"Evropou táhne událost: bohémský argentinský tangueros Daniel Melingo s vizáží starce, jevištním krokem Charlieho Chaplina a skřípavým hlasem Toma Waitse. Nabízí meldito, tedy prokleté tango, zpívané slangem periferie a hrané na dřevorubeckou pilu. Navzdory očekávání, že nepůjde o žádnou tango selanku, se raději posaďte. Nevydýchali to už jiní před vámi," říká o Melingovi přední český odborník na world music Jiří Moravčík.
A jeho hudbu zařazuje do výmluvného kontextu: "Bez Melinga by možná nebyli Bajafondo Tango Club, Cristobal Repetto ani Gotan Project. Zatímco geniální bandoneista Astor Piazzolla kdysi tango, smyslnou hudbu bordelů, zpřístupnil klasikům a avantgardistům, Melingo před časem určil směr rockerům. Všichni se mu přitom chtějí podobat, a nikdo na něho nemá."
. O čem zpívá Prokleté tango
Na svém aktuálním albu Maltido Tango (Prokleté tango), vydaném na labelu Mañana, vypráví Melingo příběhy bohaté galerie postav, od nichž si život vybral daň. V sérii momentek z ulice se objevuje kapsář z autobusu, plačící prostitutka, tulák prohrabávající popelnice, nádeník, co protančil noc, opuštěné umírající dítě, Argentinec na Montmartru, milenci se svým pečlivě střeženým tajemstvím, zfetovaný starý playboy umírající v náručí prostitutek. Tango má pro ztroskotance odjakživa slabost. |
Melingo: Maldito Tango (dokument o albu s ukázkami)
Daniel Melingo prošel argentinskou vojenskou diktaturou s průkopnickými rockovými kapelami Los Abuelos De La Nada a Los Twist, žil v Brazílii, kde spolupracoval s Miltonem Nascimentem, přestěhoval se do Španělska, kde si nechal narůst dredy a natáčel hudbu pro Almodovarovy filmy, aby se nakonec vrátil do Buenos Aires k životní lásce, tangu, "jediném způsobu, jak zatracenýmu světu připomenout, že jsem se ještě nezbláznil".
Melingo živě (2008)
Jeho koncert, na němž jej doprovází čtyřčlenná kapela (Melingo sám hraje na klarinet), není jen běžným hudebním vystoupením. Je zároveň velkým divadelním představením - ostatně jako všechny veřejné prezentace Melingových pokrevních bratří, které vyjmenovává Jiří Moravčík: "Melingův bizarně nepředvídatelný hlas absorbuje nejvypjatější okamžiky Waitsova skřehotání, urputnou dramatičnost Nicka Cavea, lascivní provokatérství Serge Gainsbourga i strašidelnost Vinicia Capossely."
