Fotbalový kouč Brückner: Nechci zestárnout

Vídeň - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Bývalý kouč českých fotbalistů Karel Brückner byl před přeplněným sálem ve Vídni uveden do funkce trenéra Rakušanů.

PŘEDSTAVENÍ VE VÍDNI. Karel Brückner včera poprvé oficiálně předstoupil před reportéry jako nový trenér rakouské fotbalové reprezentace. | foto: Michal Šula, MF DNES

K novému trenérovi fotbalového týmu Rakouska se přitočila sympatická novinářka. "Pane Brücknere, já fotbalu vůbec nerozumím..."

Dál se nedostala.

"To by bylo výborný, kdyby řekli všichni totéž co vy!" nenechal ji Karel Brückner domluvit. "Pak bych s nimi hovořil. Ale když řeknou, že jsou experti, pak to se mnou mají těžké."

"Víte, o čem budeme mluvit spolu? O vídeňských cukrárnách," využívá dáma toho, že trenérovi došel dech.

"Výborně!" září muž, který byl před pár minutami uveden do funkce rakouského kouče. "O čemkoliv, jen ne o fotbale!"

Na jeho poslední větu se dá při rozhovoru hezky navázat.

Promiňte, řekl jste – jen ne o fotbale? To je velká změna, předtím jste se chtěl bavit přece výhradně o fotbale.
To byl vtip. Vždycky se budu bavit o fotbale.

Tak mi vysvětlete, proč jste na nabídku stát se trenérem Rakouska kývl, když jste po Euru říkal, že končíte?
(Dlouho mlčí) Tehdy to byly těžké časy... Ale pak jsem si odpočinul a s konečným a rychlým rozhodnutím neměl potíže: přišla konkrétní nabídka, jasná otázka a má jasná odpověď.

Jež zněla ano. Co o tom vůbec rozhodlo?
Velký zájem rakouské strany a nakonec i to, že nechci zestárnout. Chci zůstat u fotbalu.

Nesnesitelná lehkost bytí, kterou jste si chtěl po Euru vyzkoušet, byla tedy vážně nesnesitelná?
Přesně tak.

Turecko už jsem obrečel

Přesto: nebude vás vyšší věk limitovat?
Mám rovnici, podle níž svůj věk vypočítávám. Konstantou je biologický věk, k němu dodávám pět různých koeficientů a z toho mi vyjdou má skutečná léta.

Kolik vám tedy vlastně je?
Teď je mi 55, ale někdy se to zvyšuje. Po porážce na Euru s Tureckem jsem se cítil na 92.

I kvůli vyřazení s Tureckem pokračujete? Že nechcete končit jako poražený?
Ne, Turecko je za mnou, už jsem ho obrečel.

Nicméně konec by to byl trpký.
To byl, ale nemohu si hrát na to, že chci zakončit kariéru výhrou 5:0. To se mi asi nepodaří, to bych musel žít do 110. Po vyřazení z Eura jsem tři dny turnaj vůbec nesledoval, bylo to těžké, ale je to pryč. A pamatujte si, negativní zážitky ve fotbale vždycky převáží ty pozitivní. Vždycky.

Neobáváte se, že teď vás s Rakouskem čeká víc právě těch negativních zážitků?
Pokud budu mít jako negativní zážitek, že budu komentovat vyřazení Rakouska ze skupiny na mistrovství světa, budu spokojen.

Jenže postoupit na šampionát bude nesmírně složité. Mimochodem, v roce 2002 jste vyhrál s Českem 2:0 ve Francii a říkal jste, že nemáte být proč překvapený, když jste na výhru tým připravoval. Také byste nebyl překvapený, kdyby Rakousko na úvod kvalifikace porazilo opět Francii?
To by bylo pěkné, kdybych tyhle věty mohl po zápase zopakovat. Ale znáte mě – před zápasem jsem vždycky skromný. Jo, říct tohle po zápase, to by mě pobavilo.

Je pro vás výzvou dostat Rakousko na mistrovství světa?
To nemůže zůstat jenom u přání, u touhy. Kvalifikace se hraje vždycky o postup, nebojím se toho. Francie, Rumunsko, Srbsko, to jsou silní soupeři. Ale viděl jsem hrát rakouské mužstvo, potenciál v něm rozhodně je. Má silné ročníky 1985, 1986, 1987, tohle jsem prožil i u českého týmu, kde jsem původně pracoval se silnou jedenadvacítkou. Také v Česku jsem nejdřív dělal s mladými lidmi, i když dělat s nimi 15 let, to už mi v Rakousku asi nevyjde.

Kdybyste postoupil, zlepšil byste mezinárodní vztahy, dal zapomenout na Temelín. Uvědomujete si to?
Ve fotbale antipatie neplatí, je to kosmopolitní záležitost. Trenér je třeba z Francie, masér z Číny, hráči kolikrát z různých kontinentů. V politice jsou složité vztahy a já je v globalizovaném světě příliš nechápu. Fotbal má v náplni lidi spojovat, a pokud k tomu mohu pomoci já nebo kdokoliv jiný, je to velice pozitivní.

Jak dobře rakouský tým znáte?
Viděl jsem ho na Euru proti Polsku a Chorvatsku, to byly dobré zápasy. Ale musím se ještě zorientovat, víc poznat kádr. O tom budeme mít v příštích dnech velké porady. Mám také deset kazet se záznamy posledních zápasů Rakouska, to je můj grunt materiál pro vlastní práci.

Pomohou vám v ní čeští asistenti?
Nepřemýšlím o nich, podsouvaly mi je jen noviny, žádného českého kolegu jsem neoslovil. Velmi pozitivní dojem mám z rozhovoru s Andym Herzogem, ale nechci, aby to byl můj asistent. Chci, aby to byl u reprezentace můj kolega, partner. Nechci už někde vyčnívat. Chci se podělit o práci, o zodpovědnost, popřípadě o velikost.

Vaši velikost ocenil dokonce i rakouský prezident Fischer. Potěšilo vás to?
Ano, to na mě udělalo velký dojem. Bylo to potěšující a velice zavazující.

Takže se už – řečeno žertem – učíte slova rakouské hymny?
Budu se i ve svém věku muset učit spoustu věcí, nejen slova rakouské hymny.

Řeč to zjevně nebude, tu zvládáte dobře.
Fotbalovou mluvu a termíny ovládám bez chyby, jinak to není dokonalé. Teď jsem tři dny mluvil jen německy a jsem z toho úplně mrtvej, dejte pokoj.

Zápas s Českem bych rád

Ale Rakousko máte rád, ne?
Velice rád. Chci se podívat do Salcburku, Mozartova města, i když v nejbližší době to kvůli vytížení asi nestihnu. Vztah k zemi byl další rozhodující faktor, proč jsem angažmá vzal. Vždyť i s českým nároďákem jsme jezdili na soustředění do rakouského Seefeldu.

A když se teď s českým týmem střetnete, jaké budete mít pocity?
Nejsem sentimentální, ale pragmatický. Jestli nastoupíme proti Česku, Rusku, Polsku... V kvalifikaci to stejně nebude, a pokud se ptáte na přátelák, ten bych uvítal. Warum nicht? Máme volný termín v únoru...

Proč vlastně nepracujete pro českou reprezentaci?
S bývalým reprezentačním manažerem Košťálem jsme se shodli, že by to nebylo dobré. Ani pro nového trenéra ne – pořád by se říkalo, že vše řídí Brückner. Říkali jsme si, že v případě zájmu bych dělal jakýsi servis mládeži, ale na úřednickou práci jsem asi moc mladý. Vzal jsem Rakousko, no.

Budete žít ve Vídni?
Ve fotbalovém životě pracujete všude: na hřišti, v kanceláři, u videozáznamů, na letišti, v hotelu. To není o tom, sedět v Olomouci, nebo ve Vídni, nevzal jsem místo vrátného. A pak, i rakouští zástupci uznali, že nechci být jen trenér, ale chci také žít jako obyčejný člověk. A doma jsem v Olomouci.

(Do rozhovoru vstupuje v němčině rakouský novinář): Co vám na nové angažmá řekla vaše manželka Irena?
(Dlouhý smích) Tak zaprvé, aha, musím německy, jak mu to mám říct? Erstens: Řekla, že jsem se pomátl, ale pak mé rozhodnutí odsouhlasila jako celá rodina.

Bude chodit manželka do hlediště na vaše zápasy?
Pane, tam byla jednou v životě! Prohrál jsem tehdy s Olomoucí 0:3 s Duklou Praha.

Pane Brücknere, koukám, že jste se opravdu změnil – jste vstřícnější k novinářům.
Vůbec ne! Myslím, že jsem v médiích oblíbený.

Mluvit s vámi bylo občas opravdu těžké.
Mám velice dobré vztahy s českými novináři, akorát jsem trošku introvertní.

Budete mít s rakouskými žurnalisty ještě lepší vztahy?
(Smích) Nevím. Já ani nevěděl, že budu tak brzy trénovat, čekal jsem delší pauzu.

Jenže i v té krátké pauze jste pravděpodobně zjistil, že fotbal je pro vás droga.
Ne droga, ale náplň života. Dělám to proto, že se necítím starý, že mám pořád sílu. Bavili jsme se o tom s Ottem Rehhagelem v Luzernu na lodi před losem mistrovství Evropy... A pak, když jsem chtěl končit, byl jsem ovlivněn stavem po operaci páteře. Byl jsem na tom hodně špatně, zacloumalo to se mnou. Ale zbavil jsem se toho, zase mám životní elán.

Co vám tehdy na té lodi ve Švýcarsku říkal Rehhagel?
Kdo žije, je mlád.

. Zbláznil ses, řekla manželka

Jména salonků v hotelu v centru Vídně, kde byl včera představen nový trenér tamější fotbalové reprezentace, mimo jiné zní: Kafka, Brahms, Strauss a také...

Bruckner.

Dopište nad "u" dvě tečky a víte, kdo Rakousko povede. Bývalý trenér českého národního týmu Karel Brückner byl před přeplněným sálem novinářů oficiálně uveden do funkce. "Velký zájem rakouské strany a také to, že nechci zestárnout, to byly hlavní důvody, proč jsem Rakousko vzal," prozradil muž, jemuž bude na podzim 69 let.

Překvapil tím víc, než to umí zvolenou taktikou na trávníku. Vždyť sám tvrdil, že po letním Euru s trénováním končí. "Zkusím nesnesitelnou lehkost bytí," oznámil po vyřazení Česka ve skupině odchod do důchodu.

Šest týdnů po těchto slovech je vše jinak, Brückner se ke koučování vrací. Jako by velmi rychle poznal, že lehkost bytí bez fotbalu je pro něj opravdu nesnesitelná. "Přesně tak to bylo."

Půl hodiny po poledni se otevřely dveře do místnosti s vydýchaným vzduchem a záře kamer osvítila šedovlasého muže v saku. Ten se usadil mezi dva obří Klimtovy obrazy a nejistým hlasem začal v němčině svůj úvodní projev.

Ač bylo vidět, že s jazykem nebude mít velký problém, přece jen se mu ulevilo, když zjistil, že je v sále tlumočnice a může mluvit česky. Od té doby střídal mateřštinu s němčinou, někdy odpověděl na otázku napůl jednou a napůl druhou řečí.

Pokud je pravda, že první dojem je nejdůležitější, Brückner uspěl.

A pokud by jeho angažmá končilo stejně, jako začalo, měl by vyhráno.
Při příchodu na tiskovou konferenci ho vítal potlesk a sám kouč se po počátečních rozpacích dostal do velmi rozverné nálady. Za 6,5 roku u české reprezentace ho mnozí (včetně autora tohoto textu) neviděli tak bouřlivě se smát.

"Co mi nejdřív řekla manželka, když jsem na Rakousko kývl? Že jsem se zbláznil!" přiznal například v neformální debatě po tiskovce a pak se málem zakuckal smíchy.

Jak dlouho mu nálada vydrží? Jeho ambice jsou možná větší než reálná síla týmu, který přebírá. Trenér, který s Českem postoupil ze všech kvalifikací, si může v tomto směru zkazit renomé: dojít na mistrovství světa 2010 ze skupiny s Francií, Rumunskem či Srbskem se jeví s Rakušany jako titánský úkol.

"Postup nemůže být jen touhou, ale cílem!" burcuje Brückner.

Pokud cíl naplní, zůstane na lavičce i po dobu šampionátu, když ne, rozloučí se na podzim 2009.

Vydělat by si měl odhadem 16 milionů korun ročně. Jeho plat v roli kouče českého týmu se odhadoval na 3 miliony ročně... Ale mnohem víc měl za úspěchy: například za bronz na Euru 2004 si udělil prémii 15 milionů korun.

Jeho asistenty se mohou stát bývalý trenér slovenské reprezentace Ján Kocian a rakouský internacionál Andy Herzog: s ním Brückner včera mluvil a dohoda je na spadnutí. "O českém kolegovi, jak se psalo, jsem nepřemýšlel," tvrdil kouč.

U něj ale nikdy nevíte; vsadit si po Euru, že nebude trénovat, jste teď bez peněz. Na jedno přesto vsadit lze: kouč bude dál žít v Olomouci, do Vídně se nestěhuje. "Pracovat budu všude, není to o tom někde sedět, nevzal jsem místo vrátného."

Že ne? Brückner svým způsobem v roli vrátného je: Rakousku buď otevře, nebo zavře bránu na světový šampionát.