
Cristiano Ronaldo! Ale ne, vážně, asi bych nevěděl. Poslední rok jsem byl jedním z hráčů s nejvyrovnanějšími výkony, vyhrál jsem Zlatou kopačkou, zvolili mě nejlepším hráčem Ligy mistrů. S tím jsem velmi spokojený.

Jste teď jako rocková hvězda. Neobtěžuje vás sláva?
Nad tím nepřemýšlím. Můj život se za poslední roky hodně změnil, znají mě lidi na celém světě. Je to milé, zároveň mě teď sledují při všem, co dělám. Ale abych byl upřímný, není těžké být slavný.

Váš život se však neuvěřitelně změnil, ne? Jak to vlastně snášíte?
Byla to změna k lepšímu. Určitě mám lepší dům než před deseti lety, ale můj charakter i ambice zůstávají stejné, ať mám v bance miliony nebo ne. Pořád chci hrát fotbal a užívat si života.

To bylo už vaším dětským snem?
Když jsem začínal na Madeiře, byl můj cíl jasný: stát se profesionálním fotbalistou. Ale nikdy se mi nesnilo, že se dostanu v 18 letech do Manchesteru. Ale už když jsem byl malý, možnosti se pořád objevovaly – a já je dokázal využívat.

A co kdyby to s fotbalem nevyšlo? Měl jste nějaký plán B?
Těžká otázka. Své ambice jsem vždycky zaměřoval na fotbal. Žádné kolo, počítače nebo Game Boy, nikdy jsem nic takového nechtěl. Vždy to byl fotbal, fotbal a nic víc.

Ronaldův možný následovník

Opustil jste Madeiru jako velmi mladý. Jaké bylo jít tak brzy z domova?
Rodinu jsem opouštěl ve 12 letech. Když jste mladý a musíte se toho tolik učit, je to těžké. Ale já se učím rád – pořád ještě nevím všechno o fotbale ani sám o sobě.

A jaké máte ještě jiné ambice?
Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob, vyhrávat ocenění, získávat trofeje a medaile.

K tomu vám slouží hlavně míč. Je i po těch letech pořád hračkou, nebo už pracovním nástrojem?
Ne – pořád je to hračka!

Vždyť také některé obránce vytáčí, když je na hřišti až zesměšňujete. Je to součást vaší povahy, pořád ukazovat, jakým jste hráčem?
Vždycky jsem tak hrál. Nemohl jste mě vidět v sedmi osmi letech. Kdo mě zná, ten by vám řekl – je to stejný Cristiano. Možná si někdo myslí, že tak hraju, protože jsem klaun. Ale tohle je prostě můj styl.

Hvězdný styl. Umíte si sám sebe představit i jako filmovou hvězdu?
No jasně, možná někdy v budoucnu (směje se). Mám talent i na jiné věci než fotbal! Lidi o tom nevědí, ale já ano.

(nem)

S Ronaldem, kouzelníkem z Madeiry, prohrává i fyzika

Stáli jsme na tribuně stadionu v Ženevě, do zápasu Česka s Portugalskem na fotbalovém Euru zbývalo pár chvil, týmy se před námi rozcvičovaly. "Koukej na Ronalda! Panebože, jsem z něj úplně vedle! Takového fotbalistu jsem ještě neviděl!"

Nepohlédl jsem na Ronalda, ale s údivem na kolegu, který mi nadšeně bouchl do ramene. Vážně nadšeně, to bylo na tom všem to nejpřekvapivější; myslel jsem, že už ho po létech ježdění po všech možných fotbalech nic nezaskočí. Ronaldo to dokázal. Dokázal klukovsky rozzářit oči člověku, u nějž bych se vsadil, že už toho není schopen.

Možná tato historka lépe než sáhodlouhé rozbory demonstruje, jak velký je Portugalec čaroděj. Má moc odloupnout z okoralých srdcí rez. Dívat se na Ronalda ve vrcholné formě je estetický zážitek. Něco jako sledovat artistu vysmívajícího se přírodním zákonům. Stavějícím je na hlavu, rozumu navzdory.

Ronaldo popřel fyziku kupříkladu v lednu. V lize nakopl z přímého kopu míč nad protihráče ve zdi, za nimi se střela zlomila, snad i na dálku ovládaná jeho vůlí, a podobna raketě s plochou dráhou letu vrazila prudce do brány Portsmouthu. "Nic lepšího jsem nikdy v Premier League nespatřil," vydechl i trenér Alex Ferguson. Co na tom, že Manchester trénuje "od nepaměti", i jeho okouzlil kousek mága z Madeiry.

Ano, úspěšné přímé kopy bývají drzé, chytré, krásné. Jenže ten Ronaldův byl jiný. Byl nepochopitelný. "Co s ním může gólman dělat?" představoval si brankář Petr Čech. A pak si s bezradným úsměvem odpověděl: "Snad leda zatleskat..." V červnu si Čech skutečně pleskl do dlaní – jenže vzteky, když ho Ronaldo na Euru překonal.

V tom utkání nejvíc zářil jiný záložník Deco, ale byl to Ronaldo, kdo zlomil remízový zápas k portugalskému vítězství. Stav byl 1:1, než práskl v 63. minutě v běhu přesně do míče. A na konci slavil výhru 3:1, přičemž na první brance měl podíl, druhou vstřelil a na třetí nahrál. Tak dopadla česká srážka s fotbalovou superstar. "Říkal jsem už před zápasem, že Ronaldo může rozhodnout," mrzelo Čecha. Bylo to od něj snadné proroctví.

Kolik hráčů si už říkalo totéž? A kolika z nich už temná věštba rovněž vyšla? Češi byli v červnu poraženi, ale střelec jejich gólu Libor Sionko přiznal: "Oči si při Ronaldových fintách užily." Nejen fanouškům, ale i mužům, které na trávníku porazil, poskytl Ronaldo drobnou radost. Možná za to mu Zlatý míč patří úplně nejvíc.