Do solného dolu Wieliczka, který leží asi 15 kilometrů výhodně od Krakova, každoročně míří zhruba 800 000 návštěvníků ze všech koutů světa.
Mám tě ráda jako sůl
To řekla filmová Maruška svému filmovému pantatínkovi králi, pročež ten ji vyhnal, aby posléze zjistil, že bez soli to zkrátka nejde. Že je sůl nad zlato, zjistili velmi záhy i polští panovníci, kteří čerpali své bohatství z Wieliczky už od středověku. Dolovat se zde začalo ve 13. století a těžba probíhala až do roku 1996. Za tu dobu se zde vytěžilo a odpařilo, protože i to bylo součástí dobývání, na 26 milionů krychlových metrů soli.
Zpočátku byla Wieliczka běžným středověkým dolem podobným ostatním, ve kterých se dobývala třeba ruda. Pouhá šachta se však začala postupem času větvit, vznikaly nejen stezky, ale celé komory a sály. Celkem zde horníci vykutali na 300 kilometrů chodeb a 3 000 komor v celkovém objemu zhruba 7,5 milionů m3.
Polští šlechtici vodili své vzácné hosty na procházky do dolu už v 15. století. Solné stezky, po kterých se návštěvníci pohybují dnes, vznikly v 19. století s rozvojem masové turistiky. Důl je hluboký od 64 do 327 metrů, turisté si přitom mohou prohlédnout tři patra do hloubky až 135 metrů. Nad některými výtvory, které dokázaly mozolnaté ruce horníků z nerostu se značkou NaCl vytvořit, lze jen žasnout.
Kaple svaté Kingy, Wielizcka
Kaple svaté Kingy
V dole je zpřístupněno 19 sálů a komor, přičemž vás doslova ohromí zejména kaple svaté Kingy. Jde o podzemní sál s rozměry menšího kostela (54 x 17 x 12) metrů zasvěcený Kinze, patronce polských horníků.
Můžete zde spatřit mimo jiné nádherný oltář s reliéfem Poslední večeře podle obrazu da Vinciho.
Na stěnách kolem a ve výklencích jsou vytesány sochy, prostor je osvětlen lustry vyřezanými ze soli, jejíž krystaly jsou téměř jako z křišťálu. Barva zdejšího nerostu přitom není bílá, má šedavý odstín nebo je až zelenožlutá.
Socha Panny Marie
Vyhloubení a výzdoba prostoru trvaly třicet let – od roku 1895 do roku 1927. Dnes kaple slouží jako unikátní koncertní sál nebo k oddávacím obřadům, o něž je obrovský zájem.
Další solné skvosty
V Koperníkově sálu si můžete prohlédnout sochu slavného astronoma ze soli. Komora Janowice představuje ve výjevech legendu o Kinze, dceři uherského krále Bély, která se prý zasloužila o zdejší dolování.
Spálená komora představuje práci horníků při spalování důlních plynů.
Komora Michałowice je vytesána v zeleně zbarvené soli, jejíž mocnost tu dosahuje 34 metrů.
Kaple sv. Antonína byla v provozu již v roce 1698, má tři oltáře, v presbytáři je z křišťálově čisté soli vytesána socha krále Augusta II. Saského.
V solných jezerech, kterých uvidíte během prohlídky několik, je vydatnost soli v 1 metru krychlovém až neuvěřitelných 320 kilogramů, jak uvádí např. Internet Geographic Magazine.
Během prohlídky, která trvá dvě hodiny a urazíte při ní kolem tří kilometrů, se dozvíte, že v průběhu druhé světové války Němci důl využívali pro válečnou výrobu. Zajímavostí také je, že v roce 1992 zde byly velké problémy s pramenem sladké vody, který začal ničit podzemí, ale naštěstí se ho podařilo zkrotit.
Pokud by vám byla během prohlídky zima (v dole je stálá teplota 14 stupňů Celsia, proto se raději oblečte tepleji), můžete se zahřát myšlenkou, že stejně jako vy se tady v minulosti procházeli císař František Josef I., ruský car Mikuláš I., legendární polský skladatel a pianista Frederick Chopin, astronom Kopernikus, básník Goethe, Karol Wojtyla (pozdější papež Jan Pavel II.), Bill Clinton...
Ve třetím patře, kde je expozice různých důlních nástrojů a těžební techniky, prohlídka končí.
Může se hoditProtože návštěvnost Wieliczky je podle průvodců asi milion osob ročně, doporučuje se rezervovat vstupenky předem. Zavírací dny: 1. 1., první den Velikonoc, 1. 11., 24., 25. a 31. 12. |
Pokud míříte do Wieliczky, navštívte Krakov s proslulým hradem Wawel. Do tohoto unikátního historického města, které je rovněž na seznamu UNESCO, vás pozveme na výlet během listopadu.
