Když po hodině zodpověděl poslední dotaz a vstal od stolu na pódiu, v rozlehlém sále sportovní haly v rakouském Seefeldu zazněl nesmělý potlesk.
"Co teď budu doma dělat? K moři nepojedu," poznamenal s úsměvem. "S ohledem na věk musím začít trochu jinak. Nejdřív si odpočinu a pak si musím najít práci, která mě uspokojí."
Jaký bude život občana Karla Brücknera?
Chtěl bych okusit nesnesitelnou lehkost bytí a uvidím, co to se mnou udělá. Zatím jsem se ani myšlenkou nezabýval tím, co budu dělat.
První místopředseda svazu Košťál říkal, že vedení fotbalu vám dá nabídku. Chce využít vaší odbornosti při jiné práci než reprezentačního trenéra. Přijmete ji?
Zatím se všemu bráním. Chci si zkusit tu nesnesitelnou lehkost bytí.
Takže ji odmítnete?
Žádnou nabídku nečekám. Ale když pan Košťál tady naznačil, že by pro mě práce byla, tak to později zvážím.
V neděli v noci jste s národním mužstvem vypadl v základní skupině mistrovství Evropy. Pro vás byla porážka s Tureckem posledním zápasem v roli reprezentačního trenéra. Co vás ráno napadlo?
Že přijdu pozdě na snídani, trochu jsem si přispal.
A kolem zápasu nic?
To máte v hlavě pořád. Ten zápas s Tureckem tam budu nosit hodně dlouho.
Po porážce v druhém utkání s Portugalskem a před soubojem s Tureckem jste říkal, že jste nepocitový. Přesto, jak se teď cítíte, když se s reprezentací loučíte?
Pocity si hlídám. Po vítězstvích i po porážkách se jim bráním. Nedával jsem je nikdy najevo. Velká vítězství a velké porážky patří k sobě. Řeknu jeden pocit a ten je krásný z těch deseti dvanácti let, co jsem prožil u jedenadvacítky a u áčka. To byly nádherné roky. Když jsme to s hráči večer probírali, tak tam na pocity došlo.
Jak se přijímá porážka, když víte, že už ji příště nemůžete napravit?
Já jsem vždycky říkal, že musím umět přijmout vítězství, abych uměl prohrát. Nikdy jsem nebyl v euforii, neoslavoval jsem ani velká vítězství. Proto bylo pro mě lehčí se s porážkou vyrovnat.
Ale teď končíte a už nemáte šanci na odvetu.
Tak to neberu. Musím to vzít celkově, za všechny ty roky.
Jak jste prožíval posledních patnáct minut s Tureckem, když se zápas začal z 2:0 otáčet na 2:3 v český neprospěch?
Koučinkem. Nabádal jsem hráče, aby obranu postavili výš, aby víc soupeře napadali. Ale druhému gólu bych nezabránil, ani kdybych dělal cokoli.
Jak vám bylo?
Blbě.
Myslíte si, že je fotbal krutý?
Není, fotbal je nádherný. Kruté jsou porážky, a ty patří ke krásným vítězstvím. Bylo by hrozné, kdybych jen vyhrával, nebo jen prohrával.
Jak byste zhodnotil účinkování na mistrovství Evropy?
Naše vystoupení bylo neúspěšné.
Měli jste na víc? Zasloužili byste si postup?
S Portugalskem jsme měli na lepší výsledek, kdybychom za stavu jedna jedna lépe řešili koncovku. A o třetím zápase vůbec nepochybuju. Když patnáct minut před koncem vedete dva nula, tak to prostě uhrát musíte. Ano, na lepší výsledek jsme měli.
Na šampionátu jste porazili jen domácí Švýcarsko.
Chtěli jsme hrát hodně na výsledek, hodně opatrně, abychom do turnaje dobře vstoupili. Vím, že naše hra dokonalá nebyla, ale i s jistou dávkou štěstí jsme ten zápas zvládli. Museli jsme ho ubránit a to se podařilo.
Pak přišla porážka s Portugalskem.
Hráli jsme otevřenější fotbal, jen bránit jsme nemohli, protože Portugalci jsou tak kvalitní, že by to vždycky překonali. Hráli jsme víc rychle přes Milana Baroše, a i když výsledek nebyl dobrý, tak to bylo v pořádku. Ale bohužel jsme se nevyhnuli našemu problému.
A tím bylo co?
Nedokážeme odolat soupeřovu tlaku jako jiná mužstva. Měli jsme šanci uhrát na remízu, ale zase si přiznejme, že Portugalci byli lepší.
A poslední zápas Tureckem? Ten z vašeho pohledu vypadal jak?
Zase jsme zvolili jinou taktiku, potřebovali jsme se vyhnout jejich ostrému presinku, tak jsme postavili Honzu Kollera a přenášeli hru do hloubky soupeře. Dobře jsme sbírali míče, první poločas jsme měli pod kontrolou, oni těžko reagovali, neměli příležitosti ani kvalitní akce.
Ale po přestávce přišla zkáza.
Měli jsme slabší první pětiminutovku, pak jsme se vymanili, měli šance, dali gól a vypadalo to, že budeme zápas kontrolovat.
Jenže to se nepovedlo. Proč?
Měli jsme to ubránit, víc se koncentrovat, víc držet míč. Soupeř zlobil po naší levé straně, dal kontaktní gól, který Turky postavil na nohy. V obraně jsme měli mezery, tam to musí být kompaktnější. A když už soupeř možná rezignoval, přišla chyba a kolaps.
