Vezměme to chronologicky. Každý všední den před televizními novinami se divák může projít Ulicí, nahlédnout do domácností postavám realitě více či méně podobným a dát si pivo u Henryho, tedy u toho Američana s roztomilým přízvukem.
V pondělí se pak musí rozhodnout, jestli zkusí vyřešit zapeklitý případ společně s příslušníky Kriminálky Anděl, nebo zkontroluje lesklost rovnátek slečny Katky, které všichni po vzoru té kolumbijské příšerky říkají Ošklivka.
V úterý může zkontrolovat, zda se vztah doktora Mázla s mrchou Tárovou vyvíjí slibně a jestli "Růžovka" vůbec ještě stojí. Případně zjistit, zda si Andrea Rubešová nepořídila nové brýle či náhodou nezjistila, že je vlastně hodná.
Tak by se dalo pokračovat donekonečna - respektive do konce týdne. Protože od pondělí vše začíná nanovo. Stejné vztahy, podobné zápletky, v nichž se jen vymění aktéři. Ať se snaží sebevíc, štěstí nikomu z nich nikdo nepojistí. Snad jen milosrdný scénárista a štědrý produkční.
Ulice |
Fenomén Ulice, denní seriál, jež nedávno překonal magickou tisícovku dílů, diváky stále táhne. Proč? Na nic si nehraje a drží úroveň. Řeší se tu normální, běžné problémy (ztráta zaměstnání, manželská krize), netlačí se na pilu a hrají tu povětšinou výteční herci.
UKÁZKA ZE SERIÁLU ULICE
Je-li možné najít v zahraniční produkci adekvátní produkt, pak je to legendární soap-opera Tak jde čas, svého času i u nás hojně sledovaná. Byť ji s Ulicí tematicky nelze porovnávat, společnou mají jednu, o to zásadnější věc - nekonečnost.
Kriminálka Anděl |
Pohled na Kriminálku Anděl je zajímavější. Nelze jí upřít pokus o modernost, dravost a švih, ovšem srovnání s Kriminálkami * (za * doplňte jakoukoli severoamerickou reálii od Miami po New York) neustojí.
Na české poměry relativně odvážný vstup do dlouhá léta nečeřených vod detektivních seriálů, jejichž progrese se zastavila v zakouřeném umakartovém kanclíku hrdinů Malého pitavalu z velkého města, případně u dramaticky pozdviženého obočí detektiva Martina Tomsy, totiž nese pachuť levné ateliérovky.
Nedělejme si iluze, že interiéry amerických kriminálek točí tvůrci jen a pouze v reáliích. I oni využívají služeb rozlehlých hangárů, jenže to umí natočit bez pocitu, že za sádrokartonovou stěnou zrovna doktor Pusenský tepe mladou Valšíkovou.
Ordinace v růžové zahradě, Velmi křehké vztahy, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA |
Původně uzavřené série Ordinace v růžové zahradě a Rodinných pout (později Velmi křehkých vztahů) se nafoukly do regulérně soap-operových monster kvůli vysoké sledovanosti. A zároveň si vzájemně konkurují ve smyslu "přeci jim neuděláme radost tím, že stáhneme naší vlajkovou loď z místa, kde pluje jejich".
UKÁZKA ZE SERIÁLU ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ
Oba seriály se dotýkají - od dob Dietlovy Nemocnice na kraji města - divácky snad nejatraktivnějšího seriálového prostředí, totiž lékařského. Srovnatelný zahraniční seriál? S křečovitě přivřenými víčky Chicago Hope.
Lékařské prostředí jde totiž ve všech třech seriálech ruku v ruce se soukromým životem hlavních hrdinů. Ovšem česká - bez urážky - papundeklová rychloprodukce šustící papírem těžko dosáhne propracované struktury Chicago Hope, nejen kvůli objemu prostředků, jež do seriálů tečou.
Zcela svébytně a v konečném součtu vítězně se nakonec jeví Nemocnice na kraji města. Skvěle napsaným Dietlovým originálem počínaje, ztěžka kulhajícím pokračováním po dvaceti letech a svěže uchopenými Novými osudy konče. Už ze cti k prapůvodu snad nejúspěšnější české "zdravotnické" série a profesionalitě všech zúčastněných tvůrců není vhodné za hranice vyrážet. Nemocnice je prostě originál.
Ošklivka Katka |
Ošklivka Katka? Z průhledného schématu dávno viděného v kolumbijském originálu šlo i přes jistě napjatý rozpočet vykřesat přece jen trochu víc než stylizačně nejednotné kreace představitelů figurek.
Nehledě na jasně citelné a nelogické skoky ve stylizaci, jako by tvůrci od začátku netušili, co vlastně chtějí točit, a v průběhu seriálu namátkově experimentovali způsobem "zkusme to uchopit trochu jinak, třeba to zabere lépe".
UKÁZKA ZE SERIÁLU OŠKLIVKA KATKA
Comeback |
Má cenu srovnávat seriál Comeback, po zpackaných pokusech typu Nováci a s čestnou výjimkou Hospody konečně pořádný pokus o český sitcom, se zámořskou produkcí? Kromě specifických principů žánru ne.
Comeback se totiž opírá o hrdinu blízkého snad jen zemím bývalého východního bloku - normalizační pěveckou hvězdu. A už zmíněné zákonitosti sitcomu tvůrci evidentně znají. Jen se s nimi trochu víc ztotožnit.
Je nabíledni, že český seriál jakékoliv kvality uspěje u tuzemského diváka spíše než sebelepší zahraniční. Česky mluvící herec je bližší než George Clooney s hlasem Jana Kanyzy.
Výhodou tuzemských seriálů je také skoro vždy obsazení plné zvučných jmen a herců často výjimečných kvalit. To ovšem neznamená, že by tento rybník nepotřeboval vypustit, vyčistit a napustit novou svěží vodou. I kvůli standardně, někdy až nesnesitelně pomalému tempu vyprávění, které v české seriálové tvorbě společně s polopatistickým vysvětlováním pevně zapustilo kořeny.
