Je na čtvrtém mistrovství Evropy, ale vůbec poprvé ne jako hráč. Tentokrát v roli vedoucího českého mužstva.
"Nemusím se zpotit, nemusím se koncentrovat na každý trénink. Prostě menší nervy. Víc si turnaj užívám," vypráví rekordman v počtu reprezentačních zápasů. Hrál jich 118.
Ale že by fotbalu nechal úplně, to není pravda. Hned na prvním tréninku během soustředění před Eurem obul kopačky a šel s mužstvem na hřiště. Vypadal jako jeden z hráčů.
. Jak viděli slavný lob - finta Poborského očima dnešních reprezentantůDavid Jarolím (tehdy 17 let)
|
Neudělal to zdaleka naposledy.
"Potřebuju pohyb, uvolním se."
Proto jezdí z hotelu Dorint na hřiště často na kole. On a lékař Jiří Fousek. Tři kilometry dolů, zpátky zase do kopce.
Poborský zařizuje pro mužstvo všelijaký servis. Vybíral elegantní černé obleky, samozřejmě veškerou sportovní výstroj. Dobře ví, co fotbalisté potřebují.
Právě on přišel s myšlenkou, že národní tým musí mít svého bodyguarda. "Byli jsme jedna z mála reprezentací, kde ještě nebyl."
Během šampionátu se stará o drobnosti. "Třeba, když si kluci chtějí zahrát golf nebo tenis," popisuje, co mívá v denním programu. Golfové hole si pochopitelně nezapomene vzít s sebou, protože tohle je jeho hobby.
Nyní před zápasem s Portugalskem znovu ožívají vzpomínky na památný lob, jímž je znemožnil na Euru před 12 lety. Volají mu portugalští novináři, kteří téhle fintě říkají klobouček, dělal rozhovor pro magazín UEFA.
Není divu, vždyť šlo o nejkrásnější individuální akci v historii evropských šampionátů. Věří on sám, že by se něco podobného mohlo povést některému českému fotbalistovi i ve středu?
"Máme dobré hráče. Na tohle mají všichni," tvrdí přesvědčeně. "Ale nemusela by to být taková kulišárna, hlavně když vyhrajeme jako tenkrát."
O lobu Poborského čtěte více v zítřejší MF DNES
