Naposledy na sebe čtyřiadvacetiletý světoběžník upozornil v sobotu v Kolíně nad Rýnem, když dvěma góly rozhodl o vítězství 3:1. Hoffenheim se vrátil do čela tabulky a především se začalo nahlas mluvit o tom, že Müllerův rekord ze sezony 1971/72 tu zase nemusí být až navěky.
Slavný kanonýr mnichovského Bayernu si tehdy připsal úctyhodných čtyřicet tref. Po 14. kole měl ve statistikách jedenáct branek, o pět méně než teď Ibiševič. "Zajímavé, ale můj cíl to není," odmítá slova o rekordu bosenský útočník, jenž má v této sezoně už na kontě více branek než třeba Hannover nebo Mönchengladbach.
A v Evropě by těžko hledal konkurenci. "Někoho takového jsem v bundeslize ještě nezažil. Před sezonou jsem stěží znal jeho jméno a teď...," žasne Udo Lattek, trenér Bayernu 70. let.
Zastávka ve Švýcarsku
Jeho fotbalová dráha přitom začala nenápadně. A než se na starém kontinentu dočkal uznání, musel si projít nebývalou anabází.
Ibiševič se narodil v severobosenské Vlasenici, ale když v 90. letech v zemi vypukla občanská válka a bylo vyháněno nesrbské obyvatelstvo, přestěhovala se rodina do tolerantnější Tuzly. Talentovaný útočník si už v šestnácti letech zahrál za juniorskou reprezentaci.
Vedad IbiševičNarozen: 6. srpna 1984 ve Vlasenici (Bosna a Hercegovina) |
Rodiče usoudili, že pro jeho fotbalový růst bude nejlepší, když se všichni přestěhují ke strýčkovi do Švýcarska. Ibiševič to zkoušel v FC Baden. Než však mohl přesvědčit o svých kvalitách, musela rodina opustit zemi. Nedostala totiž azyl.
Mezi americkými amatéry
Více štěstí našla v USA, kam se v roce 2000 odstěhovala. Ibiševič na sebe upozornil ve středoškolském týmu a získal sportovní stipendium na St. Louis University. V první sezoně byl vyhlášen nováčkem roku a objevil se i v celostátním výběru soutěže NCAA. Odtud byl už jen krůček k angažmá v amatérských týmech St. Louis Strikers a Chicago Fire Premier.
Ani v téhle chvíli to na žádnou velkou kariéru nevypadalo. Ibiševič však v létě 2004 odcestoval do Evropy a v mezistátním utkání juniorského výběru proti Makedonii si ho všiml krajan Vahid Halilhodžić, trenér Paris St. Germain.
Dvacetiletý útočník podepsal s pařížským klubem smlouvu a zdálo se, že konečně udělá důrazný krok do světa velkého fotbalu. Jenže mezi profesionály se mu moc nedařilo. Za Paris SG odehrál pouhá čtyři utkání a byl půjčen do druholigového Dijonu.
Druhou šanci dostal v roce 2006. Tradiční německý klub Alemannia Aachen po dlouhé době postoupil do bundesligy a jednou z vyhlédnutých posil byl i Ibiševič. V novém působišti však neoslnil. Nastřílel jen šest gólů, a když tým po roce opět sestoupil, za 1,2 milionu euro jej koupil Hoffenheim, nováček druhé bundesligy.
Šance jménem olympijské hry
Ani teď ještě Ibiševičův příběh nemířil k happy endu. Dlouho se zdálo, že Hoffenheim jen vyhodil spoustu peněz oknem. Ibiševič nepodával nijak úžasné výkony a už se s ním vlastně moc nepočítalo. Trenér Ralf Rangnick více věřil dvojici Obasi-Ba. Koho by také oslnil útočník, který v druhé bundeslize nasbírá v 31 zápasech pět gólů?
Jeho velká chvíle přišla až na začátku letošního srpna. A trochu nečekaně. Klub uvolnil na olympijské hry v Pekingu nigerijského útočníka Obasiho, takže Ibiševič dostal na startu bundesligové sezony šanci. A už si ji nenechal vzít. První zápas proti Chotěbuzi – dva góly. Další kolo – gól proti Mönchengladbachu. Třetí zápas – uspěl i s Leverkusenem.
PODÍVEJTE SE NA GÓLY VEDADA IBIŠEVIČE
Bundesliga měla novou senzaci. Když se Obasi vrátil z Pekingu se stříbrnou medailí, musel Rangnick najednou začít hrát na tři útočníky. Z nouze ctnost, která se vyplatila. Trio rychlých mladíků se stalo postrachem soupeřů a také jejich zásluhou Hoffenheim nečekaně kraluje bundeslize.
Lepší než Toni nebo Klose
V říjnu byl Ibiševič vyhlášen nejlepším hráčem soutěže. Ve střelecké tabulce daleko za sebou nechává renomované hvězdy Toniho, Kloseho nebo Kuranyiho.V minulém týdnu opět oblékl reprezentační dres a vstřelil dva góly Slovincům, kvalifikačnímu soupeři českého národního týmu.
Jeho cena na trhu jde prudce vzhůru. Stává se miláčkem fanoušků a své jméno může číst každý den v novinách. Pořád dokola musí vyprávět svůj neobvyklý příběh. Ale jak tvrdí, nechodí s hlavou v oblacích. Dobře ví, že přijde čas, kdy mu nebudou branky na kontě přibývat v tak pravidelném rytmu.
"Naštěstí jsem si toho v životě prožil tolik, že mě nic jen tak nerozhází. Zažil jsem válku, tak vím, jaké věci jsou v životě důležité a jaké méně. Proto se mi nehroutí svět, když neproměním nějakou šanci," říká s nadhledem.
A jistě si ho uchová, i pokud Müllerův rekord nakonec nepřekoná.
