Proč jste se chtěl stát zrovna pilotem?
Ve 14 letech jsem začal létat na větroních v aeroklubu, profesionální dráha pak začala studiem na Žilinské univerzitě, obor Provoz a ekonomika letecké dopravy, pilotní zaměření. Po absolvování základní vojenské služby a dalším roku manažerské činnosti v aeroklubu, jsem dostal pozvánku k výběrovému řízení ČSA na funkci pilot, kam jsem 3.ledna 2000 nastoupil.
Jaké bylo studium a praktický výcvik?
V roce 1992, kdy jsem nastupoval na fakultu, brali přibližně 10 % uchazečů. Jednalo se asi o 30 posluchačů v ročníku, z toho jen polovina měla pilotním zaměřením. Před rokem 1989 rozhodoval o zařazení na pilotní obor především prospěch, také třeba nálet hodin z aeroklubu. Pilotní výcvik jsme si hradili sami, s malým příspěvkem školy.
Financování školy tedy nebylo jednoduché. Jak jste si poradil?
V mém případě pomohli hlavně rodiče, část prostředků jsem získával, stejně jako mnoho mých spolužáků, na prázdninových brigádách. Myl jsem nádobí v kuchyni penzionu u Bodamského jezera. Dnes jsou, vedle tohoto, běžné různé bankovní půjčky a úvěry.
Co druhá složka studia, praktický výcvik?
Praktický výcvik jsme zahájili o prázdninách po ukončení prvního ročníku, potom již probíhal v průběhu celého studia. Létali jsme na českých letounech řady Zlín 142. Výcviková osnova obnášela 150 letových hodin, poté ještě dalších 45 hodin na dvoumotorovém typu L-200 Morava pro získání přístrojové doložky, tj.pro létání podle přístrojů, bez toho se v dopravním letadle neobejdete. V dnešní době letový výcvik do určité míry doplňují a především zlevňují letecké trenažery.
Co říkáte na letecké simulátory? Je to podobné realitě?
Pokud jde o ty počítačové simulátory, tak určitě dobrá zábava a pomůcka nejen pro začínající piloty. Jde-li o ty skutečné, jsou neodmyslitelnou součást výcviku profesionálních pilotů. Oba dva druhy jsou dnes velmi reálné.
Ing. Tomáš NovákLétá jako kapitán na letounu ATR 42/72 u ČSA. Rád má kromě "velkého" létání také to "malé" motorové i bezmotorové. Často a s chutí sportuje. Oblíbil si hlavně lyže, tenis, hokej a pochopitelně také cestování. |
Který typ letadla nejčastěji pilotujete?
Létám na typu ATR 42/72, to jsou dvoumotorové turbovrtulové dopravní letouny pro 46 až 64 cestujících.
Jakou trasu rád létáte?
Nejoblíbenější trasa, to je těžké, ale asi nejhezčí výhled je za dobrého počasí na Alpy při letech do italských Benátek a Bologni. U ČSA létám na přibližně 25 evropských destinací, především jsou to metropole okolních a s nimi sousedících států.
Máte své oblíbené místo pro dovolenou? Vždyť musíte znát celý svět.
Cestuji opravdu poměrně hodně, jednak služebně na trenažery ve Finsku, Řecku, Francii, ale také soukromě. Nejraději asi do slunné podzimní Kalifornie, oblíbil jsem si také Washington a New York, kam beru pravidelně na jaře na pár dní svou maminku. Aspoň tak trochu splácím velký dluh. Musím dodat, že rád. Využívám ale také služeb klasických cestovních kanceláří, před nedávnem jsem se vrátil z potápění v egyptské Hurghadě. Bylo tam nádherně.
. nenechte si ujít seriál o úspěšných podnikatelíchPřipravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do netradičního podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké to je, podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Kolik si přibližně měsíčně vyděláte?
Kolik si vydělám myslím odpovídá náročnosti a specifičnosti profese, konkrétnější nebudu.
Máte povahu a příjmy na investice?
Investic se opravdu nebojím. Investuji do nemovitostí, akcií a fondů. Snažím se své vydělané peníze zhodnotit
Je pravda, že piloti a letušky často mívají vztah?
Piloti a letušky - také jsem o tom již slyšel (smích).
Bál jste se někdy v letadle?
V letadle se nebojím, ale jde spíš o respekt, který cítím jak ke složitému stroji, tak i k přírodě.
Létáte někdy jako pasažér?
Létám poměrně často jako běžný cestující, ať už na služební cesty nebo soukromě. Létání jako pasažér je pro mě pouze přesunem z A do B, ocením, když je let rychlý, na čas a pohodlný. Služby tradičních leteckých dopravců, s kterými létám, jsou srovnatelné a kvalitní. "Za kniplem" vnímám let určitě jinak, to je jako sledovat hokejový zápas z tribuny nebo být na ledě.
Jaký máte názor na katastrofické filmy o létání?
Názor na katastrofické filmy o létání mám podobný jako na nekonečné seriály, nevadí mi, ale většinou je nesleduji.
Který druh relaxace je vám blízký, sport nebo odpočinek?
Létání je svým způsobem relax, ale samozřejmě jako profesionálové létáme hodně a odpočinek určitě potřebujeme. Zaměstnavatel nám po určitých letech u společnosti a nalétaných hodinách hradí lázeňské pobyty. Každý rok na podzim dobíjíme baterky s partou kamarádů v Kalifornii. Letos jsme zdolali vrchol nejvyšší hory kontinentální severní Ameriky - Mt.Whitney v pohoří Sierra Nevada. Odpočinkem je pro mě sport, ale někdy také velice rád jen tak polenoším.
Máte nějaký nepříjemný nebo naopak veselý zážitek z letu?
Létání mám rád, takže vyloženě nepříjemný zážitek nemám. Snad jen když let končí.
Z úsměvných příhod se mi vybavuje ta s kocourem - "černým pasažérem". Jednoho podzimního rána, po příchodu do letadla po nočním stání na letišti ve Frankfurtu jsme zjistili, že v kokpitu není něco v pořádku. Mapy a manuály strhané na podlaze, pošpiněné normálně běloskvoucí povlaky na sedačkách, ostrý zápach...no zkrátka binec. Po chvíli se zjistilo, že onou černou rukou, která přes noc řádila v kokpitu, byl obrovský mourovatý kocour, který se k nám pravděpodobně připojil už na letišti v Praze, skryt mezi zavazadly a nákladem.
Situace se zdála být z počátku banální, kocoura chytíme, trochu v letadle uklidíme a letíme...ale kocour byl jiného názoru. Ani přivolaný, kvalitně vybavený, speciální odchytávací tým na něj nevyzrál. Let s pasažery byl samozřejmě zrušen a po celodenní neúspěšné snaze kocoura odchytit, jsme se vrátili do Prahy - i s kocourem na palubě, resp. někde pod ní. Samozřejmě šlo o technický přelet bez cestujících. Až šikovné ruce českých mechaniků nad kocourem vyzrály, ten se nyní těší snad dobrému zdraví v jednom z pražských útulků.
Chtěl jste někdy dělat něco jiného?
Zní to možná jako klišé, ale nic jiného jsem nikdy opravdu dělat nechtěl. Moje první usednutí do kokpitu větroně přišlo zkrátka dřív, než doba, kdy člověk vážně řeší, čím chce jednou být. No a když ta doba přišla, už jsem neměl co řešit.
