Turecká smršť byla hrozivá, čeští zadáci se nestačili otáčet a právě v těchto přetěžkých chvílích se z protějšího ochozu bouřlivě ozvalo "hoši bojovat, hoši bojovat".
Bohužel, nestačilo to. Brankáři Čechovi vypadl z rukou centrovaný míč a bylo vyrovnáno - 2:2...
Snad to kluky nepoloží při penaltách - neslo se v českých řadách.
Položí, nepoloží - Turci to k penaltovému rozstřelu dojít nenechali. Minutu před koncem normální hrací doby Nihat rozhodl - 3:2 pro Turecko!!!
Potom nastavení, v něm vyloučení tureckého brankáře, žlutá karta pro Baroše z lavičky a potom už konec. Jeden velký český fotbalový sen se rozplynul.
Turci jásali a Češi byli na kolenou, někteří z nich padli na trávník, jako by je trefil odstřelovač.
Takhle to vypadalo dlouhé minuty.
Českým fanouškům šli jako první poděkovat Čech s Kollerem, zatímco Jankulovski, Grygera a Polák se stále nemohli zvednout ze země. Nevěřili.
Až po hodné chvíli došli čeští hráči na hranici šestnáctky a fanouškům smutně poděkovali. Také čeští příznivci nemohli věřit vlastním očím. Seděli jako zařezaní.
A turecký jásot pokračoval. Fandové vítězů pěli chorály, mávali vlajkami a svým hráčům děkovali.
Jaký kontrast s protější ztichlou tribunou...
Turecký zázrak snad ani sami Turci dost dobře nechápali. Věděli ale dobře, že je čeká cesta do pátečního vídeňského čtvrtfinále proti Chorvatsku.
Zatímco české hráče čekala tíživá cesta domů. Spanilá česká jízda do semifinále z Eura 2004 v Portugalsku se opakovat nebude...
