Byla to hrozná smůla, Fin přepadával přes soupeře a noha mu vytrčila vzhůru. Zedník tehdy přímo při zápase s Buffalem málem vykrvácel. Mohl zemřít.
"Vzpomínám si, jak mi během nejhoršího proběhlo hlavou: Uvidím svou dceru ještě vyrůstat?" Je to už devět měsíců, ale rodákovi z Banské Bystrice je pořád nemilé o tom mluvit. "Musíme se o tom opravdu bavit?" ptá se tichým hlasem. "Já si to raději vůbec nevybavuji. Nechci na to myslet."
Ani jindy není typem nejupovídanějšího hokejisty. Tím spíš, pokud jde o tohle drsné téma. Lékaři ho tehdy dávali do pořádku během dvouhodinové operace. Po ní tvrdili, že v Zedníkově případě rozhodovaly vteřiny. Kdyby nebyl slovenský hokejista duchapřítomný a nechvátal zbrocený krví na střídačku...
Radši nemyslet. "Mám štěstí, že vůbec žiju," říká 32letý forvard. Domů mu přicházelo neuvěřitelné množství povzbuzujících dopisů, s přáním rychlého uzdravení volal i slovenský prezident Ivan Gašparovič.
Když se v říjnu vracel do hry, diváci ho před zápasem přivítali dlouhým potleskem vestoje. Vehnalo mu to slzy do očí, proč to nepřiznat.
Přestože se návratu k hokeji nebál, bral si aspoň v úvodních duelech nového ročníku na krk kevlarový kryt. Co kdyby.
"Ale špatně se mi v něm dýchalo, potil jsem se. Tak jsem to nakonec stejně přestal nosit." Podle hry byste každopádně nepoznali, že měl ještě přednedávnem takové problémy. Hned v prvním zápase nové sezony si připsal dvě asistence.
Nyní řádí v první lajně Floridy spolu s Weissem a Boothem, je mezi nejproduktivnějšími hráči Panthers. "Musel jsem se dostat do formy, chvíli to trvalo. Ale už je to dobré."
Dobré? Zatraceně dobré. Rozhodně mnohem lepší, než jak nasvědčovaly krvavé šmouhy na ledě při únorovém zápase Buffalo – Florida.
