Třiašedesátiletý Karadžič třináct let unikal spravedlnosti. Poslední léta provozoval jako lékař alternativní medicíny soukromou praxi v Bělehradě, a jak se zdá, s ukrýváním si hlavu příliš nelámal.
Vystupoval sice pod jménem Dragan Dabič a radikálně změnil vizáž, ale jinak se volně procházel po městě, pořádal přednášky pro plné sály, a dokonce provozoval vlastní internetovou stránku s názvem "Dragan Dabič: stále akutnější potřeba alternativních pohledů v moderním světě".
Podle Süddeutsche Zeitung se mimo jiné vydával za specialistu na problémy s erekcí a prodával magnety proti bolesti. Jeho motto na stránkách psy-help-energy.com znělo "Pomoc se vždy najde".
Dokonce si "pořídil" i falešnou manželku. Uvedl to srbský list Blic, podle kterého se žena jmenovala Mila. Blic s odvoláním na časopis Zdravý život, do kterého Karadžič přispíval, tvrdí, že ho doprovázela na přednáškách. Karadžičova pravá choť Ljiljana žije v Pale na území Bosny a Hercegoviny.
Ochranná ruka tajných služeb
Podle některých hlasů by ale toto všechno nestačilo, kdyby za Karadžičem nestála síť příznivců, mnohdy z vysokých kruhů. Srbský ministr vnitra Ivica Dačič o tom nepochybuje: "Tajná služba ho chránila, tajná služba ho nyní vydala."
O tom, že Karadžičovi zaručovala svobodu hlavně chybějící politická objednávka, vypovídá také dva roky starý citát někdejšího šéfa tajných služeb Gorana Petroviče. "Až do roku 2002 dostávali aktivní důstojníci armády přímý příkaz od Vojislava Koštunici, aby chránili válečné zločince. Do dneška se na tom nic nezměnilo," tvrdil.
Vojislav Koštunica byl v letech 2000 až 2003 jugoslávským prezidentem. Poté se stal premiérem a tuto funkci zastával až do jara, kdy ho u moci nahradily po předčasných parlamentních volbách proevropské síly v čele s prezidentem Borisem Tadičem.
