Cenu prezidenta MFFKV Glover převzal na projekci filmu Honeydripper v Grandhotelu Pupp. Je udělována osobnostem, které v oblasti hereckého umění, filmové režie či producentské činnosti zásadním způsobem přispěly k rozvoji filmové tvorby.
Glover ve filmu vytvořil roli vysloužilého bluesmana vlastnícího hudební podnik, jehož čas skončil podobně, jako odezněla doba stárnoucí sólové zpěvačky, která v něm působila.
Ve Varech herec nevynechal žádnou příležitost, aby filmu, ve kterém hraje vysloužilého bluesmana, udělal co nejlepší jméno. "Můj nejoblíbenější film? Honeydripper samozřejmě. Na co se dívá můj vnuk? Pustil jsem mu Honeydripper," opakoval herec stále dokola.
Právě otázky na vnuka nicméně patřily k těm, které hvězdě dělaly viditelně největší radost. Pokaždé když o něm začal mluvit, unavená tvář se rozzářila a oficiózní tón se vytratil.
"Momentálně prožívám asi nejšťastnější období, a není to jen proto, že dostávám samé skvělé pracovní nabídky. Stal jsem se dědečkem a dělá mi to velkou radost. Vnukovi se snažím věnovat co nejvíc času, chodíme spolu na procházky, vyprávím mu - máme své vlastní příběhy a vlastní svět, ve kterém jsme šťastní. A taky mě neustále něčím překvapuje. Nedávno například přišel a řekl: Víš, čím chci být, bábo? - On mi totiž říká bábo. - Já chci být herec. Jsou mu jen čtyři, ale myslím, že už s tím začal."
Přítel Hugo Chavez
Hlavním tématem Dannyho Glovera, který je proslulý svým zanícením pro věci veřejné, se ve Varech stala politika.
"Nestudoval jsem herectví, ale ekonomii, chtěl jsem být světu něčím užitečný. K hraní jsem se dostal až ve třiceti, do té doby jsem se soustředil na politiku a mým cílem bylo udělat něco pro Tanzánii. Pomáhat se ostatně snažím dodnes, dlouho jsem dělal pro UNICEF a velvyslancem dobré vůle při OSN jsem se také nestal proto, abych si zvýšil popularitu," rozohnil se herec při otázce na své politické aktivity a neopomněl zmínit ani přátelství s kontroverzním prezidentem Venezuely Hugo Chavezem.
"Společně s venezuelským televizním kanálem připravuji film, ale jinak mě s Venezuelou pojí také přátelství s Hugem. Často se vídáme a rozmlouváme, on se mě ptá, co se děje ve světě, a pro oba to bývají velmi přínosná setkání."
Trápí mě rasismus
Ještě jedna otázka leží herci afroamerického původu na srdci naléhavěji než všechny ostatní: rasismus. Povídání o různých formách rasismu a jeho vlivu na ekonomický systém Hollywoodu věnoval bezmála čtvrtinu konference.
"Rasismus v Hollywoodu zdaleka není minulost, je stále přítomný. Jen pro něj musíme najít nové pojmenování. Je to diskriminace napříč pohlavím i národnostmi, je to ten systém, kvůli kterému je ve filmové branži tolik lidí nezaměstnaných. Trápí mě to, protože vím, že by to mohlo být jinak: stačilo by změnit přístup a místo dvaceti stomilionových filmů natočit sto dvacetimilionových. Hned by bylo práce dost. Nějakých patnáct chlapů ve vedení rozhoduje o tom, kolik se toho vyrobí, a kvůli tomu přicházejí stovky lidí o práci i domovy," rozvášnil se herec, který až do té doby vypadal, že jeho nemůže rozhodit absolutně nic.
Když režíruje Gibson, tak proč ne já?
Přestože většina hovoru se nesla v bezmála kazatelském duchu, párkrát Danny Glover ukázal, že je právem považován za jednoho z nejlepších komediálních herců a smysl pro humor mu není cizí.
"Neměním profesi, jen jsem byl už velmi dlouho blízko filmu a řekl jsem si, bych mohl zkusit taky něco zrežírovat. Když to může zvládnout Gibson, proč ne já?" zažertoval, když odpovídal na otázku, proč se jako spousta jeho kolegů rozhodl postavit za kameru. A když vysvětloval, proč se teď cítí nejšťastnější, nezapomněl dodat: "Nejsem na dně, to je taky důvod, ne?"
Tiskovou konferenci nicméně zakončil už zase ve "svém" stylu: "Jeden člověk svět nezmění, ale když se spojíme, dokážeme to."
