Blunt se přestal topit v emocích, už se jimi nechá nadnášet

James Blunt vyrostl. Jeho druhá návštěva v Česku ukázala, že už dávno není "jen" rozněžnělým vojákem s kytarou v ruce, ale i bavičem, který své emoce dokáže na pódiu ovládat a zůstat přirozeně nad věcí.

James Blunt vystoupil v Praze. Od první návštěvy hudebně vyrostl. | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

Krátce po půl desáté večer pražská Tesla Arena ztemněla, z projekčních ploch se ozvalo odpočítávání a s prvními tóny se na pódium objevil On. V sáčku a la The Beatles, s ledabyle rozcuchanými vlasy a rošťáckým úsměvem. James Blunt se po dvou letech vrátil. A hned od prvních vteřin bylo jasné, že už není tím zakřiknutým drnkálistou.

K rozpumpování publika Angličan zvolil píseň Breathe. Ze dvou třetin zaplněná hala se dočkala i roztomilého "Ahoj, Prague!", za což Blunt sklidil potlesk minimálně od těch, kteří si ho zrovna v tu chvíli nenatáčeli na mobilní telefon. Po zdvořilé seznamce následovala jistota Wise Men z debutového alba Back to Bedlam.

JAMES BLUNT - WISE MEN
(Praha, Tesla Arena - 27. října 2008)

Blunt odehrál celkem devatenáct písní, tedy o dva kousky víc než o den dříve v Bratislavě. V romantičtějších pasážích mohl člověk nabýt dojmu, že příjemná hudební kulisa, kterou si pustil, se slévá v jednolitý celek. Naopak při méně známých skladbách z druhého alba All the Lost Souls, které dav Bluntovi zatím přímočaře nebaští (I Really Want You a Carry You Home), se najednou posluchač potkává s chlapem, který křečovitě nesvírá své srdce na dlani, ale zkrátka konstatuje, že se něco děje. Bez zbytečného tyjátru a vyšponovaných melodií.

BLUNT 2006 a BLUNT 2008

Srovnání nesrovnatelného

Blunt, bohatší o dva roky zkušeností, štědrý výdělek, desítky románků, několik centimetrů vlasů, deset písniček z druhého alba, překvapil. Z ufňukaného vojáčka se stal dospělák-šoumen, který si uvědomuje herní pravidla hudebního průmyslu.

Srovnávací skóre by sice nahrávalo unikátnímu prostředí Lumbeho zahrad na Pražském hradě a desetitisícové návštěvě (i vztahu s českou topmodelkou Petrou Němcovou) před Tesla Arenou na Výstavišti a několika stovkám fanouškům, jenže... Zatímco kontaktní energie české premiéře chyběla, podruhé jí bylo nečekaně dost.

Blunt se rozběhl do davu s výrazem "všem vám chci podat ruku a seznámit se" ve tváři, čímž seskočil ze symbolického piedestalu a potvrdil, že není skleníkovou květinkou, jak uvedl v rozhovoru pro MF DNES. - Rozhovor s Jamesem Bluntem čtěte zde

"Jsem v Praze podruhé a je krásné vidět úsměvy ve vašich tvářích," vzkázal hudebník českému publiku. Škoda, že tu samou větu (bez první části) zvolal i při nědělním koncertu v Bratislavě.

Devadesátiminutové vystoupení mělo několik skutečně mrazivých momentů, pomineme-li že v hale byla neskutečná zima. Prvním z nich bylo uvedení skladby No Bravery z roku 1999, kdy Blunt sloužil u mírových jednotek NATO v Kosovu. Právě záběry z 21.6. a 13.7. z místa toho roku podkreslovaly tklivou píseň o statečnosti, smutku a odevzdání, kterou zpěvák odehrál na piano. Škoda, že ji následovala nečekaně skotačivá Give Me Some Love. Hotová léčba šokem.

Podruhé diváci na jistotu zapnuli nahrávání, když při předělávce Cuz I Luv You od Slade Blunt vyrazil z pódia na výlet. Jediní, kdo se v tu chvíli přestali radovat, byli členové ochranky. Blunt štrádoval do kotle, potřásl si rukou s několika lidmi, v zadní části jednoho z fanoušků objal a políbil a nakonec vyskočil na menší pódium, které s ním i pianem vyjelo nad hlavy přihlížejících.

JAMES BLUNT - 1973
(Praha, Tesla Arena - 27. října 2008)

A pak to přišlo. Skladba Goodbye My Lover, ozdobená nelichotivým prvenstvím v žebříčku nejpopulárnějších pohřebních písní, vyprovokovala ke zdaleka nejhlasitějšímu davovému zpěvu a bouřlivému potlesku. A to přišla v závěru druhé třetiny koncertu.

Co zaznělo

Výběr skladeb

Breathe, Wise Men, High, I Really Want You, Carry You Home, No Bravery, Give Me Some Love, Cuz I Luv You, Goodbye My Lover, You´re Beautiful, One of the Brightest Stars, So Long, Jimmy, 1973

Při You´re Beautiful se hala přijemně kymácela do rytmu a plných plic si zakřičela pasáž "fucking high". Po nejhranější svatební písni a skladbě, která jako první po Candle in the Wind Eltona Johna dobyla zlatou příčku americké hitparády, se řada promrzlých fanoušků vydala domů.

Speciální pochvalu zaslouží přídavková porce One of the Brightest Stars, So Long, Jimmy a 1973, při níž Blunt své ego nechal šimrat nad hlavu zvednutýma rukama českého kotle. Při posledních tónech ještě stihl vyskočit na piano a v poloze snowboardisty, který dojíždí k cíli, si nechal srdečně zatleskat.

S vědomím, že těžko překoná úspěch debutového alba, jak sám přiznává v rozhovorech, se Blunt naučil citlivě pracovat s publikem i sebou samým. Tam, kde je třeba kohoutky emocí vyšroubovat a nechat vzpomínky silným proudem odtéct, se procítěně pokládá do každého slova. Zároveň umí i laškovaně vytahovat špunt z vany dojmů.

Některé nechá zmizet v malém víru před vypuštěním, jiné stihne včas chytit. V emocích se netopí, jejich vlnami se nechá přirozeně kolébat. James Blunt, zdá se, vyrostl.

JAMES BLUNT - Praha, Tesla Arena, 27. října 2008. Předkapely: David Deyl a The Bishops.
Hodnocení iDNES.cz: 70 %