Někteří fanoušci před čtrnácti dny žertovali, že černé oblečení, ve kterém hráči odlétali, je předzvěstí smutku. A opravdu. Tentokrát jako by černé obleky nebyly symbolem elegance, ale skvěle doplňovaly ponurou atmosféru, která v týmu po porážce s Tureckem panuje.
"I během letu bylo znát, že je nálada pochmurná. Jsme pořád všichni hrozně zklamaní," řekl záložník Libor Sionko.
Speciál z Innsbrucku přistál na ruzyňském letišti večer krátce po čtvrt na devět. Smutní fotbalisté rychle prošli halou terminálu jih a většina jich zmizela v připraveném autobuse.
Neuběhlo ještě ani čtyřiadvacet hodin od šokujícího závěru utkání s Tureckem, v němž čeští reprezentanti ztratili dvougólový náskok, prohráli 2:3 a s šampionátem se rozloučili. Do čtvrtfinále nepostoupili.
"Nemyslím si, že bychom celkově na šampionátu vybouchli, ale pocity jsou jednoznačně negativní," poznamenal středopolař Marek Matějovský a opíral se o berle.
On při nepovedeném závěru na hřišti nebyl, už před přestávkou musel pro zranění střídat. Proto také po příletu s ostatními do autobusu nenastoupil, mířil na vyšetření poraněného kotníku.
"Marku, už musíme," popoháněl záložníka týmový lékař Petr Krejčí. Spolu odjeli do nemocnice.
Zachmuřený Sionko zůstal na letišti jako poslední, ještě nějakou chvíli čekal, než přijel objednaný taxík.
Fotbalisté už jsou zpátky. Euro 2008 už je pro ně definitivně minulostí.
