"Zato louží bylo na asi osmikilometrové trase dost. A ty jsme se přeskakoval snažili," dodal.
Sotva totiž čeští fotbaloví reprezentanti na kraji Bad Kleinkirchheimu vyběhli, přišla těžká průtrž mračen. "Takže na konci výběhu jsme byli promočení až na kůži a nesli jsme každý o pár kilo víc," ulevil si při vzpomínce na pětapadesátiminutový pobyt v lese Kováč, stoper moskevského Spartaku.
"Ale na druhou stranu bylo to horské prostředí příjemné. To klima je v téhle nadmořské výšce přece jen čistší a tak nějak ostřejší, dostali jsme do sebe víc kyslíku. Na dobití baterek, jak se říká, to bylo ideální. Teda, až na ten liják."
Po březnové operaci pravého ramene, kdy si v něm hned v prvním ligovém zápase zpřetrhal vazy, se už Kováč cítí skvěle.
"Doktoři mi předpovídali dvouměsíční pauzu, takže jsem rád, že se to nakonec urychlilo," poznamenal."Už koncem dubna jsem šel hrát dvakrát za béčko a v první lize jsem pak stihnul ještě čtyři zápasy. Třikrát jsem střídal a v tom posledním jsem nastoupil v základní sestavě."
Aby se dostal do formy, dřel Kováč podle vlastních slov skoro každý den dvoufázově.
"Když jsem pak začal hrát, podvědomě jsem si přece jen dával pozor, ale brzo jsem zjistil, že když do souboje nejdete na sto procent, nemůžete ho vyhrát. Ale teď už hraju, jako kdybych s ramenem nikdy nic neměl."
Občas si také vzpomene na svého parťáka z moskevského klubu i z reprezentace Martina Jiránka.
"Pořád jsem věřil, že tady budeme spolu. Jenže Martin zase měl ty vleklé potíže s achilovkama, takže před tou dlouhou reprezentační pauzou už se na oddech těšil. A hned jak jsme minulý týden skončili, odletěl za specialistama do Mnichova. Poslední tři ligové zápasy ho to zase dost bolelo," přiblížil neutěšený Jiránkův osud.
. Radoslav KováčMožná je lepší, že tu s námi nejsou hvězdy |
"Aniž bych se chtěl kteréhokoli z kluků dotknout, možná je lepší, že tu nejsou hvězdy. Opravdu všichni cítíme silného týmového ducha a věříme, že ze základní skupiny postoupíme," pronesl Kováč přesvědčivě.
A jaké hvězdy měl na mysli? "No přece Rosický, Nedvěd, Poborský a Šmicer."
Přestože v Korutanech je v těchto dnech hodně nevlídno, Kováč si pobyt v horském prostředí pochvaluje.
"Myslím, že můžu mluvit i za ostatní, ale nám tyhle podmínky jako třeba v Seefeldu nebo tady vyhovují. Například na Mallorku, kde jsou na soustředění Němci, bych letěl nerad. Tím spíš, že člověk se v tom vedru mnohem rychleji unaví.
Na sobotní přípravný zápas s výběrem Korutan se těší jako na vítanou změnu.
"Pořád hrajeme jen mezi sebou, tak si to zase jednou strčíme proti někomu jinému. Bude to něco jako hodně ostrý trénink, ale hlavně zpestření."
Po rozhovoru začínal páteční trénink a čeští fotbalisté si opět užívali sprchy z nebes. Překvapení: spustil se liják.
A Kováč to měl o to těžší, že dvakrát zakopl míč do kopřiv k sousednímu potůčku. Samozřejmě obrovské sousto pro fotografy. Když se pálivým porostem probíral a vracel se na hřiště, někteří fotoreportéři na něj volali: "Kovy, prosím tě, ještě jednou, my jsme to nestihli."
A po tréninku věčně usměvavý blonďatý stoper na podobné poznámky reagoval: "To bylo v pohodě, kopřivy jsou přece zdravé."
