Pohlavky jsem neschytal, řekl vítěz Stanley Cupu Hudler

Na hlavě měl hrdě naraženou bílou kšiltovku s nápisem "Stanley Cup Champions 2008". "Poslední týden jsem skoro nespal, ale stálo to za to," prohodil chraplavým hlasem. Jiří Hudler, dvacátý Čech, který vyhrál nejslavnější hokejovou trofej, se vrátil do vlasti.

Jiří Hudler - Vítěz hStanleyova poháru Jiří Hudler (vlevo)z Detroit Red Wings na pražském letišti. | foto: Michal Krumphanzl, ČTK

S kým jste v Detroitu slavil nejvíc?
Asi s dvaceti klukama. Jeden den jsme měli ve městě průvod, kde bylo odhadem milion a půl lidí, což bylo neuvěřitelné. Ani mi nevadilo to hrozné vedro, i když jsem měl na sobě černé tričko.

Na fotografiích ze zámoří jste vypadal, že si užíváte. Jaký byl nejsilnější zážitek z oslav?
Právě ten průvod. Každý hráč měl svoje auto, kde mohla být rodina a blízcí. Jelo se po Woodworth street, z Hockeytownu od našeho majitele. Mávalo se na lidi, skandovalo se, povoleno bylo zkrátka všechno.

Měl jste v autě tátu?
Byl tam.

A co vám říkal bezprostředně po vítězství na ledě pittsburské Mellon Areny?
Tam byl hrozný chumel... Všichni rodiče šli dolů na led, tak jsem ukazoval, ať jdou taky. Objali jsme se, plácli si... Já už ani nevím. Možná něco jako "Dobře, vole!"

Bezprostředně po vítězství jste podle záběrů v televizi nemohl moc mluvit. Kdy jste se rozpovídal?
Už uplynul týden, času bylo dost. Když člověk takové vítězství nezažije, nejde vysvětlit ten pocit. Po zápase se mě ptali, jak se cítím. A já nenašel slova, kterými bych to vyjádřil. Vypadlo ze mě jenom "dobře, výborně."

Bylo zvláštní slavit na ledě v Pittsburghu, kde bylo ticho?
Oslavy na vlastním stadionu jsem ještě nezažil, takže nemůžu posuzovat. Určitě by to bylo krásné, ale v tu chvíli to bylo každému jedno. Nezáleželo na tom, kde jsme.

. Poběžím sto deset metrů překážek

Dvacátý vítěz slavného Stanley Cupu má nabitý program i po sezoně. Hned den po příletu do vlasti se má v Ostravě zúčastnit atletického mítinku Zlatá tretra. "Poběžím v závodě na sto deset metrů překážek," prohodil Hudler v žertu. Ve skutečnosti bude s premiérem Mirkem Topolánkem předávat jednu z cen.

Prý jste během oslav rozbili Stanley Cup. Je to pravda?
Já jsem u toho nebyl. Psalo se, že ho prý čtyři hodiny opravovali. Údajně spadl, ale já ho viděl až dva dny potom. Asi se jenom ztratil, vypadal zase jako nový.

Co se v týmu pije, když se oslavuje?
Normálně, je to stejné jako všude jinde. Pivo a samozřejmě jsme si dávali šampaňské přímo z poháru. Každý pil podle toho, na co je zvyklý.

Kdo byl hlavní tahoun?
Kris Draper a Nicklas Lidström. A také Dallas Drake. Ten vyhrál Stanley Cup po šestnácti letech. Bylo dojemné vidět, když mu pohár předával kapitán hned jako druhému. Až teď jsem pochopil, proč po něm mají všichni pořád takový hlad. Je jedno, kolikrát jste ten pocit už zažil, radost je pokaždé stejná. Vyhrát Stanley Cup je strašně těžké. Jak fyzicky, tak mentálně.

Během zmiňovaného průvodu vám prý psali fanoušci nějaké vzkazy. Dostal jste nějaký?
Pár jo, ale nepublikovatelných.

Opravdu?
Ale ne. Každý hráč něco dostal. Stálo tam třeba "Miluju tě, Henriku!"

Zbývají vám síly na oslavy v Česku?
On to zase takový horor v Detroitu nebyl. Užili jsme si to, ale odehrálo se to v takové týmové atmosféře. Je jasné, že se doma hned nevydám do ulic, ale jak uvidím rodinu a kamarády, určitě si s nima budu chtít sednout u něčeho dobrého.

Byl jsem jak zmraženej

Cestu do prvního týmu jste v Detroitu neměl jednoduchou. Pomyslel jste na těžké začátky, když jste zvedal pohár nad hlavu?
V té chvíli jsem byl hlavně šťastný. Přemýšlel jsem spíš až potom. Vzpomněl jsem si na Vsetín, když mi bylo šestnáct, potom na Havířov nebo na zranění a invalidní vozík. Hlavou mi prolétl draft, ve kterém jsem se nedostal na místa, jaká bych si představoval. Nakonec jsem se prokousal do prvního týmu, první dva roky v něm byly jakžtakž a Stanley Cup je třešnička na dortu.

. Létání? Jedině tryskáčem

Hudler má za sebou nespočet leteckých transportů. Teď ho čeká poslední. "Na chvíli bychom chtěli s přítelkyní Simonou Krainovou k moři. Ale někam blízko, protože létání mám za ten rok dost," poznamenal čtyřiadvacetiletý útočník, který před dvěma roky dostal zajímavou nabídku. "Myslím, že na to ten dotyčný zapomněl, ale měl jsem možnost proletět se tryskáčem. Tak teď doufám, že si to ten pán přečte a znovu mě osloví. Šel bych hned."

Považujete tuhle sezonu za průlomovou?
Základní část nesplnila to, co jsem chtěl. Ale když to vezmu celkově, tak to nebylo špatné. Podílet se na takovém úspěchu bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Posledních dvacet zápasů základní části jsem nedal gól, ale nenechal jsem se tím rozhodit. Těšil jsem se na play-off. Tyhle zápasy pod tlakem miluju. Fanoušci, plné haly... Bylo to neuvěřitelné, ale netroufám si tvrdit, že to pro mě byla průlomová sezona.

Ve finále jste dával rozhodující branky, ale také se nechal vylučovat v klíčových momentech. Gólman Osgood pak v zámořských novinách prohlašoval, že za to dostanete pohlavek. Došlo na něj?
Nedošlo. S Ozzym jsme kamarádi, hodně se takhle laškujeme i přes noviny. Dělali jsme to během celé sezony. Ten první faul byl odpískaný správně, ale ten druhý ne. To už rozhodčí asi trochu podlehl atmosféře na stadionu.

Když jste pak seděl na trestné lavici, byly to vaše nejhorší chvíle v play-off?
Při prvním vyloučení mi nebylo dobře, protože jsem dostal čtyři minuty. Podruhé jsem věřil, že vedení udržíme.

V poslední vteřině ale skákal puk po brankové čáře. Jak vám bylo?
Já to neviděl. Bylo pět vteřin do konce a puk jsem viděl naposledy na modré čáře. V tu chvíli jsem si říkal, že už bych nejradši skočil na led. Ale nechtěl jsem dostat dvě minuty za moc hráčů, tak jsem počkal a díval se na střídačku. Co se děje na ledě, jsem vůbec nesledoval, protože jsem byl zmraženej. V životě jsem v takové situaci nebyl. A pak jsem viděl Drapera, jak přeskakuje mantinel a pumpuje nohou jak na koloběžce. Rychle jsme všichni naskákali za ním, bylo to neuvěřitelné.

Nevěděl jsem, co mám Haškovi říkat

O tom, že se Dominik Hašek rozhodne pro konec kariéry, Jiří Hudler netušil do poslední chvíle. "Dozvěděl jsem se to od našeho tiskového mluvčího. Poslal mi esemesku, abych přišel na jeho rozlučku," přibližuje.

Akce probíhala v Joe Louis Areně. "S Dominikem jsem se potkal až potom v šatně a nevěděl jsem, jestli mu mám gratulovat, nebo co mám dělat. Říkal jsem: ´Tak ti teda gratuluju k zakončení.´ A on se jenom smál," popisoval Hudler.

"Myslím, že Hašan pořád má na to, aby chytal. V sezoně byl výborný, proto jsem se jeho rozhodnutí docela divil."

Hašek se pro konec rozhodl v okamžiku, kdy ho z branky vystrnadil Chris Osgood. Nebylo na něm znát zklamání?

"Vůbec. Je jasné, že chtěl chytat, ale Ozzy ho tam už díky skvělým výkonům nepustil. Oba byli během celé sezony skvělí. Měli stejná čísla, společně vyhráli Jennings Trophy, akorát Ozzy měl ten konec," vykládal Hudler.

A hned nastínil proč.

"V play-off jsme po pár neúspěšných zápasech něco změnili a od té doby začal hrát tým zázračně jinak. Ale Hašan si to užíval, byl moc spokojený. S Ozzym měli výborný vztah, to bylo na všem to nejlepší."

A kdy se Hašek vrátí? zazněl dotaz narážející na dva Haškovy comebacky. "Do Čech, nebo na led?" reagoval Hudler s úsměvem. "Jestli myslíte na led, tak to nedokážu posoudit. Všichni v Detroitu mu přejou jenom to nejlepší. Záleží jenom na něm."